Timo Salonen opět za volant?

Finský soutěžák Timo Salonen má na svém kontě jedenáct vítězství v soutěžích světového šampionátu a také titul mistra světa, který v roce 1985 vybojoval s Peugeotem 205 Turbo 16. První velkou rallye vyhrál v roce 1977 v Kanadě, poslední pak v roce 1986 při RAC rallye. Poté se několik let věnoval dálkovým soutěžím s továrním Citroënem. Svoji poslední rallye absolvoval před šesti lety, od té doby se pak už jen zúčastnil Závodu šampiónů. Nyní není vyloučen jeho start při finské rallye.

Postrádal jste rallye po skončení kariéry?

Po osmnácti letech strávených za volantem soutěžního vozu mi nic nechybělo. Start v Německu je pro mě vlastně příjemná dovolená.

Uvažoval jste někdy o tom, že byste se vrátil?

Letos mi bude padesát a v tomto věku už člověk neuvažuje o comebacku.

Přesto se objevily zprávy o případném startu ve Finsku.

Ano, taková možnost tady je. Peugeot by mi připravil 206 WRC a já bych si musel zajistit start, tzn. sehnat sponzory.

Co vlastně dnes děláte?

Pracuji v obchodě s auty, prodávám BMW a také Mitsubishi a Subaru.

Sledoval jste rallye po skončení kariéry?

Ne, protože moje dcera se aktivně věnuje parkurovému skákání. Z toho důvodu sleduji tento sport více než rallye. A taky s ní jezdím hodně po závodech.

Jak se podle vás rallye změnily v posledních pěti letech?

Popravdě řečeno, mistrovství světa bylo dřív lepší. Člověk sice na jedné rallye strávil dva až tři týdny, ale trénink byl pro nás spíš relaxací. Měli jsme dokonce čas na golf. Během rallye to bylo ovšem jako dnes – tvrdá práce. Ale tak už to chodí.

Musel jste dělat hodně proto, abyste byl úspěšný?

Ani ne, všechno šlo velmi lehce. Oproti kolegům jsem měl nejméně práce. Úspěchy přicházely sami.

Při závodě mistrů jezdíte s moderními vozy. Jaký máte názor na WRC?

Auta mají sice podstatně menší výkon než měly vozy skupiny B, ale zato se mnohem lépe ovládají. Pohon 4×4, podvozek, grip a řízení jsou výrazně lepší. Tehdy jezdila auta víc smykem a to se divákům líbilo. Navíc soutěžní vozy byly atraktivnější a hlučnější.

Jaká byla vaše nejoblíbenější rallye?

Miloval jsem rallye na sněhu a proto rád jezdil ve Švédsku. Kromě toho se mi zamlouvaly Finsko a Nový Zéland pro pěkný rovný šotolinový podklad. Naopak jsem nenáviděl rozbitou Akropolis a v Anglii mi vadil déšť.

Která vítězství považujete za důležitá?

Pro Finy je stále nejdůležitější vítězství na domácí půdě. Ale vzhledem k velkému počtu příznivců je zde na nás vyvíjen ohromný tlak.

V čem tkví tajemství úspěchů finských jezdců? Je snad ve Finsku více sponzorů?

Finové jsou prostě lepší. Podle mě je u nás naopak méně sponzorů než kde jinde. Ale máme dlouhou zimu a hodně známých pilotů minulé doby a ti slouží stále za vzor. Úspěšní soutěžáci předávají své zkušenosti mladým. Kromě toho je finská mentalita jiná. Jezdci mají v sobě větší bojovný duch.

Začátkem 90. let jste jezdil pro Citroën maratóny. Jaké máte zkušenosti z této doby?

To byly špičkové závody. Hlavně v začátcích. Třeba průjezd Saharou byl fascinující. Člověk viděl kus světa, co nikde jinde nevidí ani neprožije. Ale když jedete Saharou potřetí, tak je to už jen práce. Tato doba byla úplně něco jiného – žádné pětihvězdičkové hotely, ale stany.