První rande s Citroenem a hned první láska

„Není to úžasné, přijet v kočáře až ke svému zámečku? Tohle stále častěji s oblibou říká můj manžel. Co na tom, že ten zámeček je jen pronajatý na natáčení. Ale ten kočár, to opravdu sedí.“ Herečka Michaela Kuklová vystupuje z Citroënu Xsara Picasso u brány zámečku Hrádek u Nechanic. Nad zámecký park se pomalu snáší mlha a tma. Tady však teprve začíná další natáčecí den, resp. noc. Režisér Zdeněk Troška totiž svůj budoucí snímek Andělská tvář označuje za film noční. Právě kvůli mnoha obrazům, jejichž natáčení v historických prostředích končívá často až nad ránem.“

Odolat Citroënu? Těžko! Český film s francouzským příběhem se odehrává v polovině 19. století a Michaela Kuklová, představitelka hlavní ženské role, přiznává, že se jaksi mimo roli zamilovala. „S Citroënem to bylo moje první rande a hned je z toho velká láska,“ charakterizuje rozpoložení své romantické duše nad setkáním s vozovým parkem partnera filmu, společnosti Citroën Česká republika. „Na natáčení nás samozřejmě vozí profesionální šoféři, ale už jsem mnohokrát neodolala a za volant si sedla sama. Vyzkoušela jsem všechny modely, které má náš štáb zapůjčené. A byla jsem okouzlena všemi. Citroën, to je přece hlavně hydraulické pérování.“ Mnohým majitelkám a řidičkám této značky však podvozková specialita zůstává utajena. „Kdepak. Vím o tom a musela jsem vyzkoušet, jak se s tím jezdí v terénu. Vybrala jsem si dost bahnitou cestu a projela parádně. Kdyby mi to někde ustřelilo, skončila bych pod svahem. S jiným autem by člověk přišel minimálně o výfuk.“

Michaela Kuklová jako typická žena – řidička ctí a obdivuje detaily. „Proto jsem si zamilovala model Citroen Picasso. Je v něm spousta drobností, třeba stolečky a držáčky na nápoje, jak říkám – příjemností, které žena k životu potřebuje. Obzvlášť žena, pro kterou je auto vlastně druhým domovem. Jen se nesmíte nechat luxusem ukolébat natolik, že by to odvádělo pozornost od řízení. Její manžel producent filmu Jiří Pomeje je tak fascinován palubním počítačem v Citroënu C 5, že ho má raději než televizi.

Režisér filmu Zdeněk Troška se netají tím, že auta rozpoznává jen podle barvy, na sponzorských autech Citroën ctí především pohodlí a bezpečnost. „V Citroenech se dá i pracovat. Teď jsme například přepracovali jeden celý obraz, který se má točit. Za jízdy.“ Jako důkaz vytahuje hustě přepisovaný poměrně čitelný scénář. Mohl by posloužit coby atest na chování podvozku.

Producent filmu Jiří Pomeje zdůrazňuje: „Snažím se pro film sehnat vždy ty nejlepší partnery. A spojení s flotilou vozů Citroën bylo šťastné. Citroën má v současnosti nádherná auta, teď je na nás, abychom značce neudělali ostudu my. Byl bych rád, kdyby se v roce 2002 mohlo říci – Citroën má nej, nej auta a také díky tomu se nám podařilo ve filmařské branži udělat nej, nej počin. Vždyť v jednom roce bude mít jeden režisér dvě premiéry!“ O zámku Hrádek u Nechanic už řeč byla. Ovšem natáčí se ještě na dalších třech zámcích. „Znamená to jediné – jezdit a zase jezdit. Točíme český film, a tak je pro nás důležitá i hospodárnost a spolehlivost. Poruchy jsme neměli snad žádné, navíc citroëny mají nízkou spotřebu. O preciznosti bezpečnostních prvků jsme se přesvědčili při nezaviněné těžké havárii. Díky šesti airbagům se našemu řidiči nic nestalo.“ Proč nedělají kočáry? Jiří Pomeje si potrpěl na off-roady, leč nyní „sedlá“ model Citroen C 5, s kterým měsíčně ujede 12 tisíc kilometrů. „Tohle auto je návykové. Jak do něj sednete, už se vám z něj nechce ven.“ Do konce roku by mělo natáčení skončit. Pak čeká nekonečná práce ve střižně a premiéra stanovená na 14. březen 2002. To už ale v době, kdy se bude roztáčet film další – Kameňák, komedie a la Slunce, seno…Tam už se vozy Citroën ze zákulisí přesunou přímo před kamery. „Kdyby Citroën vyráběl kočáry, hrál by určitě i v současně natáčeném historickém snímku Andělská tvář,“ usmívá se Zdeněk Troška.

Petr Müller, foto Michal Protivánský