Škoda Hispano-Suiza: Znovuzrození prvorepublikového skvostu

Československá legenda se vrátila. Po 95 letech mladoboleslavská automobilka zrekonstruovala jeden z nejcennějších a nejluxusnějších vozů své historie, Škodu Hispano-Suiza z roku 1928. Dnes ji Škoda Muzeum představilo na Techno Classica v Essenu.

Limitovaná série vozů Škoda Hispano-Suiza 25/100 KS patřila v období 1926-1929 k nejvyspělejším automobilům na světě. Prestiž licenčního produktu umocnila Škoda nekompromisním důrazem na kvalitu materiálů i zpracování. Šestiválec 6,6 l o výkonu 100 k (74 kW) při otáčkách 1600 zrychlil dvoutunový pětimetrový vůz na více než 120 km/h.

Unikátní motor

O zahájení licenční výroby luxusních osobních automobilů Hispano-Suiza H6B rozhodl 10. listopadu 1924 generální ředitel Karel Loevenstein. Plzeňská Škoda již produkovala letecké motory této firmy, která měla své výrobní závody ve Francii a Španělsku (proto Hispano) v čele se švýcarským (Suiza) šéfkonstruktérem. Automobil vynikal tuhým žebřinovým rámem podvozku o velkorysém rozvoru 3690 mm. Pozornost budil zvláště zážehový motor OHC se šesti litinovými vložkami válců v hliníkovém bloku. Klikový hřídel, uložený v sedmi ložiskách, byl bez ohledu na náklady obráběn z 350kilogramového výkovku na výsledných 45 kg.

Pečlivě vyvážený motor poskytoval již při 1600 otáčkách výkon 100 k (74 kW), krátkodobě 135 k (99 kW) při 3000 otáčkách. Přibližně dvoutunový a přes dva metry vysoký kolos i více než pětimetrové délky dosahoval rychlosti přes 120 km/h. Průměrná spotřeba 20-25 l na 100 km byla tehdy zcela adekvátní. Mimořádnou spolehlivostí vynikaly mechanické brzdy, posilovač s progresivním účinkem využíval kinetické energie vozidla. V polovině září 1926 podniklo vedení firmy Hispano-Suiza porovnání jejich originálu s licenčním vozem Škoda a zkonstatovali v řadě ohledů vyšší kvalitu české produkce, mj. přesnější řazení i řízení.

Plzeňská továrna neměla vlastní karosárnu, kompletní podvozky proto kompletoval závod v Mladé Boleslavi (nadpoloviční většinu z celkových 100 kusů) a nezávislé podniky jako Aero, Brožík, J. O. Jech, Petera (současný závod Škoda Auto ve Vrchlabí), Pokorný & Beiwl či Uhlík. Třetina vyrobených vozů byla exportována, kromě evropských zemí i do Turecka a Argentiny. Dodací list na první exemplář nese datum 10. května 1926, speciální limuzína pak prezidentu Tomáši Garrigue Masarykovi sloužila takřka 10 let.

Auto pro cukrovarníka

Do dnešních dnů se dochovala jen hrstka vozů Škoda Hispano-Suiza. K nejatraktivnějším patří exponát Škoda Muzea, jeho podvozek nesoucí výrobní číslo 469 a osazený motorem č. 1181 v Plzni dokončili 4. května 1928. Renomovaná pražská karosárna J. O. Jech, působící v Praze, nedaleko Národního divadla v ulici Karolíny Světlé, pak 22. září 1928 předala kompletní automobil prosperujícímu Spolku československých rafinerií cukru. Jeho prezident Robert Mandelík (1875-1946), průmyslník, finančník a starosta Ratboře u Kolína, používal automobil Škoda Hispano-Suiza až do poloviny 30. let.

Z ruky do ruky

Jak bylo tehdy zvykem, starší robustní podvozky s výkonným motorem umožňujícím dosahovat vysokých rychlostí bývaly adaptovány na hasičská vozidla, v daném případě za druhé světové války pro sbor v Katovicích u Strakonic. V 70. letech minulého století vůz odkoupil slovenský sběratel. Další majitel, tentokrát z Prahy, zahájil v roce 1995 náročnou deset let trvající renovaci. Na původním podvozku s originální přední částí karoserie vznikla kreace navržená světoznámým výtvarníkem Václavem Zapadlíkem ve stylu linií J. O. Jecha. Následně změnil vůz ještě dvakrát majitele, od roku 2010 je součástí sbírek Škoda Muzea.

V srpnu 2019 odstartoval náročný restaurátorský projekt, opírající se o důkladné rešerše archivních materiálů a usilující o důsledné uvedení vozu do původní podoby. Zásadní závady byly zjištěny také na motoru a dalších skupinách, podařilo se napravit starší neodborné zásahy. Třešničkou na dortu jsou věrné repliky prvorepublikových registračních značek Č-26.960.