Stoletá tradice automobilů Opel

Na počátku všeho byla továrna na šicí stroje, kterou v roce 1862 založil v Rüsselsheimu nad Mohanem talentovaný technik a šikovný podnikatel Adam Opel (1837 až 1895). V roce 1887 výrobní program obohatila jízdní kola, k jejichž nadšeným propagátorům patřili synové zakladatele firmy. V září 1895 Adam Opel zemřel a vedení podniku se ujali jeho dědicové. Těm učarovala technická novinka jménem automobil, s níž se rozhodli spojit budoucnost firmy. V roce 1898 zahájili jednání s konstruktérem Friedrichem Lutzmannem, který už třetím rokem v anhaltském Dessau stavěl kočáry bez koní vlastní koncepce. Koncem ledna 1899 se bratři Opelové a Lutzmann dohodli a během jara téhož roku se v Rüsselsheimu rozjela výroba prvních automobilů nesoucích značku Opel s dodatkem „patent Lutzmann“.

První automobily Opel Lutzmann měly v zádi uložený jednoválcový motor jedenapůllitrového objemu o výkonu 3,5 koně (2,5 kW), jenž prostřednictvím dvoustupňové převodovky a řetězů poháněl zadní kola. Vedle dvoumístných modelů se záhy objevily i třímístné a čtyřmístné vozy. Obchody se ale rozbíhaly pomalu – do konce roku 1899 zákazníci koupili jen jedenáct automobilů z Rüsselsheimu, v roce 1900 čtyřiadvacet a o rok později rovné tři desítky. Už od jara 1901 však bylo zřejmé, že zastaralá Lutzmannova konstrukce nemá perspektivu.

Při návštěvě pařížského autosalónu si bratři Opelové uvědomili, že jejich automobily potřebují moderní koncepci. Aby ušetřili čas, zvolili pro začátek spolupráci se zkušeným partnerem, jímž se stal Alexandre Darracq, majitel automobilky v Suresnes u Paříže. V roce 1902 už v Rüsselsheimu smontovali a většinou také karosovali přes šedesát automobilů Opel Darracq, lehkých, ale solidně stavěných vozů s jednoválcovými motory.

Na podzim 1902 se na výstavě v Hamburku objevil první vůz Opel vlastní konstrukce, typ 10/12 PS, robustní automobil klasické koncepce s dvouválcovým motorem 1,9 l o výkonu 12 koní (9 kW). V létě 1903 následoval první čtyřválec o objemu 3,8 l, na podzim 1905 Opel představil velký čtyřválec 6,9 l. Souběžně však až do roku 1906 pokračovala licenční výroba lehkých vozů Opel Darracq. Počínaje rokem 1907 už Opel nabízel jen automobily vlastní konstrukce s dvouválcovými a čtyřválcovými motory o výkonu 12 až 50 koní (9 až 37 kW). Novinkou sezony 1909 byl kompaktní čtyřválec 4/8 PS s přezdívkou „Doktorwagen“, vůz s dvoumetrovým rozvorem a motorem 1,1 l, jenž zahájil éru poměrně dostupných automobilů pro širší vrstvy zákazníků – a nejen lékařů. Pro ty nejmajetnější byl naopak určen luxusní čtyřválec 35/60 PS bezmála devítilitrového objemu, na který v roce 1912 navázal špičkový Opel 40/100 PS se čtyřválcovým motorem o objemu 10,2 l a výkonu rovných 100 koní (74 kW).

Těsně před první světovou válkou dokázala automobilka Opel zdvojnásobit výrobu osobních vozů (z 1556 aut v roce 1910 na 3335 o čtyři roky později), v letech válečných pak dodávala ročně přes tisícovku nákladních automobilů a stala se největším německým výrobcem v tomto oboru. V létě roku 1923 však kvůli hospodářské krizi musela automobilka Opel zastavit výrobu – příliš drahé vozy předválečné konstrukce ji nemohly uživit. Fritz Opel tehdy prosadil revoluční řešení: V USA nakoupil nejmodernější výrobní zařízení a na jaře 1924 začal Opel jako první v Německu vyrábět na běžícím pásu lidový vůz Opel 4/12 PS s litrovým čtyřválcem o výkonu 12 koní (9 kW). Tehdy jednotná zelená barva dvoumístné karoserie mu vynesla přezdívku Laubfrosch – Rosnička.

Už na podzim 1924 opouštělo automobilku pětadvacet lidových vozů denně, v roce 1925 pak Opel vyrobil přes 15 tisíc osobních vozů, z nichž drtivou většinu (asi 13 tisíc) tvořil právě lidový typ 4/12 PS. Stal se základem postupně modernizované řady lidových automobilů, jejichž celková produkce dosáhla do roku 1931 tehdy pozoruhodného čísla 120 tisíc. Velkosériová výroba umožnila během dvou let snížit cenu Rosničky z původních 4500 na 2980 marek, později se dostala až pod dvoutisícovou hranici.

Novinkou podzimu 1925 byl automobil střední třídy Opel 10/45 PS se čtyřválcovým motorem 2,6 l, který jako první sériový vůz v Německu dostal brzdy i na přední kola. V létě 1927 nabídku rozšířil malý šestiválec 1,7 l, pro nejnáročnější klientelu byly připraveny velké šestiválce 3,1 a 3,9 l, jež se objevily s řadou luxusních karoserií. V letech 1928 a 1929 také vzniklo pětadvacet špičkových vozů Opel Regent s řadovým osmiválcovým motorem šestilitrového objemu o výkonu 110 koní (81 kW), žádný z nich se však nedochoval. Naopak značného úspěchu se dočkaly kompaktní šestiválce, jejichž produkce do léta 1930 překročila 20 tisíc kusů.

Ve druhé polovině dvacátých let procházela firma Opel pohnutou dobou. V polovině února 1927 zemřel Carl Opel, koncem května 1928 i mladší Heinrich a v čele podniku zůstali jen bratři Wilhelm a Fritz. Opel byl v té době největší německou automobilkou s více než 37% podílem na trhu. K dalšímu rozvoji však potřeboval velké investice. Shodou okolností právě v té době hledal americký koncern General Motors možnosti zakotvení v kontinentální Evropě poté, co už v roce 1925 koupil ve Velké Británii automobilku Vauxhall. Jednání byla poměrně rychlá a oboustranně výhodná. V prosinci 1928 se původní rodinný podnik proměnil v akciovou společnost Adam Opel AG a už 17. března 1929 byla v Berlíně podepsána smlouva podle níž GM odkoupil 80 % akcií automobilky a opcí si pojistil i zbývajících 20 % (ty nakonec získal v říjnu 1931). Vzápětí však přes oceán udeřila i do Evropy hospodářská krize, jež německou automobilovou produkci na přelomu 20. a 30. let snížila na polovinu. Opel s novým strategickým partnerem omezil ztráty na minimum a jeho podíl na domácím trhu se přehoupl přes 50 %.

V roce 1930 se výrobní program musel omezit jen na lidový čtyřválec 1,1 l (typ 4/20 PS) a na kompaktní šestiválec 1,9 l (typ 8/40 PS). Větší motory našly nové uplatnění v lehkých nákladních vozech Blitz – Blesk. Počátkem roku 1931 se objevil zcela nový osobní vůz čtyřmetrové délky s  šestiválcovým motorem 1,8 l. Konstrukce tohoto elegantního a hbitého automobilu vznikla v USA, stejně jako jeho menšího čtyřválcového sourozence 1,2 l, který debutoval v létě 1931. Při výrobě obou typů se uplatnila unifikace některých dílů a skupin a sériová produkce karoserií.

V roce 1934 zaznamenala automobilka Opel výrazný nárůst výroby – přes 63 500 tisíc osobních vozů proti necelým 36 000 v sezoně 1933. Počátkem roku 1934 se objevil moderně tvarovaný Opel 1,3 l s prostornou karoserií, jeho dvojčetem byl větší Opel 6 s dvoulitrovým šestiválcem. Zatímco menší typ 1,3 l zmizel ze scény už v létě 1935, aby uvolnil prostor pro zcela nový vůz Opel Olympia s celokovovou samonosnou karoserií, větší vůz pokračoval až do roku 1938, přičemž od podzimu 1936 existoval coby Opel Super 6 s větším šestiválcem 2,5 l. Už v roce 1935 Opel poprvé vyrobil více než 100 tisíc automobilů (včetně užitkových), o rok později se produkcí přes 120 tisíc vozů vyhoupl na první příčku v Evropě.

Novinkou podzimu 1936 byl nový kompaktní vůz Kadett s litrovým motorem a celokovovou samonosnou karoserií, sourozenec jen o málo většího typu Olympia. Oba tyto vozy se vyráběly pokrokovou technologií oddělené montáže karoserie a kompletních mechanických skupin, jež se od podzimu 1938 uplatnila i u většího vozu střední třídy jménem Kapitän se šestiválcovým motorem 2,5 l. Samostatný podvozek klasického typu si v tomto období zachoval jen velký typ Admiral, luxusní automobil se šestiválcovým motorem 3,6 l, který debutoval v létě 1937.

Válka přerušila produkci osobních vozů na podzim 1940, nedlouho po oslavách vyrobení miliontého automobilu Opel. Ve válečných letech se vyráběly jen nákladní vozy Opel Blitz v různých provedeních, včetně modelů s pohonem všech kol a polopásových verzí.

Po válce se od léta 1946 pomalu rozbíhala výroba lehkých užitkových automobilů, v letech 1947 a 1948 se na výrobní lince začaly objevovat i osobní vozy Olympia a Kapitän. Kadett na dlouhé roky zmizel ze scény, protože veškerá zařízení na jeho výrobu odvezla Rudá armáda do Moskvy, kde jimi vybavili automobilku Moskvič.

První výraznou poválečnou novinkou byl na jaře 1953 elegantní 4,2 m dlouhý vůz Olympia Rekord s moderní pontonovou karoserií v americkém stylu a čtyřválcovým motorem 1,5 l. Postupně modernizovaný Opel Olympia Rekord se stal pilířem výrobního programu své značky – např. v roce 1956 bylo z celkové produkce 188 tisíc osobních vozů Opel přes 145 tisíc typu Olympia Rekord. Už od podzimu 1953 lákal majetnější zákazníky i zcela nový Opel Kapitän s pontonovou karoserií a šestiválcovým motorem. Mimořádný úspěch zaznamenal v létě 1959 Kapitän P II, prostorný a komfortní sedan klasického střihu i koncepce, jehož produkce do konce roku 1963 dosáhla 145 tisíc kusů, z nichž dvě třetiny se prodaly v zahraničí.

Mezitím firma Opel v rekordní době a za tehdy závratnou sumu 1,3 miliardy marek postavila v Bochumi zcela novou automobilku, z níž v létě 1962 začaly vyjíždět nové vozy Opel Kadett s litrovým motorem a kompaktní čtyřmetrovou karoserií. Sympatický automobil, na jehož konstrukci a vývoji spolupracovalo technické středisko GM v americkém Warrenu (Michigan), se stal hitem v řadě evropských zemí a už v roce 1963, kdy produkce osobních vozů Opel poprvé překročila půlmiliónovou hranici (přes 555 tisíc), vyjelo do světa 209 tisíc vozů Kadett.

V březnu 1963 debutoval zbrusu nový Opel Rekord se 4,5 m dlouhou karoserií hranatých tvarů připomínající americký kompakt Chevy II sesterské značky Chevrolet. O rok později se pak ve stejném stylu představily luxusní pětimetrové sedany s označením Kapitän, Admiral a Diplomat, které kromě šestiválce 2,6 l mohly mít – vůbec poprvé v historii značky Opel – i americký motor V8 o objemu 4,6 l (a později až 5,4 l) v kombinaci se samočinnou převodovkou. Třešničkou na dortu bylo impozantní dvoudveřové kupé Diplomat V8 s karoserií Karmann (do léta 1967 jich vznikly jen tři stovky).

V létě 1965 měl premiéru prostornější Kadett B druhé generace, v srpnu 1966 byl představen nový Rekord C s karoserií jemně zaoblených tvarů a novou zadní nápravou s vinutými pružinami místo dřívějších listových per. Na jaře 1967 se luxusně vybavený Rekord C se šestiválcovým motorem objevil pod označením Commodore, které pak tomuto druhu vozů zůstalo až do roku 1982. Druhá generace velkých vozů Kapitän, Admiral a Diplomat se zcela novými karoseriemi měla premiéru v březnu 1969 v Ženevě.

Na podzim 1970 se mezi typy Kadett a Rekord zařadila dvojice čtyřmetrových vozů Ascona a Manta, první coby rodinný automobil, druhý jako atraktivní čtyřmístné kupé sportovního střihu. Dvoumístné kupé poněkud připomínající zmenšeninu americké Corvette se vyrábělo už od roku 1968 pod označením Opel GT na podvozku řady Kadett s motory 1,1 a 1,9 l. Karosovala je francouzská firma Brissoneau a Lotz a do léta 1973 jich spatřilo světlo světa přes 103 tisíc. V lednu 1972 debutoval Rekord D čtvrté generace, v létě 1973 následoval Kadett C – stále ještě s klasickou koncepcí, ale se zcela novými karoseriemi, k nimž na jaře 1975 přibyla zkrácená třídveřová verze Kadett City. Novinkou léta 1975 byly vozy Ascona a Manta druhé generace – zatímco Ascona B se vyráběla jen do roku 1981, kdy ji nahradil nový typ s předním pohonem, klasické kupé Manta B pokračovalo v kariéře až do června 1988. Od léta 1977 se vyráběl nově tvarovaný Rekord E klasické koncepce, na jaře 1978 měl premiéru velký sedan Senator se šestiválcovými motory 2,8 a 3,0 l, ale také na něj navazující prostorné kupé Monza.

Skutečnou revoluci přinesl na podzim 1979 Kadett D s motorem vpředu napříč a pohonem předních kol, stejnou koncepci převzala v sezoně 1981 i větší Ascona C a koncem roku 1982 také malý vůz Corsa první generace, vyráběný ve Španělsku. Aerodynamicky tvarovaný Kadett E, představený v září 1984, získal prestižní titul Vůz roku 1985 a zůstal ve výrobě až do léta 1991 (coby čtyřmístný kabriolet Bertone ještě o dva roky déle) a dosáhl rekordní produkce bezmála čtyř milionů kusů. V srpnu 1986 se objevilo nové jméno Omega, označující prostorný vůz klasické koncepce (nabízený jako sedan i kombi Caravan) se čtyřválcovými i šestiválcovými motory.

V létě 1987 se na vrchol pyramidy vyhoupl ještě větší a luxusnější Opel Senator druhé generace s třílitrovým šestiválcem. Oblíbený typ Ascona nahradila v říjnu 1988 zbrusu nová Vectra. Jejím sourozencem bylo v září 1989 představené čtyřmístné kupé Calibra, které se – stejně jako Vectra – objevilo i v provedení 4 x 4. Do kategorie terénních vozů s pohonem čtyř kol vstoupily na jaře 1991 automobily Opel Frontera v kratším i prodlouženém provedení, k nimž v létě 1992 přibyly ještě luxusnější terénní vozy Monterey. Velkou novinkou podzimu 1991 byl nástupce oblíbených vozů Kadett, nová Astra, jež se pod označením Astra Classic vyrábí dodnes. Počátkem sezony 1993 následovala kompaktní Corsa druhé generace, v září 1993 pak nová Omega. Na podzim 1994 obohatilo nabídku atraktivní kupé Tigra, o rok později měla premiéru Vectra druhé generace a v září 1997 slavila ve Frankfurtu nad Mohanem premiéru nová Astra a v předpremiéře se ukázala i velkoprostorová Zafira.

Jan Tuček

převzato z OPEL magazínu léto ´99
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů OPEL