Ojedinělou romantickou krajinu Český kras a jeho nejznámější místa Karlštejn, Srbsko, Koněprusy, Svatý Jan pod Skalou navštívil snad každý z nás. Ale Solvayovy lomy na okraji karlštejnské rezervace zatím ještě tak známé nejsou. Možná i proto, že neleží na žádné turistické trase, nevede k nim silnice a přístup je pouze „po svých“.
Solvayovy lomy leží mezi Bubovicemi, Loděnicemi a Svatým Janem, a ze všech těchto míst vás k nim zavedou značky s hornickými kladívky. Navíc Bubovice i Loděnice jsou dobře přístupné z Prahy veřejnou dopravou a k zahození není ani celodenní pěší výlet z Karlštejna nebo ze Srbska. Automobil můžete zaparkovat také ve Svatém Janu a udělat si pěkný vcelku nenáročný pěší okruh.
Před dvěma roky otevřela parta nadšenců Společnosti Barbora, ojedinělý přírodní důlní skanzen s ukázkou úzkorozchodné železnice. Nahlédněme tedy nejdříve do historie Solvayových lomů.
Koncem první světové války zakoupil Rakouský spolek pro chemickou a hutní výrobu pozemky mezi Svatým Janem a Bubovicemi, aby zde dobýval velmi čistý vápenec používaný k výrobě čpavkové sody podle tzv. Solvayova procesu. V červnu 1918 se také začalo těžit v několika malých lomech. Materiál odvážely vagóny úzkorozchodné dráhy ke stanici samotížné lanové dráhy vedoucí na překladiště státní dráhy v Loděnicích a odtud na zpracování do Neštěmic. Po vzniku Československa změnila rakouská firma název na Neštěmické Solvayovy továrny, která se soustředila na výrobu sody, hydroxidu sodného žíravého a uhličitanu sodného.
V dalších letech byl otevřen mj. mohutný tříetážový stěnový lom, proražena více než dvěstěmetrová „Průtahová“ štola, železniční síť se prodloužila na pět kilometrů. Vrchol těžby v lomech známých spíš jako „Na Stydkých vodách“ nebo „Paraple“ (podle altánu, který ve 30. letech stál před závodní restaurací) představovalo období druhé světové válka. V roce 1943 pracoval v lomu největší počet zaměstnanců – 168 dělníků a 7 úředníků. Po roce 1945 došlo ke změnám ve vlastnictví, na Neštěmické Solvayové továrny byla uvedena národní správa a zřízen národní podnik. Těžba pomalu upadala až byla v roce 1963 definitivně zastavena a lom včetně železnice a budov chátral.
Před sedmi lety se dala dohromady parta mladých lidí, které spojuje zájem o důlní a průmyslové památky. Při objíždění různých lokalit dostali nápad oživit bývalé Solvayovy lomy jako důlně průmyslový skanzen. Ve volném čase, konzervovali technické památky, opravovali objekty, sháněli koleje a lokomotivy, v bývalém hornickém domku zřídili stálou expozici včetně strojovny s dvěma funkčními stacionárními motory Lorenz a Gerhard Adam. K největší atrakci však patří okružní jízda úzkorozchodnou železnicí, jejíž kolejiště se neustále rozšiřuje. „První dieselovou lokomotivu Máňu jsme koupili tehdy v euforii za pětatřicet tisíc korun včetně šesti metrů kolejí. Dnes už bychom takové peníze nedali. Lze je získat jen za cenu šrotu, ale doprava je drahá. Naše lomová průmyslová železnice je vlastně jediná v republice. Několik důlních vagónků jsme také upravili pro přepravu turistů“, přiznává ing. Štěpán Křtěnský, náčelník společnosti Barbora. Skanzen se vlastně stále buduje a proto je otevřeno od května do října prakticky jen o sobotách a nedělích.
/hqdefault.jpg">
