Andrej Barčák: Čeká mne spousta práce…

HN: Jaká byla vaše profesní cesta do představenstva Opelu?

Začínal jsem v GM Czechoslovakia. Založil jsem zde v červenci 1990 firmu a do konce roku 1992 jsem bylo odpovědný jen za Československo. Od roku 1993 jsem zastával pozici regionálního ředitele GM pro střední Evropu. O pět let později jsem se stal výkonným ředitelem ve střední a části východní Evropy.

Proti volbě do představenstva Opelu jsem se vzpíral. Domnívám se, by byl vhodnější někdo, kdo má za sebou zkušenosti na západoevropském trhu.

HN: Proč si myslíte, že jste byl tedy vybrán právě vy?

Hlavním motivem byly především dosažené výsledky a pak také způsob práce při vedení kolektivu a spolupráce s různými zeměmi plus zkušenosti ze všech tří oblastí, tj. v marketingu, prodeji a poprodejních službách, které budou v Opelu sloučeny pod jednoho člověka.

HN: Co s sebou přináší zastávat tak vysokou manažerskou pozici ve firmě, která je součástí největší automobilky na světě?

Ještě nevím. Vím, že mne čeká velká spousta práce. Patří k tomu odpovědnost za prodej a marketing a poprodejní služby v Německu, což je samozřejmě prvořadý úkol. Pak jde o členství v představenstvu, které má samozřejmě širší dopady. Je potřeba zabývat se věcmi týkajícími se hospodaření firmy, dalšími finančními a vývojovými záležitostmi.

HN: Vaše křeslo je poměrně horké, Opelu se na evropském trhu příliš nedařilo. Meziroční nárůst tržního podílu byl takřka mizivý. Je tedy co zlepšovat.

První letošní měsíce byly ještě o něco slabší. Příliš mnoho lidí také o mou pozici neusilovalo. Je třeba se podívat na základní věci a začít od formování kolektivu přes spolupráci a sjednocení všech lidí ve společnosti. Na druhé straně existují stát, ve kterých nárůst byl značný. Naopak situace zejména v Německu se musí řešit.

HN: Určitě je to pro Vás velká výzva. Myslíte si, že uspějete?

Kdybych si myslel, že ne, tak bych to zabalil asi dřív, než bych tam šel. Nevím, jestli se mi to podaří, ale myslím, že bychom mohli přinést něco pozitivního a pokusit se to zvrátit. Bude záležet na spoustě okolností, kromě jiného na tom, jaký tým se mi podaří vytvořit, jaký bude přístup dealerů ke změnám a jakým způsobem se nám povede změnit image značky na trhu.

HN: Jaké další změny na německém trhu připravujete kromě restrukturalizace managementu?

Naši pozici bych nehodnotil jako špatnou, jsem sice na druhém místě, což je horší než první, ale stále náš podíl vloni činil 13,8 procenta. Je jenom málo zemí, kde jsou výrobci na druhém místě s takovým podílem. V letošním roce přinášíme celou řadu novinek jako Astru Coupé, které určitě oživí poptávku. Přicházíme s Agilou, což je úplně nový vůz. Máme celou řadu nových motorů a myslím, že máme vynikající pozici se Zafirou. Na podzim přijde nová Corsa.

HN: Jak hodnotíte pozici Opelu v ČR?

Loni jsme byli na prvním místě v dovozu osobních vozů, tak myslím, že o moc lépe se nám už dařit nemůže. Může být lépe v prodeji užitkových vozů, ale jejich nabídku nemáme takovou, abychom mohli říci, že máme zastoupení v oblasti užitkových vozů. Samozřejmě v porovnání s firmami, které nabízejí daleko širší sortiment, nenaplňujeme to, co bychom chtěli nebo měli.

HN: Jak vidíte budoucnost automobilového průmyslu celosvětově v příštích deseti letech, kam až půjde konsolidace sektoru?

Až tam, kde to bude mít smysl. Myslím, že zatím to smysl má, protože dochází k úsporám nákladů v celé řadě oblastí. Dosahuje se dělení investic nebo finančních nákladů na vývoj. Dokud existuje racionální základ a není to spojování pro spojování, tak bude současný trend určitě pokračovat. Nedojde ale k tomu, že bude jeden výrobce. Sedm až osm skupin výrobců zůstane. Nemusí být v naprosto těsném majetkovém propojení.

HN: Mají vůbec menší výrobci nadále šanci?

Příliš ne. Menší výrobci, kteří nebudou schopni nějakým způsobem se podílet na výsledcích drahého vývoje a výzkumu, na tom budou dříve či později hůře. Buď budete schopni nabídnout ekologicky únosné motory nebo nové pohonné jednotky pro elektromotory, anebo nebudete moci fungovat v oblasti, kde emisní limity budou tak přísné, že standardní motor tam nebude použitelný.

Andrej Barčák

se narodil v roce 1946 v Rumunsku. Vystudoval ČVUT v Praze. Už 25 let působí v automobilovém průmyslu. Krátce pracoval v automobilovém výzkumu, poté až do roku 1989 v PZO Motokov – určitý čas působil na afilacích ve Velké Británii a USA, v letech 1987 až 1989 byl generálním ředitelem Motokovu. Poté krátce ministrem zahraničního obchodu. Pro GM Europe začal pracovat v roce 1990.

Andrej Barčák hovoří osmi jazyky, je ženatý, má dvě děti.

Milan Štoček
převzato z OPEL magazínu 2/2000