Počátky pohonu všech kol u vozidel Daimler a Benz

Již v historických dobách motorizace si tehdejší zákazník v objednávce přesně stanovil, že od společnosti Daimler-Motoren-Gesellschaft (DMG) požaduje spolehlivé vozidlo, které si hravě poradí i se špatnými a dlouhými cestami.

V konstrukci vozidla s takto definovanými vlastnostmi hrál nejdůležitější roli inženýr Paul Daimler, syn zakladatele firmy. Jedinečný exemplář tohoto vozidla vznikl už v roce 1907 v závodě Berlin-Marienfelde. Automobil s pohonem všech kol vycházel z podvozku nákladního vozidla DMG s rozvorem čtyři metry a rozchodem kol 1,42 m.

Redaktor publikace „Allgemeine Automobil-Zeitung“ (AAZ) komentoval v roce 1908 novou konstrukci společnosti Daimler následovně: „Všechny vyšší překážky odstraní z cesty stabilní přední, resp. zadní náprava, a v okolí nejvíc ohrožené spodní části skříně převodovky je mezi lisované příčné nosníky rámu vložen odolný ocelový pancíř, který je dost pevný na to, aby mohl případně celý rám dosednout bez újmy na překážku.“

Vozidlo, nazvané „Dernburg-Wagen“ podle tehdejšího státního tajemníka Bernharda Dernburga, který s ním v roce 1908 ujel na africkém kontinentu mnoho kilometrů, mělo dokonce řízení všech kol.

Paul Daimler položil základní kámen

Historie pohonu všech kol společnosti Daimler začíná ještě o něco dřív, než bylo představeno vozidlo „Dernburg-Wagen“. Už za svého působení v pozici technického vedoucího rakouské pobočky Österreichische Daimler-Motoren-Gesellschaft ve vídeňském Neustadtu položil Paul Daimler v roce 1903 základní kámen pro konstrukci pohonu čtyř kol, jak ve své době poznamenaly noviny „Illustrierte Zeitung“. Impulz k tomu dala armáda, což je ostatně častý případ u technicky náročných konstrukcí. Nejdříve bylo zkonstruováno pancéřované výzvědné vozidlo s pohonem všech kol, které bylo úspěšně vyzkoušeno v roce 1905 a posléze předáno rakouské armádě. Ve stejném roce následoval vojenský tahač s pohonem čtyř kol.

Na přelomu let 1905/06 vznikala další pancéřovaná vozidla s pohonem všech kol. „Tato vozidla mají motor o výkonu 30 koní, a jak zkoušky prokázaly, s plnou výbavou překonávají značná stoupání i v neschůdném terénu,“ píše „Illustrierte Zeitung“. „Jsou schopná pohybovat se značnou rychlostí i na velmi rozmanitých půdách.“ Kromě pohonu všech kol byla tato vozidla osazena navijákem, který usnadňoval zdolávání překážek na cestě.

V roce 1907 získala pruská vojenská správa od společnosti DMG první dvě nákladní vozidla s pohonem čtyř kol pro testy způsobilosti. Tato vozidla byla poháněna šestiválcovým motorem typu F 6, který dosahoval při zdvihovém objemu 12,7 litru nejvyššího výkonu 51 kW (70 k) při 820 min-1, a osvědčila se v přímém porovnání s konkurenty s pohonem zadních kol během zkušební jízdy na trase Berlín – Kladsko – Berlín.

Navzdory převážně dobrým výsledkům si armáda tato první vozidla s pohonem všech kol neponechala zřejmě proto, že vrchní velitelství armády dávalo stále ještě přednost kočárům taženým koňmi. Obě nákladní vozidla byla nakonec prodána společnosti Krupp AG. Avšak v následujících letech se v armádě pomalu, ale jistě začala vozidla s pohonem všech kol prosazovat v rámci speciálního nasazení. V této době vznikaly především tahače, plošinová vozidla nebo také ambulanční vozidla.

Nasazení v koloniích

Na základě těchto zkušeností vyrobila společnost DMG v roce 1907 vozidlo „Dernburg-Wagen“, první osobní vůz s pohonem a řízením všech kol. Vznikala také užitková vozidla se čtyřmi poháněnými koly pro použití v koloniích. V roce 1908 to byl například tahač určený pro provoz v Portugalské Jižní Africe, který měl nenaložen mimořádně dobrou stoupavost 45 % a s plným zatížením 20 %. V roce 1919 vyrobil závod Untertürkheim tahač s řízením čtyř kol, který byl zamýšlen jako tahač pro tovární areály. Navzdory jeho přednostem, zejména vynikající obratnosti, ovšem k jeho sériové výrobě nedošlo.

Společnost DMG vyráběla během první světové války malé série vozidel pro armádu ve spolupráci se společností Krupp AG. Ovšem první velkosériové vozidlo s pohonem všech kol, dělostřelecký tahač KD1, začala společnost DMG vyrábět teprve v roce 1917 – opět v kooperaci se společností Krupp AG. Vozidlo koncipované pro celkovou hmotnost 15 tun vzniklo v počtu 1129 exemplářů a sloužilo v armádě především k přepravě děl, přičemž se osvědčilo jako nejlepší a s odstupem nejčastěji používaný tahač na německé straně. Po válce nalezl tento typ uplatnění také v civilním sektoru, například jako podvozek pro policejní pancéřovaná vozidla. Závod dodával tyto tahače armádě s motorem o výkonu 74 kW (100 k). Od roku 1919 změnila společnost DMG označení vozidla na „DZ“ („Daimler-Zugwagen“; tahače Daimler) a kromě varianty o výkonu 51 kW (70 k) pro celkovou hmotnost soupravy 15,5 tuny, nabízela nadále i motor o výkonu 74 kW (100 k) pro celkovou hmotnost soupravy 27 tun, jakož i verzi o výkonu 125 kW (170 k) pro celkovou hmotnost soupravy 45 tun.

Vozidla s pohonem všech kol od společnosti Benz & Cie.

Také společnost Benz & Cie. se věnovala výrobě nákladních vozidel s pohonem všech kol, avšak s jejich vývojem začala o trochu později než společnost DMG. První tahač s pohonem všech kol vyvinul Benz & Cie. v průběhu první světové války. Toto vozidlo ovšem nikdy neopustilo stádium prototypu. Nicméně zkušební vozidlo vyrobené v roce 1920 posloužilo posléze jako předstupeň pro pozdější policejní pancéřované vozy.

Za opravdovou prvotinu společnosti Benz & Cie. v této oblasti lze považovat terénní vozidlo typu VRL postavené na přelomu let 1920/21, které bylo nabídnuto armádě, kde se však setkalo s chladnou odezvou. Jediný exemplář skončil nakonec ve vozovém parku pily Katz & Klump v Gernsbachu, kde spolehlivě sloužil dalších 15 let. Toto vozidlo mělo světlou výšku 300 mm a při plném zatížení dosahovalo stoupavosti 35 %. Pohon obstarával čtyřválec 8,1 litru o výkonu 40 kW (55 k) při 1000 min-1.

Těmito technickými údaji se vyznačovala i další dvě čtyřtunová vozidla typu VRL s pohonem všech kol, která Benz vyrobil v roce 1920. O rok později následoval prototyp pancéřovaného vozidla s pohonem všech kol pro městskou policii, který dostal pro lepší obratnost dvojité řízení. Bylo objednáno 25 vozidel, jejichž dodávky probíhaly až do roku 1924.