Zase takové horko! Povzdech, který slyšíme stále častěji. A řešení přijatelné pro motoristy?
Zvolit bílé auto a při parkování nechat přiotevřená okna? Bez mučení se přiznáme, že i my jsme uvěřili těmto radám. A jaký je výsledek?
Začněme barvou auta. Partnerský automotoklub ÚAMK, tedy německý ADAC, uskutečnil exaktně měřený experiment. Postavil na stejné místo na slunci za teploty 28 stupňů Celsia totožné vozy v černé a bílé barvě. Jak to dopadlo s poučkou z fyziky základní školy, že černá barva sluneční paprsky pohlcuje a bílá je do jisté míry odráží? Ano, platí to, ale jen částečně. Přesněji, ve voze bílé barvy se teplota měřená speciálními teploměry v interiéru zvedala pomaleji než v černém vozidle, nicméně po 20 minutých byl výsledek v zásadě totožný – 45 stupňů Celsia. Trochu jiné je to pokud hovoříme o teplotě samotné karoserie. Ta černá se doslova nažhaví na bezmála 75 stupňů, bílá o bezmála 15 stupňů méně. Efekt má bílá v tom, že kratší dobu následně „vytápí“ samotný interiér.
Co druhá rada, která říká, že je rozumné nechat přiotevřená okna automobilu při parkování na slunci? Pomineme, že v našich zeměpisných šířkách je to trochu risk (navíc například v Německu za to může být udělena pokuta) a budeme věřit teploměrům. Rozdíl mezi oběma variantami činil opět při vnější teplotě 28 stupňů Celsia jen 2 stupně Celsia uvnitř. Tedy: po 10 minutách bylo ve zcela zavřeném vozidle 38 stupňů, v tom větraném 36 stupňů. Po 20 minutách to bylo 45 v prvním vozidle a 42 stupňů Celsia v tom s částečně staženými okénky. Tedy rozhodně nikoliv zásadní rozdíl. Proto experti ÚAMK raději doporučují nechat okna zavřená. Tak jako tak se za horka teplota na čelní palubní desce vyšplhá zhruba na 62 až 65 stupňů Celsia, jak si odborníci našeho automotoklubu ověřili při vlastním testu. Takže, co poradit?
Zastiňte auto. Ideální je samozřejmě parkovat v garáži, podzemní garáži obchodního domu nebo hotelu a podobně. To se poštěstí jen málo komu. Druhou možností je hledat přirozený stín stromů, budov. Samozřejmě s vědomím, jak se pohybuje slunce a kde tedy ve skutečnosti bude stín například odpoledne v čase vašeho odjezdu. Když není k dispozici stín, „vyrobte“ si ho. Tím máme na mysli použít vše, co lze – malé sluneční clony v interiéru a na sedačku řidiče například položit ručník, aby se tolik neprohřála. Daleko výraznější efekt přinese použití velké sluneční clony s čelní odraznou plochou, kterou koupíte třeba na čerpacích stanicích. Tou svědomitě při každém stání přikryjte čelní okno. Efekt není vůbec zanedbatelný, i když po pravdě výraznější je na samotné palubní desce (rozdíl se clonou a bez ní činí více než 15 stupňů). V samotném interiéru je pak rozdíl v řádu 4 – 5 stupňů Celsia. Ale jak se v horku říká – díky za každý stupeň dolů.
S tím, jak rychle a do jakých výšek dokáže stoupat teplota v interiéru zaparkovaného na slunci vozu, souvisí vážné varování – nenechávat děti nebo zvířata zavřená uvnitř. Dokonce, i když necháte přiotevřená okénka, pro dítě hrozí zhruba do půl hodiny silná dehydratace, poté začnou selhávat některé orgány, může následovat ztráta vědomí a … Raději ani nedomýšlet.
Existuje ještě jedna možnost, jak vytvořit „štít“ proti slunečním paprskům, respektive UV záření, které může za horko. A tím jsou tmavé fólie na bočních zadních oknech vozu. Ty jsou u některých modelů dodávány z prvovýroby a při dodržení přesně stanovených pravidel (ztmavení jen do určitého stupně a zajištění stanovených % propustnosti) je lze aplikovat i dodatečně. S „nechtěným opalováním“ se za dlouhé jízdy v autě souvisí ještě jedna rada expertů ÚAMK – zní to možná bezmála úsměvně, ale namažte se před jízdou. Samozřejmě myšleno opalovacím krémem.
Než nastoupíme do našeho „vytopeného“ auta uděláme první – otevřeme dveře a stáhneme všechna okénka. Tak vyvětráme interiér a dostaneme z něj to největší horko. Potom teprve usedneme a rozjedeme se. Pár kilometrů, pokud nejdeme příliš vysokou rychlostí, necháme stažená okénka a provětráme kabinu. Při krátkých jízdách se dokonce ani nedoporučuje klimatizaci zapínat. Teprve při těch delších a dlouhých následně zapneme klimatizaci. To je největší bojovník s horkem. Má to ale svoje ale…
Odborníci hovoří o tom, že správné nastavení teploty (chladu) klimatizace by mělo znamenat, že rozdíl mezi vnější a vnitřní teplotou by se měl pohybovat do 7 stupňů Celsia. V opačném případě při každém vystoupení hrozí teplotní šok. Zároveň se hovoří o tom, že ideální teplota ve vozidle není minimálních 17 – 18 stupňů, které může obvykle maximálně dosáhnout klimatizace, ale o 3 až 4 stupně výše. Další upozornění – není vhodné proud vzduchu směrovat na tvář a tělo řidiče a ostatních cestujících, ale na čelní okno a odtud do interiéru.
Pro klimatizace můžeme použít známé pořekadlo s ohněm, že je to dobrý sluha ale špatný pán. Jinými slovy, přílišné ochlazování kabiny, silný proud chladného vzduchu mířící na osoby může mnohým způsobit zdravotní problémy: prochladnutí, rýmu, slzení očí, ztrnulost v oblasti krku, křeče v zádech…
Příjemnou teplotu samozřejmě chceme doprovodit čistým vzduchem z výdechů. Proto odborníci ÚAMK vřele doporučují před samotnou dovolenkovou dlouhou cestou nechat zkontrolovat klimatizaci, případně vyměnit filtr, vyčistit rozvody, dezinfikovat výparník a zhruba jednou za 5 let nechat vyměnit vysoušeč, jehož úkolem je právě zbavit okruh klimatizace vlhkosti, kde se za vlhka daří plísním.
Jakmile budete vycházet z dobrých rad odborníků, bude i za horka vaše cesta příjemná. Motoristé musí pamatovat na to, že za vysokých veder i v interiéru vozidla se může řidič chovat, jako by byl pod vlivem alkoholu. Jeho reakce jsou pomalé a zbrklé, hůře hodnotí danou situaci, cítí se unavený a je podrážděný. Následkem mohou být nehody, a tak pohoda za volantem je více než jen věcí komfortu. Má i další stránku, a to bezpečnosti silničního provozu.
