Aral, dejte přednost bezpečnosti! Téma 10: Kamionová doprava – 3.díl

Jaký pohled má při jízdě řidič několikatunového velkého kamionu na malé „osobáky“?

Objektivně má větší přehled jak na komunikaci, tak o vozidlech v jeho okolí. Vzhledem k jeho profesi – pravidelnému proškolování a zpravidla délce praxe je dopravní chování řidiče profesionála sociálně přizpůsobivější než je tomu u většiny řidičů skupiny A a B.

Jak velkou psychickou zátěž vyžaduje řízení takového kolosu?

Když zvolíte školní stupnici pohodové jedničky až do pětky, kdy už kapacita jedince selhává, tak u řidičů kamionů a dálkové autobusové dopravy lze označit normální psychickou pracovní zátěž průměrným stupněm tři. Čtvrtina případů se ale potýká s vyšší až maximální psychickou zátěží, tedy stupněm 4 až 5. Psychická zátěž je důsledkem vzájemného působení lidských a technických či organizačních faktorů. Za těmi lze vidět týmy lidí, jako jsou konstruktéři, dopravci a dispečeři a v neposlední řadě poslanci jako tvůrci zákonů.

Můžete něco dodat k těm lidským faktorům, tedy konkrétním řidičům?

Například emoční složku psychické zátěže. Ta je výhradně závislá na typu osobnosti řidiče, na jeho schopnostech zvládání zátěže, na individuální adaptaci a sebeovládání. Při každém psychologickém posuzování je tato emoční složka pečlivě sledována. Úroveň způsobilosti řidiče kamionu je především dána jeho psychickou odolností.

Jsou dobrý odpočinek a pauzy pro řidiče kamionu rozhodující?

Častý výskyt monotónní jízdy vyvolává maximální senzorickou zátěž, kdy je potřebná zejména diferenciace pozornosti. Monotónní jízda se znenadání střídá s maximálními požadavky na rozhodovací procesy – na rychlost a správnost reakcí. V monotónních fázích jízdy se nejvíce projeví únava řidiče. A jak známo, únava rovná se nehoda. Na to pamatuje mezinárodní úmluva AETR, která určuje míru odpočinku před jízdou, jízdní přestávky a hlavně používání grafických kotoučů, které slouží ke kontrole přestávek a zejména rychlosti. Představte si, kdyby tímto kontrolním systémem byla vybavena osobní vozidla. V současné situaci na našich silnicích bych to osobně přivítal.

Co všechno si musí tito řidiči uvědomovat?

Především svou vlastní kondici a zkušenost. Aktuální klimatické podmínky a délku jízdní trasy, která je před nimi. Například i ignorování časového tlaku, tedy příkazu dispečera k nonstop jízdě, k porušování jízdních přestávek. Odpovědnost je jen a jen na řidiči.

Ze statistik Besipu vyplynulo, že největšími „agresory“ jsou řidiči autobusů a nákladních automobilů, kde počet obětí při jimi zaviněných nehodách několikanásobně přesahuje počet obětí, ve kterých byli nevinně. Souhlasíte s tím?

Statistika Besipu je sice vystižná v počtu nevinných obětí, ale zásadně nesouhlasím s termínem „agresor“ coby řidič autobusu nebo kamionu. To bych sám osobně rezignoval na jízdu osobním vozem. Selhání řidičů profesionálů lze podle mého názoru spojovat s agresivitou jen zcela mimořádně. Většinou selhávají z jiných příčin – nejčastěji sebepřeceněním a únavou z monotónních částí jízdy, z pracovní polohy vsedě, z dálkové jízdy v jednoposádkovém dopravním systému, kdy není možnost střídání, a tak dále.

Jezdit s tahačem není jako jet autem na dovolenou. Řidič tráví v kabině spoustu času. Jak konkrétně to působí na jeho psychiku?

Pozvolna se zvyšující zátěž způsobená dálkovou jízdou je zrádná tím, že únava neroste lineárně s časem. S prodloužením jízdy bez řádného odpočinku roste únava mnohem rychleji, než méně zkušený řidič pocítí. U profesionálů je to znásobeno tím, že na silnici tráví mnoho času opakovaně, nikoliv jednorázově jako řidič jedoucí jednou za rok na dovolenou . Profesionál musí umět svoji kondici, odpočinek a práci plánovat.

Je možné, že si řidič tahače vybíjí vztek na „osobácích“ kvůli tomu, že nemůže být rychlý jako oni?

To souvisí s problémem agresivity, ke které jsem se u dálkových řidičů na mezinárodních trasách již nesouhlasně vyjádřil. Připouštím pocity impulzivních prožitků u nákladních řidičů vnitrostátní dopravy. Je to otázka pro dopravce, jaké řidiče si vybírá, zda si od nastupujícího řidiče nechá předložit dopravně psychologické vyšetření, z něhož pozná jeho úroveň způsobilosti pro toto rizikové povolání nebo zda počká na několikamilionovou ztrátu na vozidle, nákladu nebo ublížení na zdraví.

Cítí se „kamioňáci“ při jízdě jako králové silnic? Mají podvědomě zafixováno, že jsou díky vysokým kabinám a několika tunám nejpevnější, nepřemožitelní, nejbezpečnější?

To vylučuji. Takový pocit lze snad připustit u začínajícího řidiče bez zkušeností, ale ten má většinou úplně jiné starosti, než pocity nepřemožitelnosti a vlastní bezpečnosti. „Králové silnic“ jsou často umravněni ostatními dálkovými řidiči. Dnes je obvyklé radiové spojení mezi kamiony a veškeré vulgární projevy a pocity nadřazenosti si řidiči mezi sebou vzájemně na odpočívadlech vyříkají. Je mezi nimi již řada žen, kterým sprostota a vulgární jednání „králů silnic“ velmi vadí.