Honda VT 750 C2 Shadow: Stroj do pohody

Od mala jsem tíhnul k motorismu. Spíše než o motocykly jsem se ale zajímal o auta, proto dodnes jezdím automobilové soutěže. Poté co si můj tchán pořídil Harley-Davidson, jsem se začal natolik zajímat o choppery, že jsem si jeden v roce 1997 koupil. Jednalo se o stroj Honda VT 750 C2 Shadow, motocykl v retro stylu připomínající Ameriku čtyřicátých let a napodobující klasiku značek Indian a Harley-Davidson. Pořídil jsem si jej mimo jiné proto, že jsem si jej mimo jiné proto, že jsem na něm ani při podrobnějším pohledu nenašel nedomyšlený detail. Vše ladí a navazuje, oblouky blatníků podtrhuje bohaté chromování, výfuky systému dva v jednom jsou rovné a zvuk kapalinou chlazeného vidlicového dvouválce je utlumen do přijatelného basování. Řídítka jsou odvážně rozpažená a ladně tvarovaná palivová nádrž o objemu 14 litrů má před hrdlem umístěn přehledný rychloměr a čtveřici kontrolek. Zkrátka jsem na tomto chopperu nenašel žádnou chybu.

Jediné, čeho jsem se zpočátku obával, byla skutečnost, zda motocykl se značnou pohotovostní hmotností 246 kg při mé tělesné váze 65 kg a minimálních jezdeckých zkušenostech zvládnu. Již po pár ujetých kilometrech se mé obavy rozplynuly jako pára nad hrncem, neboť jsem zjistil, že tato pěkná motorka se snadno ovládá. Velmi dobře se vodí a krásně se na ní jede, i když není příliš silná, což však pro tento model není výrazný handicap. Jezdím vysloveně pro radost. A nijak rychle, což se na tomto motocyklu ani nedá. To, co od ní očekávám, mi Honda zcela splňuje. Není pro mne dopravním prostředkem, na to mám automobil. Je pro mne zdrojem aktivního odpočinku a považuji ji za umělecký předmět. Na vétéčku jezdím povětšinou sám, málokdy ve dvou. Miluji jízdu bez konkrétního cíle, přičemž každoročně ujedu asi 5000 km. Nikdy nedřu v zatáčkách stupačkou o silnici, motocykl využívám jen k poklidné jízdě. Sedím v pohodlném sedle za širokými řídítky s nohama nataženýma dopředu, zvolna projíždím krajinou a cítím chlad vycházející z lesa či od potoka nebo naopak teplý vzduch tetelící se mezi poli. V takovém momentě mi silnice patří. Nepříjemná je pro mne pouze jízda v dešti. Jako každému cruiseru i vétéčku svědčí spíše rovná kvalitní silnice a cestovní rychlost okolo 90 km/h. Nemiluje dlažbu, díry ve vozovce ani ostré zatáčky. Pokud s ním jedu do města, tak pouze tak, kde vím, že s ním bezpečně zaparkuji. Pro případy, kdy musím svůj motocykl nechat stát přímo u chodníku, s sebou vozím masivní řetěz se zámkem. Spokojen jsem se spotřebou paliva. Při každodenním provozu si moje VT 750 C2 Shadow vystačí s necelými pěti litry benzinu na 100 km. Výhrady nemám ani k účinnosti brzd, a to i přesto, že na zadním kole je namontován klasický buben.

Hondu pohání kapalinou chlazený vidlicový dvouválec s tříventilovou technikou a největším výkonem 33 kW dosahovaným při 5500 otáčkách za minutu. Mým snem je však stroj se vzduchem chlazeným dvouválcem, vzduch totiž považuji za větší klasiku. Vétéčko se však může pochlubit nízkým obsahem škodlivin ve výfukových plynech, za což vděčí zvláštnímu systému přisávání vzduchu za výfukový ventil do výfukového potrubí. Tam probíhá dodatečné spalování, takže i při absenci katalyzátoru vycházejí z výfuku čisté zplodiny. Nehledě na příjemný baryton. Dodnes se pamatuji na překvapení, když jsem poprvé spustil motor. Namísto výrazného zvuku se dostavilo jen tlumené bublání. Navíc při jízdě s otevřenou přilbou na hlavě mi vítr svištěl kolem uší a já dvouválec neslyšel vůbec. V takovém okamžiku jsem si připadal jako kuřák dýmky. Ten taky cítí vůni tabáku, jen pokud fajfku kouří někdo jiný než on sám. Proto jsem si jako první na stroji upravil výfuk, konkrétně jeho koncovku. Následovalo několik prvků příslušenství pro vylepšení vzhledu motocyklu. Vždy se jednalo o originální příslušenství. Mám rád, když zakoupená sada obsahuje naprosto všechny podložky a každý díl pasuje hned napoprvé, bez nutnosti použít pilku nebo někdo něco dodatečně přihýbat. Jen jedenkrát jsem z této sady slevil a pořídil si neznačkové světlomety. Přestože jsou určeny přímo pro tento typ motocyklu, musel jsem si pro ně nechat soustružit distanční podložky a nemalé problémy jsme měl i s jejich elektroinstalací. Ještě jednu věc musím na chopperu Honda VT 750 C2 Shadow vyzdvihnout. Za celé dva roky, co na tomto motocyklu jezdím, jsem s ním neměl sebemenší problémy a měnil jsem pouze olej a filtr.“