Vrchařský šampionát bez překvapení

Mistrovství ČR v závodech do vrchu mělo letos na programu osm dvouzávodů, když z původního plánu vypadlo pouze Benecko, což je jistě škoda. Krkonošská trať má totiž rozhodně charakter opravdového kopce, na rozdíl od závodů pořádaných na části nového nebo starého brněnského okruhu. A také Náměšť nad Oslavou má ke klasickému kopci hodně daleko.

Po dlouhé době byla u nás opět vypsána absolutní klasifikace, v níž titul vybojoval dle očekávání Otakar Krámský se spiderem Osella BMW (200 bodů), jenž zvítězil ve dvanácti závodech a tak ani v posledních třech závodech už nestartoval. Druhou příčku obsadil Josef Krečmer s formulí 3000 Ralt 24. Zvítězil pouze jednou, ale desetkrát skončil druhý, což rozhodlo o jeho stříbru. Na stroj o výkonu 500 k si teprve zvykal a proto zkušeného Krámského nikterak neohrožoval.

Třetí příčku vybojoval Patrick Semlbauer (150) s obstarožním, ale díky svému otci stále skvěle připraveným monopostem Opel Lotus. Startoval pouze dvanáctkrát a to možná nakonec rozhodlo, že se nedostal na stříbrnou příčku, i když vyhrál tři závody. Nikdo z dalších jezdců už na nejvyšší příčku nevystoupil a tak další místa patří Miloši Benešovi s Reynardem 022 a Dušanu Nevěřilovi se spiderem Lucchini, jenž zpravidla zajížděl jen 4. a 5.místa.

S cestovním vozem se v absolutní klasifikaci dostal nejvýše Jaromír Malý s Fordem Escort Cosworth (7.), z historiků byl nejlepší dvanáctý Jaroslav Prášek s Baghirou. O jeho motoru, stejně jako o spideru MTX Petra Vondráka se proslýchá, že v době, kdy závodily, nebyly vybaveny současnými motory, které dosahují podstatně většího výkonu. Komisaři však nechávají tuto skutečnost bez povšimnutí, a tak se pravdu bohužel nedozvíme. Příčinou těchto pomluv může být třeba i závist jezdců se současnými automobily, kteří nemohou přenést přes srdce, že je porážejí historici.

Skupina N sériových vozů se odehrávala ve znamení souboje Jana Vonky s BMW M3 a Jiřího Vovse se Subaru Impreza. Nakonec o titulu rozhodla až předposlední závod, v němž Vonka porazil Vovse o pár desetin sekundy a získal tak celkové prvenství. Tím dovršil sérii deseti vítězství, k nimž přidal tři druhá místa. Voves se radoval celkem šestkrát z prvního místa a také z druhého. Po dvou letech trápení s novým vozem může být se sezonou konečně spokojen, zvláště když se mu dařilo i na evropských tratích.

Třetí skončil Tomáš Vavřinec s Fordem Escort Cosworth před Davidem Komárkem s Mitsubishi Lancer (116) a Davidem Šormem (109) na stejném voze. Osmá příčka patří Tomáši Hankovi s Renaultem Clio, vítězi třídy do dvou litrů.

Další skvělou sezonu si může odškrtnout Jaromír Malý (187), k jedenácti prvním místům přidal po jednom druhém a třetím. Vícekrát se na startu neobjevil a přesto získal titul s jasnou převahou před vozy BMW M3 Roberta Šenkýře (149) a Vladimíra Lišky (129). Jen o bod za Liškou skončil Eduard Patera, nejrychlejší muž dvoulitrové třídy, který si původně soutěžní Ford Escort Kit Car pořídil jen kvůli převodovce. Nakonec s ním odjel ještě i dva rallyesprinty.

Stejný počet bodů (92) získali na 5. a 6.místě Josef Konečný s BMW 3.0 a Radim Freiberg se Škodou Felicia Kit Car. Na tak vysoké umístění před začátkem sezony určitě nepomýšlel, ale svým způsobem mu k tomu pomohl i malý počet startujících se silnými vozy.Freiberg pochopitelně vybojoval také titul v nejpočetnější třídě do 1400. Druhé místo paří Janíkovi před Šnajdrem a Josefem Srnským ml., jenž doplatil na havárii v Ústí nad Orlicí a hlavně pak na “karambol“ ve volném tréninku v Lanškrouně. Ten však nešel na vrub jezdce, ale byl výsledkem technické závady. Konec nadějím na bronz, ke kterému mu chyběl jeden bod, však udělala v předposledním závodě porucha převodovky.

Titul v nové skupině SP získal Petr Vojáček (179) s Fordem Escort před Petrem Benediktem (170) s Oplem Astra a Janem Vávrou (164) s Hondou Civic. Závodů se pravidelně zúčastňovalo kolem pěti jezdců, stejně jako v národní formuli, jenž se stala kořistí Igora Lešínského.