Možná ještě druhého, třetího září se naši prvňáčkové povedou za ruku s tatínkem nebo s maminkou. Co ale bude v dalších dnech?
Pak už bude nutné se prostě spolehnout na to, že máme doma žáka základní školy, pro kterého by zas až tak velkým problémem nemělo být samostatně dojít do školy. Jenomže to je jako vhodit minci do vodopádu. Škola sice tak daleko většinou od bydliště nebývá, ale těch nebezpečí, co na naše potomky na této cestě číhají je až neskutečně moc. A to máme na mysli jenom nebezpečí, která vyplývají ze stále se zvětšující hustoty silničního provozu.
Jde tedy o to, aby děti než půjdou samy do školy, věděly, jak se mají na této cestě chovat. Něco se naučily již dříve v mateřské škole, něco jste je naučili Vy – rodiče, ale cesta do školy je přece jen určitý vstup do neznáma. A to by neměla být. Naštěstí se ještě leccos dá dohonit. Ještě teď i při těch prvních společných cestách na začátku školního roku, lze vytipovat tu nejbezpečnější trasu do školy, při které se pokud možno nejméně a nejbezpečněji přechází vozovka. Volit takovou cestu, která sice nemusí být nejkratší, ale kde lze při přecházení využít vyznačené přechody pro chodce nebo přechody řízené semafory. V nejhorším případě pak přecházet tam, kde je dobrý rozhled na obě strany. Při těchto společných cestách je nutno děti upozornit na nebezpečná místa, jasně jim vysvětlit kudy mají jít, kde a jak mají přecházet. To je vlastně to nejdůležitější, protože právě ono přecházení vozovky je nejkritičtějším momentem celé cesty. A právě proto, že každý budoucí školák bydlí jinde a že v jeho věku je při jeho výchově nutno vycházet jen z naprosto konkrétních situací v okolí bydliště, je zřejmé, že tady je role rodičů naprosto nezastupitelná.
Opomineme-li, že by předškolák měl už umět rozlišovat pravou a levou stranu a vědět, že na chodníku a po “zebře“ se chodí vpravo a na silnici, kde není chodník, po jejím levém okraji, pak první a zásadní věc, kterou by měly děti znát a dodržovat, je:
– vždy před přecházením a tedy vstupem do vozovky se zastavit. Nejenom proto, že jejich další následné jednání vyžaduje soustředění a klid, ale i proto, že právě ono zastavení signalizuje projíždějícím řidičům přítomnost dítěte a většina řidičů také v takovém případě sundá nohu z plynu a připraví se na brzdění.
– pozorně se rozhlédnout, a to vždy na obě strany ulice, silnice. Dítě těžko odhadne rychlost přijíždějícího vozidla, a proto by nemělo vstupovat do vozovky, jestliže se vůbec nějaké vozidlo přibližuje.
– ale ta už se dá dost těžko naučit: při přecházení stále sledovat obě strany vozovky. To znamená, nebavit se se spolužáky, nevšímat si věcí, které nemají žádný vztah k přecházení a vytrvale koukat na obě strany. Objeví-li se někde vzadu najednou vozidlo, zrychlit přecházení. Dítě prostě musí pochopit, že vozovka je určena vozidlům a každý přecházející chodec jen komplikuje řidičům život. Proto také je třeba přecházet vozovku urychleně.
A jak dál v prvních dnech vyučování? Doporučuje se, aby děti do školy chodily ve skupinkách, případně, alespoň zpočátku, aby je doprovázel někdo dospělý.
Toto je jen malé připomenutí toho, v čem zpravidla mají rodiče při výchově svých dětí nemalý dluh. Toho, co dost často opomíjejí, přestože se jedná o životně důležité návyky.
A tak nezávisle na tom, zda Váš syn či dcera chodí do první nebo deváté třídy, nezapomeňte na to, že jejich správný pohled na dopravu a na bezpečnost při chůzi a jízdě, bude vždy záviset na tom, jak jim budete při procházkách či jízdách automobilem vysvětlovat vznikající dopravní situace, jak je budete komentovat a jak je budete sami řešit.
