Asi bychom těžko hledali člověka, který nikdy neslyšel o Rallye Dakar. Tato soutěž vstoupila u nás do povědomí hlavně díky účasti kamionů Tatra a Liaz. Už v roce 1985 stál na startu první Liaz. Výjimkou není nadcházející ročník, v pořadí už 28. Jedním z účastníků bude už po jedenácté ing. Tomáš Tomeček s Tatrou 815 Dakar Terrno 2.
Sympatického „dakaristu“ z Příboru jsme zastihli při jednom z posledních testů na slovenské Sahaře. „Do vojenského prostoru Zahorie u Senice jezdíme zkoušet už hodně dlouho. Zdejší písečné prostředí je hodně podobné marocké poušti, sou tady rychlé pasáže, duny, rozbité úseky přezdívané velbloudí hlavy. Dnes třeba zkoušíme jiné nastavení tlumičů, trochu tvrdší. Ostatně pojeďte se mnou“, vybízí nás Tomeček.
Taková nabídka se neodmítá, přestože jsem si jízdu na sedadle spolujezdce v jeho Tatře vychutnal už před dvěma roky. Teprve po projetí zkušebního okruhu dokážete alespoň trochu pochopit, co je to Dakar.
Po úzké lesní cestě, lemované borovice, Tatra nejen doslova, ale i do písmene letí. Zhruba dvacetimetrový skok je nejlepším dokladem. Ačkoliv jsem pevně připoután do anatomické sedačky a držím se co největší silou madla, tak mi hlava i tělo „létá jako nudle v bandě“. Zatímco si Tomáš jen pohrává jednou rukou s volantem, tak pohyby nohy představují dokonalý koncert. Je na něm vidět, že rychlá jízda je pro něho opravdovou drogou. Vychutnává si ji plnými doušky.
„Tak co, dobrý?“, usmívá se šibalsky a hned dodává „teď přijde rozbitější část“. Rychlost vozu se z počáteční stovky sice snižuje, o to větší rány vnímáme. Vůz i tělesná schránka dostávají pořádně „do těla“. V tu chvíli si uvědomuji, co všechno musí Tatra vydržet.
Po dvaceti minutách si dělám malou představu, o čem Dakar vlastně je. Stejně si ovšem neumím představit sedět v kabině stovky kilometrů při speciálkách, které dohromady měří na pět tisíc kilometrů. Celá soutěž je dlouhá deset tisíc kilometrů. Absolvoval jsem jízdu v mnoha závodních vozech, ale desetitunový obr ve mně zanechává hluboký zážitek. Mám pocit, že jak automobil, tak i jezdec se za ty dva roky pekelně zrychlil.
Tomáš Tomeček propadl Dakaru už v roce 1995, kdy navigoval do vítězného konce Karla Lopraise. Pak ještě tři roky seděl na „horkém“ sedadle. V roce 1999 vzal poprvé volant do ruky a hned se zařadil mezi nejrychlejší jezdce s kamiony. Dojel třetí. V dalších letech obsadil mimo ještě druhé a třetí místo. V současné době má techniku i „ruce“ na to aby prolomil smůlu z posledních dvou let.
Ovšem Dakar není jen o jezdeckém umění, ale také navigaci, kterou má na starosti Vojtěch Morávek. Třetím do party je Vlastimil Buchtyár, zkušený mechanik i řidič, který startoval v Africe v letech 1987 až 1996 s Tatrou 8×8, 6×6 i 4×4.
Tomeček však nepřipravuje vůz jen pro sebe, ale také pro brazilské bratry de Azevedovi, s nimiž opět pojede Jaromír Martinec. „Mám radost, že se nám díky hlavním partnerům jako jsou Livescore, Tatra, Mann Filter a Ferodo podařilo opět připravit vůz a po roce se pokusit zajet co nejlepší výsledek. Bez jejich podpory a mnoha dalších firem, bychom nemohli takhle blbnout. Těší mně také, že startujeme s českou technikou. Vůz pohání tatrovácký dvanáctiválec, objem 19 litrů, točivý moment 2300 N.m, čtrnáctistupňová převodovka Tatra, dvě turbodmychadla. Dnes jsme schopni dosáhnout rychlosti 155 km/h, takže nás nikterak nezasáhlo omezení pořadatelů ohledně největší rychlosti stanovené na 150 km/h. Díky novým předpisům v navigaci bude asi tentokrát Dakar víc náročnější na orientaci. My jen dodáváme, že na sto kilometrů spotřebuje Tatra mezi 60 až 120 litry nafty, podle způsobu jízdy.
Zájem o Dakar je tak veliký, že kdo se nepřihlásil do léta, měl prostě smůlu. Už v polovině roku byla totiž naplněna startovní listina soutěže, která začíná na Silvestra prologem u Lisabonu. Po slavnostním startu na Nový rok se posádky přesunou přes Španělsko do Maroka, kde teprve začne ten opravdový krásný, ale také zrádný Dakar.
Na závěr nám nezbývá, než Tomečkovi a všem jeho kolegům z Letka Racing Teamu popřát hlavně hodně závodnického štěstí, aby se ve zdraví vrátili a nechali za sebou co nejvíce soupeřů. Za obětavost a nadšení s jakým se celý rok připravují na start si to rozhodně zaslouží.
