V každém případě se právě Američanům nedá upřít největší zásluha na jeho rozšíření. Ve Spojených státech se jen těžko prosazuje pasivně působící bezpečnostní pás, se kterým je třeba manipulovat, takže automatický airbag byl pro Američany téměř ideálním řešením. Nebylo ale vůbec jednoduché airbag jako povinnou výbavu automobilu prosadit. K tomu došlo až v roce 1989.
Poněkud jiná byla situace v Evropě. Bezpečnostní pásy tady používá přes 90 % automobilistů a na zavádění airbagu netlačily ani požadavky doposud velmi mírného nárazového testu. Situaci mění podmínky nového testu platného od letošního října.
V první fázi vývoje airbagu se počítalo s tím, že se bude nafukovat vzduchem z tlakové nádoby. Brzy se ale přešlo k využití plynového vyvíječe. Ten je vedlejším produktem raketové techniky a spočívá v řízené expanzi plynů (převážně dusíku) hořením pyrotechnické nálože. Pevné palivo je uzavřeno ve spalovací komoře v jejímž středu se nachází roznětka propojená s řídící elektronikou. Ta je také iniciátorem vlastní funkce airbagu, pokud příslušná čidla dodají informace o síle nárazu přesahující daný limit. Vlastní vak z polyamidové tkaniny se během 40 až 50 ms naplní a vzápětí pod tlakem chráněného těla otvory nebo porézní tkaninou vyprázdní. Ukazuje se, že bude patrně možný i návrat ke tlakovým systémům. Už dnes se zavádí tzv.hybridní systém, kde se obsah tlakového zásobníku uvolňuje energií z hoření malé pyrotechnické nálože. Pro odpálení airbagu přicházejí v současné době v úvahu dva systémy, a sice mechanický a elektronický.
Ve Spojených státech jsou, vzhledem k nechuti posádky automobilu se připoutávat pásy, airbagy často jediným zádržným systémem. Je tedy třeba, aby byly účinnější, což v praxi znamená jejich větší objem. U řidiče je objem tohoto full-size airbagu 60 až 75 l, u spolujezdce 100 až 150 l. V evropských zemích je brán airbag jako doplněk k bezpečnostnímu pásu a proto má tento tzv. eurobag zhruba poloviční objem než v USA.
Poté, co se ujaly airbagy čelní, ukryté jednak v náboji volantu a jednak v přístrojové desce, začalo se s vývojem bočního airbagu. Je to logické, protože i když z celkového množství automobilových havárií tvoří boční kolize jenom 21 %, na těžkých a smrtelných zraněních mají větší podíl než čelní střet. Je to dáno mimo jiné i tím, že boční zóna pro deformaci je z prostorových důvodů minimální. Největším problémem u bočního vaku je umístění příslušného čidla. Na jedné straně nemůže být v oblasti nežádoucí aktivace (nesmí dát příkaz k nafouknutí airbagu třeba nárazem otevíraných dveří), na druhé straně musí reagovat dostatečně citlivě. Důležité je také kde je boční airbag umístěn a jaký má tvar, aby co nejspolehlivěji zabránil kontaktu hlavy cestujícího s pevnou částí kabiny. V současné době používané boční vaky mají objem kolem 12 až 15 l a aby byly účinné, musí se rozvinout během 15 ms po nárazu.
V příštích letech se v kabině určitě objeví i další druhy airbagů, aby míra pasivní bezpečnosti posádky byla ještě vyšší.
Pavel Biskup
převzato z VOLKSWAGEN magazínu jaro ’98
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů VOLKSWAGEN
KLÍČOVÉ CENTRUM
VÁŠ KLÍČOVÝ PARTNER
Kompletní klíčařský sortiment včetně výroby autoklíčů
Autorizovaný dealer a opravce VOLVO
Člen koncernu TUkas
