Projekt dostal interní označení »E 26« a v pozdním létě roku 1976 začalo intenzivní jednání s firmou Lamborghini. Podle původních představ se totiž tenhle automobil, jehož tvary byly dílem Giorgia Giugiara, ale který při designu vycházel ze studiového automobilu BMW Turbo, měl vyrábětv italské automobilce s býkem ve znaku. A za řidičem měl burácet vidlicový dvanáctiválec. Že k ničemu z toho nakonec nedošlo, měla na svědomí jednak automobilka v Sant’Agata, která se dostala do finanční krize a projekt tím zdržela o celý rok,a v případě motoru zase ropná krize. Nakonec byl vůz, pojmenovaný M1, vybaven řadovým šestiválcovým motorem o objemu 3453 cm3 , který při výkonu 167 kW umožnil dvousedadlovému automobilu maximální rychlost 262 km/h. Začal se vyrábět v Německu.
Díky zpoždění měla supersportovní »em-jednička« premiéru až na podzimním Pařížském autosalonu v roce 1978, ale už předtím se rozhodlo o jejím sportovním životě. Tehdejší šéf mnichovského Motorsportu Jochen Neerpasch vymyslel a spolu s Bernie Ecclestonem realizoval pro vozy BMW M1 pozoruhodný pohár, kterýv letech 1979 a 1980 tvořil předehruk evropským závodům formule 1 a jenž do historie vešel pod jménem Procar (Production Cars). Jezdil se samozřejmě s upravenými »em-jedničkami«, které v závodní úpravě (475 kW, 1020 kg, 310 km/h) zrychlovalyz klidu na 100 km/h za 4,5 sekundy a k závodům je nasazovaly závodní týmy jako Sauber, Project 4 (to byla stáj dnešního vlastníka týmu McLaren Rona Dennise), Schnitzer, Eggenberger, Cassani a další. Pozoruhodnost seriálu Procar, jezdícího se v předvečer závodů F-1, spočívala především ve faktu, že v závodech, ve kterých startovali jezdci jako Stuck, Laffosse, Beltoise, Winkelhock, Kelleners, Konrad, Quester a další, měla místa na startu vyhrazena i pětice pilotůF-1, která byla nejrychlejší v tréninku na tu Velkou cenu, před níž se závod Procar jel. V prvním roce měl tenhle
seriál závodů osm, o rok později devět a velmi brzy si získal takovou popularitu, že britský Autosporto něm psal jako o “do té doby nepochybně největším seriálu identických automobilů”. Vůz s precizními jízdními vlastnostmi si náramně pochvalovalii jezdci. Nejrychlejším závodem v historii seriálu Procar byl ten, kterýv roce 1980 na berlínském Avusu vyhrál průměrem 231,6 km/h Manfred Schurti. Nejúspěšnějšími piloty této série však byli Hans Stuck, vítěz ročníku 1980 Nelson Piquet (po 4 výhrách) a vítěz ročníku 1979 Niki Lauda (3 výhry). Z pilotů F-1 se mezi vítěze zapsali také Elio de Angelis, Jacques Laffite, Jan Lammmersa Carlos Reutemann. Ale třetího ročníku už se Procar nedočkal, ačkoli se tenhle automobilový krasavec objevil v mnoha dalších vytrvalostních závodech, včetně 24hodinovky v Le Mans. Vinu na tom měla zřejmě skutečnost, že všichni brzy pochopili, že vyrobit plánovaný počet 800 automobilů je zcela nereálné. Mezi jiným i díky tomu, že FIA v roce 1980 změnila sportovní předpisy pro skupinu 5, kam tyto vozy v závodní úpravěa s cenou 150 000 marek patřily, a jiné sportovní uplatnění pro ně nebylo.A tak se počítač při výrobě tohoto bavorského exota zastavil na čísle 446 a »em-jednička« se velmi brzy stala pouze legendou.
převzato z Modrobílé revue jaro 1999
Modrobílá revue – čtvrtletník BMW Auto Clubu Praha v AČR
KLÍČOVÉ CENTRUM
VÁŠ KLÍČOVÝ PARTNER
Kompletní klíčařský sortiment včetně výroby autoklíčů
Nabízíme komplexní služby v oblasti prodejní a servisní péče SEAT.
SEAT – španělský temperament s německou technologií