I druhou etapu Dakaru Aleš Loprais zvládá, znovu druhé místo

324 km speciálky z Cordoby na sever do San Miguel de Tucumán bylo pokryto většinou šotolinou, poznamenanou nedávnými dešti, jež naštěstí srazily celkovou teplotu vzduchu, v závěru pak přibyly kamenité pasáže.

Aleš odstartoval do speciálky v sendvičovém objetí Kamazů: před sebou měl Čagina, za sebou Kabirova s Nikolajevem, dvojici Tater Azeveda se Spáčilem a rudou dvojičku speciálů MAN.

Hned od úvodu tvrdil muziku Čagin, zatímco Aleš začal volněji. Na prvním WP byl až šestý, ale postupně zrychloval a střední partii tratě zvládal přesně na úrovni tří Kamazů, které vládly, byť těsně, pořadí. Díky dvouminutovým časovým rozestupům (kamiony v prvních třech etapách startují až za osobními vozy, takže je takové řešení možné) na startu měl Aleš pro jízdu volný prostor, Čagin postupně budoval zvolna svůj náskok a Kabirov se dokázal dotahovat jen zvolna, až se mu to podařilo. V závěrečné pětině etapy se šotolinový povrch změnil v kamenitý a zpomalil dva vedoucí Kamazy, zatímco Kabirov, jedoucí bez problémů, v jeden moment i stáhl dvouminutovou Alešovu výhodu ve startovním pořadí. Nejprve ztratil kolem 20 minut Nikolajev (zřejmě defekt, ale dle svědectví naší posádky byl bok jeho vozu poznamenán setkáním s nějakou pevnou překážkou) a poté musel zastavit i vedoucí Čagin, jehož kamion rovněž potkala drobná kolize.

Kabirov tak etapu vyhrál a na Aleše se usmálo štěstí v podobě poctivě vybojovaného druhého místa. Třetí místo pak připadlo spolehlivému Echterovi a v divoké etapě plné těsných časových rozestupů uspěl i Azevedo s další Tatrou 4. místem. Pátý byl nakonec po závěrečné ztrátě Čagin, hned za ním dvojice vozů Iveco týmu de Rooy, které drží hrdě vlajku oranžového týmu po odstoupení týmového šéfa Gerarda. Eduard Nikolajev klesl na sedmou pozici, ale ta pro něj jistě není konečná, zezadu ho už v první desítce jistí Mardějev. Etapa vyšla Aduovi se starším Dafem de Rooyových, naopak smutnou zvěstí je zpráva o další nehodě přední posádky, bohužel tentokrát české Tatry Marka Spáčila.

„Byla to další krásná etapa a nutno dodat, že velmi technická, se spoustou brodů a po dešti s nepříjemným blátíčkem, což je pro kamiony vždy zrádné. Adrenalinový okamžik nás neminul ani tentokrát, když jsme vyjížděli asi dvousetmetrovou blátivou horu. Hlavně, toto je teprve začátek rallye a celkové pořadí se sčítá až na jejím konci. Zatím se jede neskutečně vyrovnaná střelba a je třeba zachovat maximální úroveň soustředění. Dnes už jsme dojížděli některé osobní vozy, na užších cestách se občas dost práší, za jednou buggy jsme dnes strávili v oblacích prachu dost času, ale to vše patří k Dakaru, s tím se musíme na trati vyrovnat. Bojujeme dál, ale cesta do cíle bude ještě velmi dlouhá,“ shrnul z trasy spojovacího úseku do bivaku své dojmy Aleš Loprais.

Minimální časové rozdíly sice vyjadřují vyrovnanost a ostrost celkového zápolení nejlepších, zároveň však upomíná na divoký úvod soutěže, v níž proběhly teprve dvě etapy, přičemž až písky atacamské pouště budou tou pravou rozřazovací zkouškou, v níž se rozestupy posunou až do řádu hodin.

V celkovém pořadí dochází k málo vídané anomálii: po dvou odjetých etapách dělí prvního Kabirova od druhého Aleše Lopraise pouhých 9 sekund a od třetího Čagina sekund 22. Ještě třetí argentinské dějství čeká soutěžící hned další den, opět zcela nová etapa, před tím, než se celý peloton přesune přes dvě andská sedla do Chile, kde ve středu absolvuje první speciálku na pomezí atacamské pouště,

Autor: Jiří Vintr

2. etapa; Cordoba – San Miguel de Tucumán, speciálka 324 km:

Celkové pořadí po 2. etapě:

Ještě třetí argentinské dějství čeká soutěžící hned další den, opět zcela nová etapa, před tím, než se celý peloton přesune přes dvě andská sedla do Chile, kde ve středu absolvuje první speciálku na pomezí atacamské pouště,