Václav Nimč s Vectrou chce letos především sbírat zkušenosti

OM: Co Vás přivedlo do STW?

Václav Nimč: V roce 1998 jsem startoval v domácím superturismu, které však zaniklo z důvodu malého počtu zájemců. Už tehdy jsem dost investoval do týmového vybavení a zázemí, které bych doma nevyužil. Proto jsem se musel poohlédnout po zahraničních šampionátech. Ze třech, kde se vlastně superturismo jezdí, mi vyšlo nejlépe Německo s velice kvalitním seriálem. Navíc Itálie i Anglie jsou přece jenom trochu z ruky.

OM: A proč jste zvolil právě Vectru?

Václav Nimč: Na kvalitní konkurenci v STW by už moje Audi A4 ročníku 1995 po Josefu Vencovi nestačilo, a tak jsem rozhodil sítě. Nakonec padla volba na Vectru, která už loni dosahovala výborných výsledků. Sehnal jsem Vectru vyrobenou v roce 1997, kterou používal Manuel Reuter k tréninkovým účelům a zároveň sloužila i jako výstavní exemplář. Na tomto voze zkoušel Opel všechny technické novinky.

OM: Jak zvládáte přípravu tak složitého speciálu?

Václav Nimč: Myslím, že dobře. Mechanici znají problematiku superturisma buď už z předchozího vozu nebo s ní přišli do styku v jiném týmu. A pak už je to skoro stejné. Všechno si děláme sami a když už si nevíme rady, tak oslovíme Volkera Strycka.

Moji mechanici se pořádně zapotili ještě před začátkem sezony. Vůz, a ještě k tomu havarovaný, jsme dostali teprve tři týdny před prvním závodem. Vše jsme sice stihli, ale na odzkoušení už nebyl čas a šlo se rovnou na start. Sám Strycek se přišel podívat a jen překvapeně konstatoval, jak pěkně je udělané. Podruhé jsme si „mákli“ po závodě v Norimberku, když mne jeden ze soupeřů poslal zcela úmyslně proti betonové zdi. Nice se mi naštěstí nestalo, ale Vectra byla o půl metru kratší. V této chvíli se zachovala galantně firma Opel, když nám odprodala náhradní díly za velice slušné ceny. Auto se nám daří průběžně inovovat a vylepšovat závod od závodu. A taky já se učím. Čtyřkolka Audi si nechala leccos líbit a chyby bylo možno napravit. Vectra s předním pohonem vyžaduje úplně jiný styl a hlavně je hodně citlivá na přesné vyladění podvozku.

OM: S jakými plány jste vstoupil do německého STW?

Václav Nimč: Letošní rok beru jako zkušební. Vždyť kromě Salzburgringu ani jiný okruh neznám. Navíc se jede třeba na letišti v Zweibrückenu nebo ve městě jako v Norimberku a na to nejsme od nás zvyklí. Pokud skončím do 14. místa, budu spokojený. Dvanáctá příčka by byla důvodem k oslavě.

OM: Na kolik vyjde jedna sezona v Německu?

Václav Nimč: Určitě na menší peníze než u nás, i když se to může zdát nepochopitelné a nikdo mi to nevěří. Náklady na sezonu s kitovým Volkswagenem Golf byly stejné, jako teď s Vectrou. Svůj podíl na tom má zcela jistě startovné, které jako soukromník dostávám a také odměny za umístění. Zároveň se snažíme minimalizovat náklady. Za víkend spotřebuji v STW šestnáct gum, u nás jich bylo potřeba víc. Nové gumy přeci nemusím dávat na volný trénink, když se učím poznávat trať. A jestli v měřeném tréninku zajedu třeba dvanáctý čas, tak čekám jak se bude situace dál vyvíjet. Mohl bych sice obout nové pneumatiky za 1600 marek a zajet o něco lepší čas. Ale proč bych utrácel kvůli desetinám nebo tisícinám. Soupeře, který mě v závěru tréninku přeskočí o jedno místo, stály vybojované desetiny čtyři nové gumy.

Motor Vectry by měl bez repase vydržet dva tisíce kilometrů. Mám připraveny dva agregáty – tzv. „trvalku“, která nemá sice takovou jiskru, ale zato si nechá leccos líbit. S ním najezdím i více kilometrů. Druhý motor postavený spíš do výkonu dávám jen na měřený trénink a závody.

OM: Jaká je v STW atmosféra?

Václav Nimč: Jsou tu vlastně dva světy – svět špičkových továrních týmů a potom svět nás „hobby“ jezdců. V každém závodí jezdci mezi sebou. Jestliže některý z pomalejších na trati překáží, potom si ho ten rychlejší sám vycvičí. Nestačí totiž pouze nepřekážet. Jednu například v ideální stopě na vytočenou šestku nějakých 220 km/h a blikáním dávám rychlejšímu jezdci za mnou najevo, že o něm vím a aby mě předjel. V příští vteřině ale dostanu ránu zezadu, abych si uvědomil, že mám uhnout z ideální stopy, protože on je rychlejší. Tak teď už to vím…

V STW vám nikdo nic moc neporadí. Když se za někoho zkušeného zavěsíte, abyste „četl“ jeho ideální stopu, tak zajede raději do boxu. Nebo se za někoho hodně rychlého chytnete a on začne vypínat brzdová světla, abyste nevěděl, kde je optimální bod na brždění. Takhle jsem jednou letěl do míst, kam jsem neměl. A kdyby něco, tak ten koumák řekne, že měl najednou poruchu brzdových světel.

OM: Děkujeme za rozhovor a hodně štěstí v STW

Jindřich Lasík
OPEL magazín podzim ´99