Perla českého jihu: BMW 328 Roadster

Jeho roadster z roku 1939 je »nejpravějšíz pravých«. Ve stříbrném laku, přesně takovém, jaký žádá »pravá víra« originálu. Podle údajů BMW AG jich bylo vyrobeno 462 kusů, z nichž se zhruba 150 dochovalo a pouhých 45 po celém světě je dodnes pojízdných. Taková auta už se dnes ani mezi sběrateli normálně neprodávají, většinou se

draží v renomovaných aukčníchsíních. Podle dostupných informací, které má náš klub k dispozici, jsou v České republice pouze tři kusy BMW 328 Roadster: jeden v červené barvě se ukrývá v Praze a další v modrém provedení na Moravě. Roadster pana Daňhy je v relativně velmi dokonalém stavu a »stojí« na normální státní poznávací značce.

„Po tomhle autě jsem toužil asi patnáct let. Jsem sběratel a o téhle »třistaosmadvacítce« jsem se dověděl tak, že po ní prahl jeden Čechoněmec. Kontaktoval mě a požádal, abych s ním tehdejšího majitele pana Dudu v Ledenicích, což je vesnice asi patnáct kilometrů od Českých Budějovic, navštívil. Chtěl ji koupit, ale pan Duda byl neoblomný. Od té doby jsem k němu jezdil asi tak dvakrátdo roka na návštěvu já. Abych se na ni podíval, poptal se pana Dudyna zdraví a trochu si s ním povykládal. Pan Duda opravoval motorky a kola a tohle auto dával dlouho dohromady. Byl na ně patřičně hrdý a o prodeji nechtěl ani slyšet. Mně ten krásný vůz už nedával spát. Když pan Duda zemřel, staral se o roadster jeho syn a jeho už se mi »zlomit« podařilo, i když teprve loni. Majitel si nechal vyhotovit odborný znalecký posudek a kolikrát jeho cena vzrostla od té doby, co jsem ho viděl poprvé, to si ani nepřejte vědět,“ vypráví pan Anatol Daňha.

Jeho vůz lze bez nadsázky označit za »perlu jihu«, i když o jeho skutečné tržní ceně lze jen spekulovat. Sběratelé v Německu jsou ochotni za tento nádherný »kousek« zaplatit kolem 250 000 marek a více, protože BMW 328 Roadster se co do poptávky dá měřit pouze s dalším klenotem německého automobilového průmyslu Mercedesem 540 SSK. Pan Daňha má svůj klenot také patřičně pod zámkem, podobně jako další své poklady. Na rozdíl od »třistaosmadvacítky« však většinu vozů své veteránské sbírky získal před řadou let ještě v úsměvné době totality, která se mj. vyznačovala tím, že nikdo neznal pravou hodnotu spousty věcí. „Některá auta jsem opravdu získal takříkajíc »za facku«, protože o ně málokdo stál. Takže mám třeba velikou limuzínu Plymouth z majetku prezidenta Edwarda Beneše, v níž absolvoval vojenské přehlídky při státních svátcích na28. října v letech 1936 a 1937. Každé auto másvou historii. Bohužel už se poslední dobou nemůžu svému koníčku věnovat tak, jak bych si sám přál. Jsem v invalidním důchodua všechno je teď trochu jinak. Ale ještě občas něco zvládnu – nedávno jsem odvezl do lakovny Studebaker Comander z roku 1917, abych si zase udělal trochu radost.“

U Daňhů v garáži je mj. Aero 30 Roadster z roku 1939, Wanderer 24(ročník 1938), s nimiž rodina vyráží na veteránské srazy, několik tatřičeka skvostných motocyklů. Tento BMW 328 Roadster, jehož kondice je i po šedesáti letech »života« mimořádná, se dostal do Čech poměrně brzy, ale v roce 1948 stál ještě jako válečný konfiskát v jakési střežené ohradě tehdejšího Fondu národní obranys mnoha jinými zabavenými auty. Až 20. června 1949 jej získal pan Jaroslav Koranda v Ledenicích a krásný roadster mu sloužil jako zcela běžný vůz k dennímu použití. Až do roku 1965, kdy si ho koupil pan Šauer. Měl ho jen rok a pak ho prodal sousedovi panu Dudovi za nevelkou částku. „Když už jsem na něj tak dlouho čekal, tak teď si ho užívám. Rozhodně jsem si ho nekoupil jenom na koukání. Když je hezky, tak si s ním vyjedu i jen tak pro svou vlastní radost určitě víckrát jak desetkrát do roka – nejenom tehdy, když jsou veteránské srazy. Vůz je v takovém stavu, žes ním zcela běžně jezdím stovkou a jsem si celkem jist, že i dneska by dosáhl bez problémů rychlosti, která je u něj v datech výrobce psána jako maximální – kolem 160 km v hodině. Ale člověk už nemá to srdce šlapat dědečkovi zrovna takhle »na krk«. Už se těším, až se s ním pochlubím na nějaké naší klubové akci,“ vyznává se ze svého potěšení pan Anatol Daňha, jehož slabost pro BMW zdaleka nekončí u tohoto roadsteru. Pro denní potřebu používá BMW 525 TDS z roku 1992.

převzato z Modrobílé revue jaro 1999
Modrobílá revue – čtvrtletník BMW Auto Clubu Praha v AČR