Jaká bývají nejčastější zranění a nehody chodců v silničním provozu?
Jiří Zedek: Ve velké míře záleží na rychlosti. Když někoho srazíte ve třiceti, vypadá nehoda jinak, než když pojedete šedesátkou. Ovšem i při nízké rychlosti může být chodec zraněn. Většinou jde o zranění končetin, páteře a často i hlavy.
Martin Hlaváček: Důležité je ale i to, v jaké poloze člověk je, když do něj auto narazí. Pokud má nohy na zemi, většinou padá pod auto a následky jsou tragické. Když je ve výskoku nebo se končetinami tolik země nedotýká, tak padá na kapotu a pak letí vzduchem. Někdy je tak člověk ve výhodě, i když vypadají následky také hrozně. Záleží na brzdné dráze.
Jak nejlépe by se měl chodec v silničním provozu chovat?
M.H.: Nepřemýšlet o tom, že má jako chodec před autem na přechodu přednost a třeba si radši i počkat, až auto přejede. Být neustále ve střehu a nepřecházet vozovku v místech, kde je to nevhodné nebo dokonce zakázané. Člověk často neodhadne vzdálenost mezi ním a jedoucím autem, takže čekat před semaforem, na kterém svítí červený panáček, je někdy doslova životně důležité.
Které největší chyby tropí řidiči ve vztahu k chodcům nebo cyklistům?
J.Z.: Jezdí rychle a nedodržují rychlost. A mnohdy i nepředvídají, což je v dnešním provozu v Praze nutnost. Předjíždí třeba zastavující tramvaj a neuvědomí si, že před ní může někdo přecházet. Předjíždění tramvají na zastávkách je rozšířený nešvar, který má často tragické následky. Velká rychlost je největší chyba, protože se krátí možnosti správné reakce a hlavně čas na tu předvídavost, což se na přechodech zvláště u nevyzpytatelných malých dětí nemusí vyplatit.
Která práva, mimo přecházení na přechodech, dnes chodec oproti autům má?
J.Z.: Jak už jsem říkal – může přecházet vozovku, když je přechod vzdálený padesát metrů a dál. Pokud někde není chodník, musí chodit po levé straně. Na přechodech nemá absolutní přednost, vozidla MHD jako autobusy nebo tramvaje, v jiných městech trolejbusy, mají před chodcem přednost. To není nějaký plezír, představte si mnohatunovou tramvaj, jak na mokrých kolejích zastavuje. To nepomůže ani písek, který se sype pod kola. Přednost mají samozřejmě ještě vozy se zapnutou modrou sirénou, záchranáři, hasiči, policie a další. Chodce musí pustit na přechodu všechna ostatní auta, přičemž musí chodec dát najevo, že chce přecházet. Musí vstoupit do vozovky, ovšem ne skočit před auto.
I chodec ovšem může způsobit dopravní nehodu. Znáte takové případy? O co v nich šlo a jak se z nich ponaučit?
M.H.: Já jsem měl dříve hrozné problémy na Náměstí Míru, tam byl jediný přechod pro chodce, který neměl světelnou signalizaci. Dnes už tam semafor je, ale dříve tam chodci přecházeli jak chtěli a auta jezdila příliš rychle. Dokonce tam srazili jednu naši kolegyni. K nehodám tam docházelo neustále, lidi přebíhali silnici, sice po přechodu, ale neukázněně a auta to nestačila dobrzďovat. Vznikalo tam dost řetězových havárií. I mě málem srazilo na přechodu auto, dnes už vím, že musím před přecházením dávat zřetelně najevo, třeba i rukou, že vstupuji do silnice. Řidič by měl zastavovat před přechodem, ale pokud zastaví a člověk stojící před zebrou jen kouká, kde co lítá, to také není z jeho strany slušné.
Lze chybujícího chodce nějak pokutovat? Do jaké výše a ve kterých případech?
M.H.: Pokutovat chodce samozřejmě můžeme, pokud přechází na červenou, v místech mimo přechod nebo třeba napříč křižovatkou, přičemž ohrožuje bezpečnost silničního provozu. Pokuty jsou až do tisíce korun, podle přestupkového zákona. Nedávám je zase tak často, ale občas ano. Třeba v případě, když někdo přechází na červenou a přitom mě vidí. To je vyložená provokace.
Jaký je váš názor na příčné prahy – retardéry? Klesly od jejich zavedení ve městech nehody s chodci?
J.Z.: Já jsem úplně pro, před přechody a před školami je to báječná věc. Nikdo nemůže jet rychle, protože by si zničil auto. Obecně platí, že v místech, kde jsou retardéry, skutečně nehodovost klesla. Lidi si uvědomí už jen to, že tam nejsou jen tak pro nic za nic. I když je jedním kolem objíždějí nebo rychle přejíždějí, dají si pozor.
Existuje jako u řidičů nějaká povinná výbava chodců, jako papírek s krevní skupinou nebo v noci výrazné oblečení? Která další?
M.H.: Když je snížená viditelnost, tak by chodec měl mít výrazné oblečení. Není to povinností, ale je to výhodou. Jinak žádná povinná výbava chodců neexistuje, ale osobně bych doporučoval nosit u sebe kus reflexní pásky třeba na gumičce. Oddělení prevence Městské policie dokonce dělá několikrát do roka akce, při kterých obchází důchodce, třeba po parcích, a na tašky a hole jim lepí malé reflexní fólie. Rodičům bych doporučoval, aby dětem kupovali bundy, které na sobě takové proužky mají, dneska jich je dost.
Jak má řidič zareagovat, pokud mu do dráhy vběhne chodec? Většinou se zastaví a zkoprní. Ani jedna strana neví, jak zareaguje druhá…
M.H.: To je těžká otázka. Hodně lidí si odpoví, že strhne volant. Jenže na jedné straně je chodník plný lidí a na druhé auta v protisměru. Tady neplatí žádná univerzální poučka. Pro chodce ale platí dvě rady: Opustit co nejrychleji vozovku a když už to nejde, tak alespoň povyskočit. Náraz na kapotu je mnohem lepší, než když vám auto srazí nárazníkem nohy. Dostanete se pak pod něj, ale o tom jsem už mluvil na začátku. Instinkt se ale nedá nějak naučit.
4. díl zítra – ve čtvrtek – 13. listopadu: Rozhovor s vrchním komisařem Jaroslavem Humhalem, vedoucím skupiny BESIP útvaru prevence kriminality Městská Policie hl. m. Prahy.
