Souvisí agresivita za volantem s určitou psychickou poruchou?
Ano, agresivitu za volantem řadí psychologové mezi nejvýrazněji nepřizpůsobené jednání – nepřizpůsobené aktuální dopravní situaci.
Co je opakem nepřizpůsobeného jednání ?
Jednání přizpůsobené je takové, když řidič prostřednictvím vnímání, myšlení a reagování splňuje požadavky, které se právě vyskytují v jeho dopravním prostoru. Tehdy, když se dokáže přizpůsobit hustotě provozu, stavu komunikace a povětrnostním podmínkám, délce trasy, vlastním schopnostem a celkové zkušenosti. Lidské jednání je ovlivněno mnoha faktory – zejména hodnotami a postoji. Z nich je nejdůležitější zdravý život a zodpovědnost vůči druhým lidem – své rodině i širšímu společenství. Agresivní jednání je v tomto smyslu psychickou poruchou. Agresor ví o těchto hodnotách a postojích velmi málo – on je nepřijal, on je k nim netečný. Analogicky ke společenské situaci – agresivnímu jedinci v silniční dopravě jde o souboj s cílem vytlačit slabšího silnějším.
Které „civilizační choroby“ ještě souvisí s agresivitou?
Je to za prvé individuální honba za úspěchem, konkurenční boj. Za druhé existuje silný vliv informačních prostředků, v nichž rychlost, zranění a smrt nejsou jen v akčních filmech, ale stávají se již reálnou skutečností v každém zpravodajství. Napodobování těchto situací nemá valnou korekci. Šoty BESIPu jsou zařazovány někde jinde a v jiných časech.
Jaké typy agresivity za volantem jsou probádány, existují nějaké „druhy“ agresorů a lze nějak vysvětlit, že si ohrožení života při nebezpečné jízdě řidiči neuvědomují?
Existuje řada stupňů agresivity a několik příčin agresivních projevů, jejichž základ je v negativních postojích. Z toho rezultuje i různá míra uvědomění si ohrožení života. Vozidlo totiž umožňuje dráždění smyslů, vystavit se nebezpečím, zvládnout je, a tak prožít pocit vlastní velikosti a neomezenosti, zdánlivé odstranění všech omezení způsobených realitou, zákonem – vyhláškou, na dobré mravy nehledě. Je to v některých případech návrat dospělého „Já“ do ranné formy bez vazeb a omezení… Vnímání, afekt a prožívání reality a chování se díky tomu stávají infantilními – dětinskými. Jízda autem slouží velmi často k regulaci pocitu sebevědomí – kompenzaci pocitu méněcennosti. Vyhledávání situačního vzrušení, soutěživě prestižní orientace, nedostatečně rozvinutá schopnost vnímat signály hrozícího nebezpečí – nesebekritičnost, společenský negativismus a sociální exhibice. To vše mohou být příčiny agresivního – rizikového jednání. Současně je třeba uvést, že vztah mezi negativními prožitky řidiče, jeho hněvem a agresivním jednáním záleží na situaci – je to komplexní jev z řadou psychologických příčin.
Uvědomují si vůbec agresivní řidiči svou „vadu“?
V rámci „jejich vnímání a prožívání“ je to přednost, vadu si nepřipustí.
Jak se agresivita za volantem stupňuje (například v dopravní zácpě)?
V dopravní zácpě nebo při vynucené dlouhodobé jízdě za pomalým vozidlem na úzké silnici je řidič frustrován – nemůže dosáhnout stanoveného cíle, dostává se do stresu a impulzivní nálady. Agresor se nejdříve uchýlí k verbálním projevům, posléze k fyzickým – na příklad začne bouchat do volantu a následně k nepřizpůsobivému jednání, jakým je předjíždění kolony vozidel. Zkušených řidičů se taková situace dotkne zhoršením nálady, nespokojeností, ale nemůže to zásadně ovlivnit přizpůsobené dopravní jednání.
Jak se chovají agresivní řidiči přímo při jízdě a k jakým typům nehod nejčastěji v souvislosti s jejich agresivitou dochází?
Především jednají tzv. zkratkovitě, při vysoké rychlosti v nepřehledných místech, před stoupáním předjíždí kolonu vozidel, jezdí do křižovatky na červenou, najíždějí na vozidla.
Máte nějakou vlastní zkušenost s agresivními řidiči, respektive nehodami?
Nyní řeším případ sociální exhibice mladého nezralého řidiče, který svým „předváděním se“ zavinil zranění a smrt jiných účastníků silničního provozu. Vzpomínám také na již dávnou příhodu agresivního jednání invalidního řidiče, který jel několik kilometrů za řidičem, který jej údajně „vytočil“ . Když zastavili dotyčný řidič druhého několikrát udeřil berlí a soudní řešení bylo na světě.
Jaké jsou vůbec nejčastější výmluvy agresivních řidičů, které zastaví hlídka?
Pokud je schopna je vůbec zastavit! Agresor zpravidla ujíždí nebo na hlídku přímo najíždí. Někteří jdou do konfliktu, tvrdí že jejich jednání je normální.
Jaký typ lidí, jaké pohlaví a jak staří lidé jsou podle vašich zkušeností za volantem nejčastěji agresivní?
Jsou to především mladí muži – ti méně osobnostně zralí a nesebekritičtí „hrdinové“. S agresivitou žen – řidiček se lze setkat zcela výjimečně, i když v minulosti psychopatický zločin byl dokonán agresivní řidičkou.
Doporučil byste léčení takových lidí psychiatrem? Existují pro řidiče nějaké psychologické kurzy?
Ve vážných případech je nevyhnutelný zásah psychiatra. Při dopravně psychologické diagnostice profesionálních řidičů se případná agresivita zkoumá řadou klinických osobnostních testů a přístrojových zkoušek. Pokud chystaný bodovací systém, u těch řidičů, kteří záhy ztratí právo řídit vozidla pro četnost přestupků, nebude provázán s psychologickými diagnostickými a rehabilitačními postupy, pak ztratí na účinnosti.
Jaké jednoduché rady byste doporučil řidičům ke snížení agresivity? Co zabírá?
Agresivita je především afektivní vzrušení podléhající zákonitostem aktivační teorie v celé škále jejich projevů. Při nástupu stresu – frustrace a náhlého rozčilení pomáhá především rozumná úvaha nad vlastním zdravím – sportovní postoj a kvalitní hluboké dýchání. Posléze i případná návštěva psychologa nebo lékaře.
Zítra ve čtvrtek 24. června 2004: Aral, dejte přednost bezpečnosti! Téma 10, 4. část: Rozhovor s Emilem Trinerem – automobilovým závodníkem rallye od roku 1984.
