Na chatách a chalupách se jich řada naučila jezdit na kole, ve zcela jiných podmínkách, než je městský provoz.
Smutné je, že jedním z nejčastěji porušovaných pravidel provozu je zákaz samostatné jízdy malých cyklistů do 10 let po veřejných komunikacích. Stačí se rozhlédnout po sídlištích – desítky malých dětí prohánějí svá kola po ulicích, v lepším případě po parkovištích, kde může kdykoli dojít ke střetu s motorovým vozidlem. Cyklistických stezek je jako šafránu, o jejich využívání se leckde vedou učené spory, a výklad, že „dětské kolo“ je vlastně hračka, se kterou se může dítě pohybovat po chodníku, je poněkud alibistický. Kde končí ono „dětské kolo“ a začíná dopravní prostředek? U BMX? U kola horského?
Bohužel se ale ve městech rozmáhá zlozvyk – jízda i dospělých cyklistů po chodníku, ba i přes vyznačené přechody, přestože to odporuje pravidlům.
Na kom tedy leží odpovědnost? Pochopitelně, že na nás, dospělých. Měli bychom vždy vědět, kde si naše děti hrají, a pokud jim svěříme dopravní prostředek, kterým bezesporu i dětské kolo je, pak jen tehdy, když si prověříme, kde se s ním bude dítě pohybovat.
