Velké autobazary denně odmítají vykoupit desítky až stovky vozidel.
U největších hráčů na trhu to může být více než polovina ojetin
– které jim lidé nabízejí. Důvody odmítnutí? Protože solidní autobazary vykupují dané vozy, stávají se jejich majiteli, nemají přirozeně zájem stát se vlastníky aut ve špatném technickém stavu, nebo se stočenými tachometry. Zásadně přibývá také skrytých právních problémů, jako zabavení vozu exekutorem nebo zástavního práva na vozidlo.
„Kdo by taková auta chtěl? Odborníci odhadují, že se ročně jedná až o 200 tisíc vozidel, která mají nějaký problém, a přesto svoje místo na trhu najdou,“ říká prezident ÚAMK JUDr. Oldřich Vaníček. „Je to závažný problém, protože je zjevné, že se ročně oněch dvě stě a více tisíc automobilů například bez filtrů pevných částic nebo se stočenými kilometry přesto dostane na české silnice. Ohrožují přitom naše zdraví, bezpečnost a útočí na naše peněženky.“
Cesta přes velké autobazary se pro takové vozy stále více uzavírá
Jak uvádí ředitel strategického rozvoje Auto ESA Pavel Foltýn, denně prověřují asi 120 aut, z čehož až 60 nepřijmou do prodeje.
Provozní ředitel autobazaru AAA Auto Petr Vaněček to doplňuje, že z několika tisíc prověřovaných aut zhruba 70 % odmítají.
Takže? Kde končí tyto ojetiny?
Samozřejmě, ještě existují menší autobazary, které vozy nevykupují, jen prodej tak zvaně zprostředkovávají, a tedy zdánlivě nenesou odpovědnost za to, v jakém stavu nabízený kus je. Fakt, že prodávané zboží není majetkem autobazaru, by měl být pro kupujícího jasným varováním.
Další cestou, jak se uplatní problémové vozy na trhu
– je soukromá inzerce a nejčastěji prodej prostřednictvím internetu. Následný prodej na ulici, kde není šance si například ověřit prohlídkou výfukového potrubí, že chybí nebo je vyřazen u dieselu filtr pevných částic, znamená budoucí nemalé výdaje. Příklad – cena za nový filtr pevných částic se podle typu vozu pohybuje asi od 20 000 do 80 000 Kč. Nebo jiný příklad: průměrně stočený počet kilometrů kupujícího stojí 50 000 Kč a více. V součtu tedy může jít o velmi špatnou koupi.
Přes všechna varování odborníků ohledně problémových ojetin prodejci přilákají k takové koupi. Čím? Nižší cenou než je obvyklé. Přitom právě ona by neměla být lákadlem, ale naopak varováním. Je totiž zjevné, že majitelé se snaží prodat takový kus doslova za každou cenu. Jsou si totiž dobře vědomi nedostatků, které vozy mají.
Odborníci se shodují i na tom
– že pro ochranu motoristů je třeba ještě více udělat rovněž v legislativní oblasti. Například ÚAMK už několikrát navrhoval, aby jak stáčení kilometrů, tak prodej přístrojů k této činnosti, nebo inzerování takových služeb bylo kvalifikováno v českém zákonodárství jako trestný čin. „Není to nic neobvyklého,“ vysvětluje prezident ÚAMK JUDr. Oldřich Vaníček. „Stejně kvalifikuje tento čin právo v Německu, Slovensku, nově i v Rakousku. Proč tedy my, Česko, zůstáváme „zaslíbenou zemí“ pro podvodníky?“
Dalším nezbytným krokem ke změně stávajícího stavu je sdílení informací
Autobazary a ostatní účastníci obchodu s ojetinami by měli sdílet informace o závadných vozidlech. Tedy změnit stávající stav, kdy je protiprávní byť jen zveřejnění VIN čísla vozidla odmítnutého z technického důvodu. Paradoxně je tak snaha ochránit motoristy před vadným zbožím chápána jako nezákonný postup.
A co mohou udělat sami kupující?
Rozhodně dát přednost nákupu od zavedeného prodejce, který automobily vlastní a tudíž následně v případě problému nese zodpovědnost za zjištěné vady. Dále je na místě před koupí maximálně prověřit historii vozu, například i prostřednictvím internetových stránek ministerstva dopravy, které zveřejňuje dostupné informace o stavu najetých kilometrů konkrétních vozů. Je také vhodné využít odborníků, kteří si sice účtují asi kolem 2000 Kč za ověření technického stavu vozidla, ale mohou ušetřit kupujícímu i desítky tisíc korun.
Zkrátka kupovat rozumem nikoliv očima.
