Speciálka do Neuquenu byla mírně zkrácena kvůli sporům s majiteli pozemků, jimiž měla její úvodní část vést. Znovu nabídla pestrý mix velmi rychlých pasáží a technických úseků s měkkým písčitým podkladem.
Vzhledem k teplému slunečnému počasí byla zároveň extrémně prašná, což po většinu délky etapy znesnadňovalo předjíždění. Speciálka byla totiž vedena po relativně úzké pistě v hlubokém koridoru.
Aleš odstartoval do etapy nikoli podle času dojezdu z předchozího dne, ale rozhodnutím vedení soutěže z bezpečnostních důvodů (pravděpodobnost a množství předjížděcích manévrů) už jako 14. kamion a posouval se vzhůru. „V jednom úseku nám dokonce naměřili 19. čas absolutně. Auto jelo skvěle a chladič po včerejší receptuře místního diváka držel, takže jsme předjížděli jednoho soupeře za druhým, dokud jsme nedojeli Tomáše Tomečka, přes něhož se nám minimálně 60 kilometrů nedařilo dostat, ač byl evidentně pomalejší. Jen na tomhle manévru jsme nabrali dobrých deset minut z celkové osmnáctiminutové ztráty,“ vzpomínal Aleš po etapě.
V době, kdy už byla posádka před Tomečkem, byla zdržena další kolizí, tentokrát s Ginafem Hugo Duisterse, jenž jede rychlou asistenci de Rooyovi. „Šlo o technický, téměř trialový úsek. Museli jsme zastavovat a Duisters odněkud vycouvával zpět na pistu. My stáli rovně, on couval vzhůru a zadní částí naboural do Alešových bočních dveří. Bohužel se do nich zaryl háky pro upevnění rezervních pneumatik, které vozí na zadní stěně nástavby. Kdyby měl zadní stěnu holou, obešlo by se to jen s pouhým promáčknutím,“ komentuje Milan Holáň. Posádka Loprais Tatra Teamu u obou incidentů ztratila dohromady 15 minut. „Nebýt toho, jeli jsme opět v nejužší špičce, ale to se poddá. Ještě se toho v závodě mnoho zásadního stane. V tuto chvíli je mi jedno, zda nás ztráta momentálně vrhá do třetí nebo čtvrté desítky, jde nám o přímou porovnatelnost toho, jak jsme se soupeři konkurenceschopní rychlostně a jak fungují jednotlivá nastavení vozu. Až budeme zpět v první desítce, začneme řešit celkové pořadí, mezitím chceme být i tak co nejrychlejší,“ dodal Aleš Loprais.
Velmi zajímavá trasa čekala tentokrát i na asistenční vozidla. Namísto ubíjejíc hodin po asfaltu byla k dispozici jediná volná silnice v okolí, a to šotolinová pista. První polovina pisty byla velmi tvrdá, ta druhá už byla užší, rozbitá a s rozsáhlými pasážemi hlubokého jemného písku konzistence feš-feš, do nějž zapadala vozidla místních obyvatel i turistů. Karel Loprais se při přesunu rozpomněl na svoji soutěžáckou minulost. Po tvrdých úsecích posílal novinářskou Navaru od pankejtu k pankejtu v píscích zase exceloval s milimetrovou přesností a nedopustil ani náznak zapadnutí, i když místy byl vůz nakloněný na stranu spolujezdce a písek šel i přes střechu.
Neuquen přivítal Rallye Dakar s otevřenou náručí. V tvrdých a nehostinných podmínkách větrné Patagonie působí jako rajská oáza z jiného světa, jíž dává život tok řeky Rio Negro. V ulicích města vítaly závodníky znovu tisíce obyvatel, kteří se chtěli e všemi vyfotografovat, potřást si rukou, poklábosit, něco nabídnout. Někdo stihl během stání u semaforů napsat vzkaz fixem na závodní vůz, jiní zase dávali závodníkům do oken dopisy se vzkazem a kontakty na sebe. Nadšení a neutuchající podpora místních obyvatel je snad nejpříjemnějším překvapením jihoamerického ročníku.
Pátá etapa nabídne především velmi těžký, 505 kilometrů dlouhý kamenitý speciál, který bude v závěrečných 20 kilometrech zpestřen dunovým polem v africkém stylu.
Jiří Vintr, Loprais Tatra Team, Neuquen
