Zcela nový Ford Focus: Rozpálený doběla

Mrzl až na kost v arktickém Švédsku, pekl se dokřupava v arizonské poušti a prošel si peklem ve speciální klimatické laboratoři ve Velké Británii.

Součástí Střediska výzkumu a vývoje společnosti Ford v britském Duntonu je kromě jiného budova, kde mohou technici vytvořit ty nejhorší klimatické podmínky, jaké si člověk dokáže představit. Stiskem několika málo tlačítek mohou nastavit teplotu na nesnesitelných 55 °C. Ale i extrémní chlad jim jde na výbornou. Díky osmadvaceti tunám chladicího média zde lze stlačit rtuť v teploměru až k číslu -40!

Tato klimatická laboratoř v Duntonu patří k nejvyspělejším svého druhu na celém světě. Byla vybudována v roce 1999 a stála více než 26,5 milionu britských liber. Má čtyři zkušební komory (z toho dvě opatřené termodynamickým tunelem), šest zátěžových komor a jednu přípravnou dílnu. Jsou zde dokonce i dvě tlakové místnosti, které napodobují nadmořskou výšku v rozsahu 100 m pod úrovní hladiny moře až 4 000 metrů nad mořem.

Zcela nový Ford Focus strávil v této laboratoři stovky hodin. Bruce Thirkettle, vedoucí klimatických zkoušek, vysvětluje: „Nový Focus prodělal náročné testy v extrémních podmínkách reálného světa, ale při nich jsme vždy limitováni aktuálním počasím v době a místě testů. V naší klimatické testovací laboratoři však dokážeme vytvořit téměř jakékoli klimatické podmínky, s nimiž se Focus může v praxi setkat kdekoliv na světě. Teplotu lze regulovat v rozsahu minus 40 až plus 55 °C, v závislosti na teplotě umíme vytvořit vlhkost až 100 procent a speciální světla simulují sluneční záření na rovníku.“

V každé ze šesti zátěžových komor je místo pro dva automobily. V jedné zrovna stojí Focus s pravostranným řízením, vychlazený přes noc na -30 °C. Přestože má červený lak, nyní je zářivě bílý. Celou jeho karoserii totiž pokrývají miliony drobných ledových krystalů.

„Tento konkrétní vůz je připravován pro test studeného startu,“ vysvětluje Thirkettle. „Po šestnáctihodinovém pobytu v teplotě minus 30 °C bude přemístěn do zkušební komory na odvalovací stolici. Nastartujeme motor a ujedeme s vozem krátkou vzdálenost, abychom ověřili, zda motor funguje odpovídajícím způsobem. Extrémní chlad klade vysoké nároky na elektrický systém vozu, který musí poskytnout dostatek energie ke spuštění motoru.”

To je však pouze jeden z řady extrémních testů, které odborníci Fordu na novém Focusu provádějí. V komoře solární radiace se právě „peče“ pětidveřový hatchback při teplotě 49 °C. Technici přitom monitorují účinnost klimatizační soustavy.

„Říkáme tomu zátěžová zkouška klimatizace,“ říká Thirkettle. „Zahřejeme auto na co nejvyšší teplotu, zhasneme motor a čekáme, jak dlouho bude klimatizaci trvat, než vychladí interiér vozu na přijatelnou úroveň.“

Více než polovina testů, které se v klimatické laboratoři provádějí, připadá na kalibraci motoru. Laboratoř je proto vybavena dynamometry schopnými simulovat rychlost jízdy až 250 km/h. Dva aerodynamické tunely umějí vytvořit vítr o rychlosti až 225 km/h.

„U nás v Duntonu umíme naprogramovat dynamometry tak, abychom napodobili podmínky ve skutečném světě,“ dodává Thirkettle. „Třeba testy ve vysokých nadmořských výškách jezdíme dělat na rakouský Grossglockner, ale stejné stoupání dokážeme replikovat i zde, a navíc můžeme také regulovat atmosférický tlak, aby přesně odrážel změnu nadmořské výšky. Když testujeme výšky přes 3 000 m. n. m., nosí naši technici kyslíkové masky. Hlavní výhodou naší laboratoře je skutečnost, že zde můžeme vytvořit požadované podmínky kdykoliv v roce. Teplotu můžeme nastavit s přesností plus minus 0,6 stupně, relativní vlhkost s přesností plus minus 0,7 procenta a nadmořskou výšku s přesností plus minus 10 metrů. Při opakovaných testech si tak můžeme být jisti, že případné změny, které v chování vozidla pozorujeme, jsou zapříčiněny testovanými komponenty a nikoliv změnou prostředí.“

Jen velmi málo řidičů se setká s tak extrémními podmínkami, jaké se simulují v Duntonu, ale pro všechny je jistě uklidňující vědět, že Focus je připraven fungovat i v opravdu špatném počasí.

„U nás protáhneme auta peklem, aby si zákazníci mohli užívat bezstarostného provozu,“ podotýká Thirkettle. „Stále musíme jezdit do vzdálených destinací, abychom vyzkoušeli různé druhy povrchu vozovky. Například ve Švédsku na zamrzlých jezerech provádíme přesnou kalibraci elektronických systémů jako ESP nebo TVC. Klimatická laboratoř nám však umožnila stlačit vývojový proces do kratšího časového úseku. Je to nesmírně důležité zařízení, díky kterému jsme schopni zaručit vynikající spolehlivost ve všech provozních podmínkách.“