Tereza Brodská: Zvolila jsem spolehlivost

Tereza Brodská, čerstvá držitelka prestižního Českého lva za hlavní ženskou roli ve filmu Dvojrole, si v dealerství Honda PRAHA – STODULKY se svým manželem, fotografem Herbertem Slavíkem, nedávno zakoupila černou Hondu CR-V. Proč právě tento vůz? „Dříve jsme měli Jeep, a tak jsme opět chtěli větší auto s pohonem všech kol. A protože pro nás byla důležitá i spolehlivost, vsadili jsme na Hondu.“

Tereza Brodská se Honda magazínu svěřila, že definitivnímu rozhodnutí o koupi toho pravého vozu pomohlo milé zacházení pana Šilhavého, zástupce ředitele Hondy ČR. „Navíc mi pan Stolejda z dealerství Hondy ve Stodůlkách řekl krásnou větu: ,Když se rozhodujete mezi automobily několika značek, podívejte se před servis, kolik tam parkuje aut., A je pravda, že před Hondou mají pořád prázdno.“ vysvětluje sympatická dvaatřicetiletá herečka důvody, proč vsadila právě na Hondu.

Kdo u Vás doma rozhodoval o koupi Hondy CR-V, vy, nebo váš manžel?

Hlavní slovo měl samozřejmě můj muž, protože já se v technických detailech příliš nevyznám, ale konečná volba byla společná. I v barvě jsme byli oba zajedno, jsme spíše pro tmavé tóny, já preferuji černou, tmavě zelenou nebo modrou. Mně kdyby například dali červené auto, asi bych se psychicky zhroutila… Důležité bylo, aby auto byla čtyřkolka a bylo větší. My totiž nemáme rádi malá auta, říkáme jim cucací bonbony.

Když máte raději větší vozy, jste určitě zručná řidička.

To by měl rozhodnout někdo jiný než já, ale třeba když se mnou jel v autě Ondra Vetchý tak řekl, že se se mnou nebojí. To bylo docela velké vyznamenání. Jezdím od svých osmnácti let, a to denně. Jsem ale hodně netrpělivá řidička, hrozně nerada například stojím v koloně. Proto mě nervuje jezdit taxíkem, oni zůstávají ve frontě a já třeba vím o nějaké zkratce, kudy by se to dalo projet za poloviční čas. Předpisy ale nepřekračuji, na to jsem opatrná.

Vypadá to, že jste za volantem Hondy CR-V spokojená. Rozzlobí vás vůbec něco?

Hodně mě štve bezohlednost na našich silnicích. Myslím si, že jsem slušná řidička, pouštím auta z vedlejších ulic, tramvaje… Ostatní mne ale málokdy. Úplně nejvíc mě rozzlobí, když někdo parkuje na místě pro vozíčkáře, za to bych brala řidičáky. No a pak mě taky štve, že nemám tu modrou kartičku, s níž bych mohla parkovat v centru města. Když hraji v divadle Ungelt, tak si to musím po představení štrádovat pěknou chvilku k autu.

převzato z Honda magazínu 2/2000