BMW na amerických závodních tratích

Loni v něm byly nasazeny vozy BMW V12 LMR, které vyhrály i nejslavnější automobilový vytrvalostní závod světa – 24hodinovku v Le Mans – a jejich vítězné tažení, při němž s výjimkou dvou podniků vyhrály každý závod, v němž startovaly, pokračovalo i za Atlantikem: zvítězily tu čtyřikrát, včetně známé 12hodinovky ve floridském Sebringu. Není divu, že v tomto tažení chtějí pokračovat i v této sezoně, v níž se tento stále se internacionalizující seriál skládá z tuctu závodů. Dva z nich (1000 km závody v Silverstone a na Nürburgringu) se jedou v Evropě, jeden v Kanadě (Mosport Park) a závěrečný pak na Silvestra v australském Adelaide.

Tým BMW Motorsport, který sportovní prototypy v ALMS nasazuje, je mnohonárodní závodní stájí, jež má své stálé sídlo ve Freilassingu nedaleko rakouského Salzburgu a kterou vede bratranec jejího vlastníka Herberta Schnitzera – Charly Lamm. Vzhledem k tomu, že řada závodů se jede na americkém kontinentě, má ovšem tým také svou tamní bázi, již najdete v Oxnardu, kde je tým hostem severoamerického BMW a kde je k dispozici i testovací a vývojové centrum. Od loňské sezony, kdy vozy BMW V 12 LMR vyhrály v Sebringu, Sears Point, Laguna Seca a Las Vegas a byly druhé v Atlantě a Portlandu, samozřejmě prošly ja-kousi tichou evolucí, při níž se loňské modely přizpůsobily změnám technických regulí a v některých směrech optimalizovaly. Především v oblasti aerodynamiky, přičemž musel být téměř o milimetr redukován i průměr restriktorů, jimiž se k motorům přivádí vzduch. Největší změnou na motorech však bylo představení řídící motorové jednotky BMW ECU 6A/12, podobné jako ve formuli 1. Změny byly ověřovány v aerodynamickém tunelu a následně odzkoušeny na testovacích drahách v Ismaningu a francouzském Miramas. A kdo vsedne za volanty těchto dravců s hmotností 900 kg, výkonem přes 427 kW a s atmosferickým dvanáctiválecem o objemu 5 990,5 cm3, jehož jehož blok je vyroben z hlinikové slitiny?

Tým má smlouvu s Finen Jyrki Järvilehtem (34), jehož automobiloví fanoušci znají spíše pod jménem JJ Lehto, v Monte Carlu žijícím Němcem Jörgem Müllerem (30), Francouzem Jean-Markem Gougnonem (35), Britem Stevem Soperem (46) a Američanem Billem Auberlenem (31). Lehta a Sopera už jsme si v předchozích číslech představovali, a tak se letmo podívejme na zbývající trojici. Pro Gounona z francouzského Aubenasu byl post továrního jezdce BMW snem už od dětských let, kdy se se svým otcem chodil dívat na evropský šampionát v závodech do vrchu, ve kterém obdivoval bavorské, „třistadvacítky”, připravené týmem Schnitzer. Jenže než se k vozům či motorům s modrobílým znakem dostal, trvalo to dlouhou řadu let. Během nich vyhrával v motokárách i formuli Renault, stal se francouzským mistrem ve formuli 3 i formuli 3000, v níž se zúčastnil i evropského seriálu. S vozy Minardi jel dva závody F1 a v monopostu Simtek se o to osmkrát pokoušel v kvalifikaci a před pěti lety se ve francouzském superturismu konečně dostal k vozu BMW. Od roku 1996 se jeho parketou staly sportovní vozy a nedá se říci, že by si v nich vedl špatně. S vozem McLaren-BMW byl celkově druhý ve 24hodinovce v Le Mans a vyhrál kategorii GT1 (1997), v šampionátu vozů Grand Tourismo byl s tímto vozem celkově pátý (1998) a loni za volantem sportovního prototypu vyhrál v seriálu ISRS čtyři závody.

V motokárách samozřejmě začínal i milovník squashe a windsurfingu Jörg Müller, který své největší úspěchy sbíral v monopostech. V posledních devíti letech se totiž postupně stal německým mistrem ve formuli Opel, evropským šampionem ve formuli Ford, vítězem německého mistrovství F-3 i obou nejpres-tižnějších závodů této kategorie v ulicích Monte Carla a Macaa a vítězem seriálu FIA ve formuli 3000. Mimo to jako tovární pilot BMW jezdil také superturismo (vítěz 24hodinovky ve Spa 1996) a předtím, než se stal testmanem týmu BMW F-1, testoval i Grand Prix monoposty stájí Arrows a Sauber. Loni pak s vozem BMW V12 LMR vyhrál 12hodinovku na letišti v Sebringu. To Kaliforňan Auberlen svou motoristickou kariéru začínal úplně jinak: jeho táta, který se narodil ve Stuttgartu, jej ve čtyřech letech posadil do sedla minimotocyklu a Bill se tak stal motokrosařem. Postupně se však přesunoval k automobilům, v nichž zkusil kdeco včetně Pikes Peaku a formulových vozů. Ale nakonec zakotvil u sportovních vozů a v nich získal od roku 1987 i řadu úspěchů a výher. Především v seriálu IMSA, kde byl i členem továrního týmu BMW (mistr kategorie GTS-3 před třemi lety): výhra ve své třídě při 24hodinovce Daytony, s vozem McLaren-BMW čtvrté místo v Le Mans 1998 a s vozem BMW V12 LM 98 páté o rok později atd. Tito muži tedy letos hájí mnichovské modrobílé barvy v zaoceánském seriálu, který se po formuli 1 stal pro bavorskou automobilku druhým nejprestižnějším sportovním kolbištěm. Ale ani oni nejsou sami. V tomtéž seriálu – ovšem ve třídě vozů Grand Tourismo – totiž s novým modelem dvoudvéřového kupé BMW M3 (E46), určeným pro rok 2001, proti svým soupeřům (převážně s vozy Porsche 911 GT3-R) vyráží v Německu i USA velmi po-pulární syn někdejšího krále evropských automobilových vrchů Hans Joachim Stuck (49). Závodní vůz na osmnáctipalcových pneumatikách, vyvinutý na bázi zcela nové produkční verze týmem PTG Toma Milnera, je vybaven řadovým šestiválcem 3,2 litru a Stuck se za jeho volantem střídá s Borisem Saidem a Johannesem Overbeekem, zatímco loňský model ve startovním poli vodí Darren Law spolu s Peterem a Brianem Cunninghamovými, kteří však spolu – navzdory stejnému jménu – nejsou v žádném příbuzenském vztahu. Lyžování a golf milující smíšek Stuck (49), jehož známe i z formule 1 (s vozy March, Brabham, Shadow a ATS 74 závodů mistrovství světa), je ve sportovních vozech světovým poj-mem a jeho úspěchy je zbytečné vyjmenovávat. Stačí se zmínit třeba jen o titulu mistra Evropy v závodech formule 2, o třech výhrách v Sebringu, o dvou vítězstvích ve 24hodinovkách v Le Mans a na Nürburgringu, titulu vytrvalostního mistra světa, výhře ve 24hodinovce ve Spa a spoustě dalších.

Jak je vidět, BMW dalo letos za oceánem svým sportovním aktivitám docela velký prostor a sportovní úspěchy bude chtít sbírat i tady. Není se co divit. Americký trh je téměř nenasytný a bavorské automobily by na něm chtěly uhájit pozici, kterou hýří. Totiž sportovních vozů se šlechtickým erbem, které o svém majiteli už vypovídají na dálku a pro které není nic nemožného.

převzato z BMW Modrobílá revue – léto 2000