Audi Tourist Trophy

Toho zářijového rána, na které jsme se všichni tak těšili, by ven ani psa nevyhnal. Obloha zatažená černošedými nízkými mraky, déšť a vítr připomínaly spíše listopad. Na Audi Tourist Trophy v Mnichově se tohle počasí věru nehodilo. Ale nedalo se nic dělat, vytáhli jsme svetry a bundy a vyrazili z hotelu Kempinski na Mnichovském letišti k protější supernové a architektonicky velmi odvážné budově Audi Forum. Na chodníku ani na přilehlé silnici nepršelo! Mohla za to obrovská, ve velké fušce zavěšená konstrukce vzdáleně připomínají zastřešení mnichovského Olympijského stadionu. Před budovou už čekalo několik desítek vzorně vyrovnaných stříbrných a černých „tétéček“. Věděli jsme, že čekají na nás. Počasí nepočasí, zmocnilo se nás lehké vzrušení. Pořadatelé se celé akce ujali s příslovečnou německou dokonalostí a přesností. Ještě před startem jsme absolvovali krátký brífink, abychom věděli, kam pojedeme a co máme dělat v nepředvídaných situacích. A pak už vzhůru k novým vozům.

Naše posádka (vydavatel a šéfredaktor) si vybrala černou variantu nového sportovního vozu automobilky Audi. Po pár sekundách jsme konstatovali, že vnitřek vozu je prostornější, než vypadá zvenku. Na sedadlech jsme našli dokonalý itinerář naší cesty – jeden v angličtině, druhý v němčině. Publikace v tvrdých stříbrných deskách obsahovala na první stránce přehlednou tabulku rychlostních limitů na německých silnicích a hned vedle překrásnou skládací mapu s červeně vyznačenou 274 km dlouhou trasou Tourist Trophy. Už z itineráře jsme poznali, že si budeme moci „tétéčko“ vyzkoušet v městském provozu, na dálnicích, ale i v členitém a zatáčkovitém alpském terénu. K vybavení každého vozu patřil i mobilní telefon, kterým jsme se mohli dovolat na centrálu, to v případě, že bychom se ztratili. Aby se to nestalo, celý stříbrně černý peloton rozdělili pořadatelé na několik skupin po deseti a ke každé skupině přiřadili jedno modré „vodicí tétéčko“ s praporkem na anténě. Navíc na každé důležité křižovatce, kde jsme měli výrazně změnit směr, stál pořadatel v nepřehlédnutelné žluté pláštěnce s cedulkou „Audi Tourist Trophy“, a navíc rukou ukazoval správný směr. Bylo o nás postaráno opravdu dokonale, a mohli jsme tedy vyrazit.

1. ETAPA

Po usednutí do vozu nám připadalo, že auto důvěrně známe a že je lehce ovladatelné. Vše padlo dokonale do ruky hned nebo po mírné a jednoduché úpravě (zpětná zrcátka, výška volantu, sedačky). Zároveň to však bylo něco úplně jiného než všechno, v čem jsme až dosud seděli. Nemohli jsme se dočkat. Konečně! Kolona před námi se pohnula. Už v prvních metrech jsme auto na druhý rychlostní stupeň poněkud více vytočili, abychom poznali jeho zvuk. Je sytý a dravý, prostě víte, že pod kapotou máte pořádný motor, který jen čeká na to, až si jej pořádně vyzkoušíte. Byl to cíl konstruktérů, některé zvuky a vibrace se přidávaly záměrně, právě pro onen vzrušující požitek z toho, když slyšíte

„nadupaný“ motor. Měli jsme trochu obavu, že auto bude přece jen poněkud hlučné, což by při delších cestách mohlo mít vliv na únavu řidiče i spolujezdce. Po pár kilometrech se ovšem ukázalo, že při normálních (nižších) otáčkách pracuje motor velmi klidně a tiše. První etapa (38 km) vedla od budovy Audi Forum v areálu mnichovského letiště do centra Olympijského parku. To jsme ještě netušili, jaká show nás tam čeká. Pořadatelé nás navedli až do samotné brány borců Olympijského stadionu. V tu chvíli jsme zaslechli nějaký těžko identifikovatelný zvuk, a tak jsme stáhli okénko. Byl to jásot a potlesk desetitisíců diváků. Tribuny byly pochopitelně prázdné, zvuk přicházel z mnoha reproduktorů rozmístěných v bráně borců a na ploše stadionu. Netrvalo dlouho a oválná tartanová dráha se zaplnila desítkami krásných a elegantních „tétéček“ – bezesporu vítězů mezi ostatnímisoupeřijinýchvěhlasných značek. Na obřích výsledkových tabulích zářil nápis ,Welcome – Willkomen“. Pořadatelé měli pro každého připravenu malou upomínku a kompaktní fotoaparát na jedno použití. Téměř ze všech řidičů se na chvíli stali fotoreportéři, kteří se ve špatných světelných podmínkách (stále ocelově šedá obloha) snažili zachytit alespoň kousky oné neopakovatelné atmosféry, kdy si podávaly ruce čtyři kruhy automobilky Audi s pěti kruhy olympijskými.

2. ETAPA

Z Olympijského parku vedla trasa Audi Tourist Trophy nejznámějšími ulicemi bavorské metropole. Desítky nových „tétéček“ vzbuzovaly na slavné Leopoldstrasse zaslouženou pozornost. Tak nějak jsme si představovali spanilé jízdy. Nechali jsme za sebou Vítězný oblouk, univerzitu i Dům umění a ukazatele nás neomylně naváděly na dálniční nájezd.

3. ETAPA

Měřila94kilometrůavedla z Mnichova do předhůří Alp, do místa zvaného Feuriger Tatzlwurm. Tato část cesty byla náročná i pro spolujezdce, protože během několika desítek kilometrů jsme projížděli trojí dálniční křížení a v hustém dešti jsme museli dávat bedlivý pozor, abychom správně odbočili. I přes nepřízeň počasí jsme popustili uzdu koním pod kapotou a vyzkoušeli si jízdu za mokra v rychlosti kolem dvou set kilometrů v hodině. „Tétéčko“ se ani nehnulo a naznačilo,žemá opravdu skvělé jízdnívlastnosti (o čemž jsme se později přesvědčili). Ostatní řidiči na dálnici byli asi pěknězmatení, když je míjely desítky vozů, které dosud viděli tak nanejvýš na fotografii.Mnohým z nich se to ovšem líbilo, mávali na nás, smáli se, a někteří dokonce fotografovali. Po výjezdu z dálnice se charakter silnic výrazně změnil. Malé vesničky, klikaté cesty a po několika kilometrech prudké stoupání. Tak ukaž „tétéčko“, co umíš v horském terénu! A umí toho věru dost. Měli jsme štěstí, že se na náš vodicí vůz tlačily poněkud agresivněji jedoucí maďarské posádky. Řidič to dlouho nevydržel a ve velmi slabém provozu v alpském předhůří zapomněl na rychlostní limity. Využili jsme příležitosti a také jsme na to šlápli. Jízda „brzda- plyn“ byla opravdovým zážitkem. Teprve teď jsme poznali, co „tétéčko“ vlastně umí. Ve vyšších otáčkách při včasném podřazování auto dokazuje, že je opravdovým sporťákem. Na vlastní kůži jsme poznali, že účinné brzdy a elektronika zajišťují bezpečnost i při razantnější jízdě v mokrém horském terénu. Ve Feuriger Tatzlwurm nás čekala zasloužená přestávka s vynikajícím obědem. Nepochybně kouzelný výhled na Bavorské Alpy nám však i nadále důsledně zakrývaly husté mraky.

4. ETAPA

Tato přesně 100 kilometrová dlouhá etapa nászavedla až na letiště ve Flugwerft Oberschleissheimu. Ještě předtím jsme si ovšem vychutnali dalších několik kilometrů horských silnic. Na letišti nás čekalo další překvapení. Na startovací a přistávací dráze jsme si mohli mezi kužely vyzkoušet, jak auto sedí, aniž bychom přitom ohrožovali sebe nebo jiné účastníky silničního provozu. Musím říci, že jízda naplno mezi kužely byl skutečný zážitek. V další části letiště připravili pořadatelé zajímavý srovnávací test jízdních vlastností Audi TT a BMW 23. Z kuželů vyznačili dlouhou táhlou zatáčku. Do ní vjíždělo poměrně značnou rychlostí Audi TT a za ním BMW 23. Obě auta jela tak rychle, aby celou zatáčku mohla projet ostře pod plynem. Zatímco „tétéčko“ ji zvládlo zcela hladce, BMW začal asi ve dvou třetinách zatáčky „ustřelovat“ zadek a po chvíli skončilo v hodinách. Že to nebyla náhoda, předvedli řidiči ještě několikrát.

5. ETAPA

Posledních 33 kilometrů mělo vést většinou po dálnici, ale protože bylo páteční odpoledne, původně plánovaná a v itineráři vyznačená trasa byla zcela ucpaná. Pořadatelé se tedy rozhodli pro objížďku po vedlejších silnicích. Vyžadovalo to držet se našeho vodiče a jet důsledně v koloně. Ta se ovšem díky četným světelným křižovatkám brzy rozpadla, ale cestu na mnichovské letišti k budově Audi Forum jsme bezpečně našli. Za zmínku stojí, že během této poslední etapy zazvonilnámpřidělený mobilní telefon a z centrály celé akce sedotazovali,kde jsme, zda jsme se neztratili a zda je všechno v pořádku. Opět příslovečná německádůkladnost. Se stejnou pečlivostí a důkladností s důrazem na každý detail bylokonstruováno inovéAudiTT Coupé. A výsledek opravdu stojí za to!

Audi TT Coupé je auto, které si plně zaslouží označení „auto příštího tisíciletí“. Použité technologie i supermoderní a na silnicích ještě neokoukaný tvar karoserie to jen potvrzují. Ve chvíli, kdy čtete tyto řádky, by první „tétéčka“ už měla jezdit i v České republice. Jsme přesvědčeni, že horká novinka ingolstadtské automobilky určitě zaujme natolik, že brzy už nebude Audi TT Coupé žádnou senzací ani na našich silnicích.

Petr Holman

převzato z AUDI magazínu4/98
vychází zpravidla čtvrtletně, předplatné vyřizuje A.L.L. PRODUCTION s.r.o., tel.: 24009206-9