BMW Cruiser R 1200 C – lepší než originál

A jak je u této slovutné firmy trvalou tradicí, zasáhla terč přesně do černého. Podobně jako například několik let předtím nesmírně oblíbená šestsetpadesátka Funduro. Bavorský supercruiser byl vzápětí na to vybrán i pro superagenta Jamese Bonda, aby jej demostrativně sedlal v dalším superfilmu. Potvrdil tak nejvyšší ambice směřující do té části trhu, které suverénně vévodí Harley-Davidson. Okamžitě si vybudoval pevné postavení a je přijímán jako stroj ve většině parametrů překvapivě lepší než „originál” z Milwaukee.

Zahájení sériové výroby však předcházela intenzivní příprava, která začala již v roce 1993, když Walter Hasselkus, nový prezident motocyklové divize BMW, přišel zatím jen sideovým návrhem na postavení podobného motocyklu. Po diskusích a názorových střetech ve vedení firmy dostal projekt (označený tehdy kódem R 259 C) zelenou a vývojové práce se rozběhly naplno.

Je logické, že jako hnací agregát byl vybrán prestižní představitel tradice i technické vyspělosti firmy, plochý dvouválec s protiběžnými písty. Ten totiž krátce předtím prošel rozsáhlou rekonstrukcí a navíc jeho charakter s dominujícím točivým momentem je pro cruisery optimální. Přesto byly jeho základní parametry v tomto směru ještě podstatně upraveny. Mimo jiné prostřednictvím zvětšení zdvihového objemu a změny nastavení programu elektronické řídící jednotky zapalování a vstřikování paliva. Křivka točivého momentu se pak stala jedním z hlavních zdrojů oprávněné hrdosti konstruktérů, kteří ji přirovnali k profilu mohutného hřbetu bizona. Nemluvě již o krásném a sytém barytonu linoucím se z výfuků, jenž tvoří nezbytnou součást celkového image této specifické motocyklové kategorie.

Stejně tak ale tvůrci sáhli po dalších velmi dobře osvědčených prvcích, jakými jsou například „Telelever”, originální konstrukce uložení předního kola úspěšně kombinující trojúhelníkové kyvné rameno s teleskopickou vidlicí nebo „Monolever”, představující letmé uložení zadního kola na dlouhém kyvném rameni s kloubovým hřídelem uvnitř. Mimořádnou pozornost pak mohli soustředit na to ostatní, zejména geometrii podvozku a nesmírně důležitý celkový design.

Přestože již sama značka BMW zajišťuje motocyklové produkci bavorské firmy důstojnost a re-prezentační hodnotu, byl tento základní dojem ještě velmi podstatně zdůrazněn. Cruiser musí být dlouhý a nízký, takže se vycházelo z extrémního rozvoru kol. Ten vzrostl ve srovnání se sportovním boxerem R 110 RS z 1473 na 1650 mm! Stejně tak příznivý estetický dojem podtrhlo větší „položení” přední vidlice na 60,5° a její demonstrativní zdůraznění jako výtvarného prvku prostřednictvím použitých materiálů i jejich povrchové úpravy, které samozřejmě dominuje precizní a bohaté chromování. Neméněvýznamným výtvarným prvkem je zadní rameno Monolever spojující špičkovou technologii s tradičnímvzhledem. Obdobně však lze hovořit o tlumičích výfuku, kolechs drátěným výpletem (vpředu osmnáctipalcové sužší pneu 100/90, vzadu jen patnácti palcové s mohutnou „těž-kotonážní” relativně nízkoprofilovou 170/80) nebo objemně působící nádrži paliva na 17 litrů naturalu.

Zatímco vnějším dojmem působí bavorský cruiser navýsost konzervativně až nostalgicky, ukrývá v sobě celou paletu prvků špičkové techniky a technologie. Pro příklad jmenujme doslova namátkou: špičkové kotoučové brzdy renomované značky Brembo se systémem ABS, řízený katalyzátor vý-fukových plynů, elektronicky řízené vstřikování paliva Bosch Motronic poslední generace, vyvinuté speciálně pro tento stroj, spojku s kapalinovým ovládáním, jejíž opačný smysl otáčení eliminuje klopný moment motoru, pohon zadního kola kloubovým hřídelem a podobně.

Výsledkem je stroj naprosto nepřehlédnutelný a respektovaný s uznáním jak vyznavači, tak dokonce i odpůrci cruiserů. Vyniká mimořádně dobrou ovladatelností, buldočí „silou” motoru i spektrem využitelných otáček. Jeho parketou jsou jak nekonečné dálnice, takzatáčkovité partie silnic v horách, kde je doslova neunavitelný. Jezdec má k dispozici velmi nízko situované sedlo, umožňující nejpohodlnější polohu s nohama vpřed.

Zajímavostí jsou řídítka nejen typicky široká, ale i výrazně protažená vzad.

A protože se první bavorský cruiser okamžitě po debutu pevně usadil na světových trzích, zejména na tom cílovém za oceánem, rozhodlo vedení firmy nabídnout vzápětí druhou variantu. Na pohled je prakticky totožná, protože se liší jen zdvihovým objemem motoru. Místo dvanáctistovky byla instalována konstrukčně identická osmsetpadesátka s bohatě postačujícím výkonem motoru 37 kW. A mezi příznivci cruiserů si hned našla velmi pozitivní odezvu. Ostatně nejinak tomu bylo i na českém trhu…

Ondřej Horský (Svět motorů)
převzato z Modrobílé revue léto 1999
čtvrtletníku BMW Auto Clubu Praha v AČR