K jakým typům nehod nejčastěji v souvislosti s požitím alkoholu dochází?
Jde nejčastěji o nehody, které potom klasifikujeme jako nepřizpůsobení rychlosti stavu a povaze vozovky. Souvisí to s tím, že alkohol utlumuje opatrnost, lidé za volantem pak mají pocit, že se nemůže nic stát, přeceňují vlastní schopnosti a podceňují okolí. To se projevuje nejvíce ve vyšší rychlosti a někdy i při předjíždění, kdy špatně vyhodnotí situaci a zaviní nehodu.
Máte nějakou vlastní zkušenost s opilými řidiči, respektive nehodami?
Asi nejsmutnější případ jsem zažil před asi pěti lety, kdy jsem byl na místě nehody na Berounsku. Z diskotéky se vracelo šest mladých lidí starým žigulíkem. Šestý seděl ve „třetí třídě“, tedy v nákladovém prostoru combi. Řidič nezvládl zatáčku a narazil do stromu. Vidět pět mrtvých dvacetiletých lidí (s těžkým šokem přežil jen jeden) byl zážitek, na který do smrti nezapomenu. Já nechci mentorovat, ale dopravní přestupky mají tu zvláštnost, že to, co se zdá být „jen přestupkem“, je způsobilé zabíjet.
Kolik promile alkoholu je u nás dovoleno mít v krvi, když člověk řídí? Dá se to nějak přepočíst? Může si dospělý člověk dát k obědu dvanáctistupňové pivo?
Máme nulovou toleranci. V zákoně je zakázáno pití alkoholu každému, kdo ví, že bude řídit. Nicméně každý jsme jiný a v těle některých lidí koluje určité množství těkavých látek i když nepijí, a tak určité desetiny se považují za fyziologickou toleranci. Někomu se do této tolerance opravdu může vejít i malé pivo.
Policie nemůže opilému řidiči zabavit řidičský průkaz. Stává se, že si řidič ráno sedne opět za volant. Kde je v zákoně chyba?
Parlament ČR nám zákonem o provozu na pozemních komunikacích pravomoci odebral. Nejenom zadržení řidičského průkazu, ta novela byla zásadní a řadu kompetencí, které policie měla, převedla na okresní úřady a posléze na pověřené obce. Tím z nás sňali i značnou část odpovědnosti za vývoj nehodovosti. Co považuji za chybu, je fakt, že tu není nikdo, kdo by odpovědnost od nás přebral.
Jak byste si představoval nejlepší systém policejních sankcí vůči opilým řidičům?
Jízda bez řidičského oprávnění, pod vlivem alkoholu a s neschváleným vozidlem (nepojištěným nebo s jinou registrační značkou) jsou tři nejnebezpečnější delikty na silnici a měly by být postihovány jako trestný čin.
Jak se vlastně správně postupuje, když policista zastaví opilého řidiče? Může být i dost agresivní…
I dnes jsou nástroje jak zklidnit agresivního opilce, a to nemusí řídit auto. Máme záchytky. Běžně se však setkáte se slušným a veselým opilcem, který si myslí, že mu zase tak moc nehrozí. My mu sice dnes neukládáme pokutu, ani neodebereme řidičský průkaz, ale oznamujeme jej na pověřenou obec, kde mu hrozí až 15 000 Kč pokuta a zákaz činnosti až na 2 roky. Je to dost? Já postrádám tu dolní hranici. A tak je tu prostor pro korupci. Když úředník projednávající věc uloží řidiči 100 Kč pokuty, jednal v souladu se zákonem i u řidiče se třemi promile v krvi, který již byl kontrolován potřetí.
V jakých případech může řidič řídit, i když se napil alkoholu?
Jen v případě krajní nouze. Tedy jsem-li svědkem zranění, je třeba převést zraněného do nemocnice a nejde to jinak. Tehdy pro tu cestu tam mohu sednout za volant a jet. Cesta zpět je již ale trestná.
Jaké mají tyto nehody následky právní? Kolik let si může řidič odsedět ve vězení za způsobení nehody v opilosti nebo nehody se smrtelným zraněním?
Alkohol je chápán jako přitěžující okolnost. Stává se, že za stejný následek řidič střízlivý odchází od soudu s podmínkou, řidič opilý s trestem nepodmíněným a delším. Je to individuální a je to tak dobře. Dalším následkem je náhrada škody. Pojišťovna ji za opilce nemusí plnit.
Je prevence v tomto problému dostatečná? Plní v problému alkohol na silnici svou úlohu školy, autoškoly, policie sama?
Myslím, že zejména autoškoly mají co dohánět. Hlavní tíha prevence v dopravě leží na Ministerstvu dopravy a já vím, že prevencí nehodovosti se tu zabývají. Nicméně tvrdím, že nejúčinnější prevence je represe.
Chtěl byste řidiče, co se „trochu napili“, nějak varovat nebo jim poradit?
Myslete na to, že můžete poslat někoho na vozík a představte si, jak se mu pak budete dívat do očí nebo se o něj do konce života starat. Může to být třeba manželka nebo muž sedící vedle vás. Stojí to za to?
4. díl zítra – ve čtvrtek – 18. listopadu: Rozhovor s PhDr. Petrem Goldmannem, hlavním psychologem Psychiatrické léčebny Bohnice, prezidentem Asociace klinických psychologů, členem Rady Hospicového občanského sdružení Cesta domů.
