Pikes Peak: Závod do oblak

Nejvyšší hora nad zimním střediskem Colorado Springs nese název Pikes Peak, na počest svého objevitele poručíka Zebulona Pikea, který však jeho vrcholu nedosáhl. Svojí výškou 4301 metru n.m. se řadí sice až na 32.místo v Coloradu, ale přesto se kopec v pohoří Rocky Mountains proslavil. Pořádá se zde totiž druhý nejstarší a nejvýznamnější motoristický podnik Ameriky.

V roce 1915 nechal milionář Penrose postavit až na samý vrcholek horskou silnici, na níž o rok později uspořádal závod do vrchu. Tehdejší vítěz Rea Lentz potřeboval na zdolání kopce se strojem vlastní konstrukce Romano Demon s leteckým motorem Curtiss 21 minut. Letos se pojede závod už po 78. Prašnou, deset až patnáct metrů širokou silnici, bez patníků a svodidel, lemovanou jen strmými roklemi, mohou během roku za poplatek pěti dolarů využívat běžní motoristé za dodržování přísných podmínek. Nesmí je rychleji než 30 km/h a nesmí ani chodit pěšky.

Pouze jednou do roka dostanou zelenou závodníci z Ameriky, Japonska, Austrálie, Nového Zélandu a v posledních patnácti letech také z Evropy. Startuje se ve výšce 1450 m n.m. a po projetí 156 zatáček se po 20 kilometrech vyšplhají až do cíle ve výšce 4301 m n.m. Celá trať, která se nesmí trénovat najednou, ale po třetinách, vyžaduje nutnou dávku odvahy. Ve vyšších partiích jako je třeba „Ďáblovo hřiště“ vidí řidič jen nebe a cestu pod níž tuší propast.

Automobily nejrůznějších kategorií včetně dvoumotorových monster (výjimkou nebyl ani dvoumotorový Kenworth s výkonem přes 2200 kW), bugin, tahačů, obřích pikapů, motocyklů či sajdkárů nevyjímaje, se v přímých úsecích řítí rychlostí 160 km/h. Před více než deseti lety dokonce Walter Röhrl „vyždímal“ ze svého Audi dokonce rychlost 196 km/h na vytočenou šestku. “Byl to překrásný zážitek. Od začátku jsem musel dát do dvacetikilometrového sprintu všechno“, prohlásil Němec, vítěz z roku 1987 s Audi quattro S1.

Závody před nebezpečím ochraňuje kněz, bez něhož a jeho modliteb by pořadatelé závod ani neodstartovali. Snad právě díky jemu skončil pouze jeden pád do propasti smrtí. Dlouhá léta dominovala prestižnímu podniku dynastie Unserů, jejichž jméno se na prvním místě objevilo od roku 1934 celkem 37krát. Rekord tratě časem 10.04.06 (odpovídá průměru 120 km/h) drží s Toyotou Celica Turbo 4WD (1000 k) novozélandský jezdec Rod Millen, vítěz čtyř ročníků. Mezi vítězi jednotlivých kategorií najdeme také Antonína Charouze, který při svém prvním startu v roce 1994 vyhrál třídu „Showroom Stock“ s Fordem Escort Cosworth.

Také letos se postaví 4.července na start více než stovka jezdců, jejichž cílem je pokořit hranici deseti minut. Bude mezi nimi opět Švéd Per Eklund, jenž si vloni zkusil závod se sériovým Saabem a letos by rád zaútočil na absolutní prvenství a navázal tak na úspěchy soutěžáků Röhrla, Moutonové či Vatanena.