Aral, dejte přednost bezpečnosti! Téma č. 5: Všichni jsme chodci – 5.díl

Co je příčinou nehod chodců?

V čem tkví příčina? V tom, že se jezdí auty. Tedy i ve zlehčujících odpovědích notoricky nehodových řidičů: „Když se jezdí, tak se bourá“. Ano, když se jezdí bezohledně, agresivně, bez přizpůsobení rychlosti vozidla podmínkám jízdy ve městě, okolnostem počasí a stavu vozovky. Na druhé straně je někdy vinen i chodec, který se chová netolerantně vůči řidičům a mnohdy si myslí, že má absolutní přednost, i když to není pravda.

Jak nejlépe by se měl chodec v silničním provozu chovat?

Chodec má v silničním provozu za partnera vozidlo – stroj, který je sice ovládán řidičem, ale toto partnerství není rovné. Neplatí zde: „Kdo z nás ustoupí!“ Hraje-li si chodec na hrdinu, hazarduje se zdravím nebo životem. Je-li řidič bezohledný, což mu usnadňuje hmotnost vozidla, pak je pro chodce moudřejší počkat na chodníku, než riskovat zranění.

Které největší chyby tropí řidiči ve vztahu k chodcům? Jaké mají k chodcům povinnosti?

Řidič musí ovládat své vozidlo tak, aby poskytl přednost chodcům. Chodec naopak nesmí unáhleně vstoupit do vozovky před rozjeté vozidlo. Řidič musí dávat zejména pozor na ty přechody pro chodce, před kterými stojí v pravém jízdním pruhu auto, zejména nákladní nebo autobus. Když jede v levém jízdním pruhu, měl by vnímat signál hrozícího nebezpečí: „Na přechodu mohou být chodci, kteří vzápětí vstoupí do jeho jízdního pruhu“. To znamená zastavit tak, jak stojí vozidlo v pravém jízdním pruhu.

Není to tak dlouho, co bylo uzákoněno povinné pouštění chodců na přechodech. Byla a je na to etika českých řidičů připravena?

Paradoxní zvýšení nehod chodců, po zákonné úpravě jejich přednosti na přechodech, lze také psychologicky vysvětlit. Obecné asertivní, tedy neústupné chování je asi hlavní příčinou konfliktů na přechodech pro chodce. Chodec – sebeprosazující se hrdina, z hlediska teorie řešení konfliktů mezi lidmi – je vlastně neurvalcem proti sobě samému. Je ovcí nebo kuřetem proti vozidlu, které neřídí neurvalec, nýbrž slušný a zkušený řidič.

Mluvíte o toleranci, můžou být ale chodec a řidič rovnocenní?

Z hlediska řidiče, například při nepředvídatelném účinku brzd na kluzkém povrchu vozovky, nemůže platit: „Uhni a pusť mě.“ Hmotnost auta a hmotnost člověka je nesrovnatelná. Řidič je pro chodce rovným partnerem jen jako chodec. Pro řidiče platí pro zimní období zásada takové rychlosti vozidla, aby byl schopen vozidlo zastavit před přechodem pro chodce.

Pokud máme řidičské průkazy pro řidiče od osmnácti let věku, existuje nějaká pomyslná hranice, kdy pustit dítě na silnici nebo ulici samotné?

To záleží na výchově a psychické připravenosti člověka. Skutečnost, že jsme různě psychicky způsobilí chodit pěšky po městě i nestejně psychicky způsobilí řídit motorová vozidla, je zřejmá. To nás ovšem nemůže vést k ignorování základních fyzikálních zákonů, co se zapomínání na brzdnou dráhu vozu a na kluzký povrch přechodů týče. Neurvalé, ale ani sebeprosazovačné jednání na silnici nepatří.

Jaký je váš názor na příčné prahy – retardéry. Klesly od jejich zavedení ve městech nehody s chodci?

To je samozřejmé. Chtěl bych vám ale říci o jiném způsobu, který jsem už zmínil, a to jak zpomalit nebo uvědomit řidiče. Na ústeckých silnicích se zhruba před rokem objevily u přechodů obrysy ležících postav – tak jak je známe z kriminálních filmů po spáchání vraždy. Jaké jsou příčiny nepříliš etického, lehce nezákonného zásahu do dopravního značení – „strašící mrtvolky“? Příčiny jsou naprosto jasné. Dopravní nehody vyvolaly preventivní akci ústecké dopravní policie. Je drsná tak, jak jsou hrozné následky nehod. Mrtví a těžce zranění lidé na přechodech.

6. díl – v sobotu – 15. listopadu: Rozhovor s Ing. Ondřejem Dvořákem, Znalecký ústav IBS expert.