Peugeot se připravuje na Italskou rallye (1. – 3. 10. 2004)

Mistrovství světa v automobilových soutěžích pokračuje v bourání tradic. Britská rallye se konala v neobvyklém, pozdně letním termínu a nyní se šampionát přesouvá k dalšímu novému podniku. Rallye d´Italia se jede na začátku října na Sardinii.

Harri Rovanperä skončil ve Walesu na šesté pozici a na Sardinii jede jako pilot, který má z loňského roku s místní soutěží dobré zkušenosti. Loni tu totiž vyhrál. Tratě letošního ročníku soutěže jsou ale oproti těm loňským dosti odlišné. Fin jede na ostrov, ležící ve Středozemním moři, pro špičkový výsledek a stejný cíl má před sebou i Marcus Grönholm, který se pokusí prolomit smůlu z posledních soutěží.

Po vcelku deštivé Britské rallye se šampionát přesouvá k břehům Středozemního moře, což by mělo zaručovat pěkné, pozdně letní počasí. Na jaře letošního roku absolvovaly tovární týmy v této části světa sérii soutěží. Postupně navštívily Kypr, Řecko a Turecko. Sardinia ale bude svým charakterem asi něco úplně jiného. S bývalou Italskou rallye, která se jezdila na asfaltu v okolí San Rema, nebude mít nic společného.

Nová soutěž se jede na šotolinových tratích a základnu bude mít v luxusním středisku Porto Cervo. Tratě rychlostních zkoušek jsou situovány jižně od základny soutěže a servisní areál bude v Olbii. Sardinie je druhým největším ostrovem Středozemního moře a také třetím největším regionem celé Itálie. Sardinie má také bohatou soutěžáckou historii. Než byla soutěž s názvem Supermag Rallye d´Italia Sardinia zahrnuta do kalendáře mistrovství světa, byla velmi známá pod názvem Rallye Costa Smeralda. Tuto klasickou italskou rallye v minulosti vyhrály takové hvězdy jako Markku Alen, Henri Toivonen, Miki Biasion a Juha Kankkunen. Posledním pilotem, jehož jméno bylo zapsáno do listiny vítězů byl v roce 2003 Harri Rovanperä.

“Samozřejmě, že mám na tuto soutěž pěkné vzpomínky,“ řekl Harri. “Zvláště rád vzpomínám na atmosféru, kterou vytvářeli diváci. Byla velmi pěkná, ostatně jako vždy, když se jede v Itálii. Co se týče znalostí tratí, tak to pro mě nebude žádná velká výhoda, protože jich z loňského ročníku zbylo pouhých dvanáct kilometrů. Pokud ale zůstane stejný alespoň charakter soutěže, mohli bychom se dočkat rychlých, úzkých a velice technicky namáhavých rychlostních zkoušek. Pak by byla soutěž opravdu obtížná. Tým se připravoval velmi tvrdě a tak doufám, že nám to pomůže k dosáhnutí úspěchu, který se nám v nedávných podnicích vyhýbal,“ dodal Harri.

Marcus Grönholm souhlasí, že rychlostní zkoušky jsou opravdu obtížné. “Měl jsem možnost testovat v regionu, kde se rallye pojede. Všeobecně se zdá, že tratě jsou rychlejší, než na Kypru a v Turecku. Spíše mi připomínají Portugalsko nebo Argentinu. Mám tento typ tratí docela rád a věřím, že naše šance budou vysoké. Otázkou je, jak bude vypadat povrch rychlostních zkoušek. Podklad trati na které jsme testovali byl docela měkký, a tak by mohl být povrch po prvních průjezdech hodně poničen.“

Nicolla Gullino, známý pod přezdívkou Nick, se před dosazením do funkce manažera továrního týmu Peugeot Sport pohyboval okolo automobilových soutěží mnoho let. Před další soutěží mistrovství světa, která se jede na Sardinii, odpověděl na několik otázek.

Kdy jste se k automobilovým soutěžím poprvé dostal?

“Když mi bylo patnáct nebo šestnáct, začínal jsem jako fotograf. Pak jsem dělal asi deset let, až do roku 1993, spolujezdce. Ve stejné době jsem i studoval, příležitostně pracoval jako architekt a také jako univerzitní profesor. Pak už ale nebylo dále možné odkládat nástup na vojnu. Přihlásil jsem se proto jako dobrovolník do války v Zálivu. Když jsem se vrátil zpátky, cítil jsem, že mi něco chybí. Pak jsem ale potkal rodinu Tabatonových, kteří chtěli vybudovat vlastní soutěžní tým Grifone. Vzali si mě nejprve na zkoušku a nakonec jsem s nimi spolupracoval přibližně deset let.“

Jak dlouho vám trvalo, než jste se stal týmovým managerem?

“Celý čas, kdy se tým rozvíjel, až se stal jedním z největších soukromých týmů, které se pohybovaly v šampionátu, jsem se krok za krokem učil. Připojil jsem se k nim v roce 1995. Měl jsem možnost získávat zkušenosti na prakticky všech soutěžích zahrnutých do světového šampionátu. Byl jsem taková děvečka pro všechno. Zajišťoval jsem mnoho věcí. Od logistiky po reklamu. Velmi těsně jsem spolupracoval i s piloty, což znamená, že jsem měl příležitost poznat osobně skoro všechny piloty, kteří nyní působí ve špičce automobilových soutěží. Dvakrát jsme například získali třetí místa v boji proti všem továrním týmům. Bylo to v Portugalsku a ve Finsku. Za volantem vozu seděl Harri Rovanperä. V roce 1995 jsem byl také při tom, když Marcus Grönholm debutoval jako polotovární pilot.“

Jaká je nyní vaše role v týmu Peugeot Sport?

“Když mě Jean-Pierre Nicolas minulý rok žádal, abych se přesunul do Vélizy, řekl mi, že potřebuje dirigenta k orchestru! A Peugeot Sport byl opravdu velký orchestr, který se skládal z velkého množství mistrů svého oboru. Mým úkolem bylo sladit tyto virtuosy v jeden celek. Pomohlo mi, že tým již měl v osobě Vincenta Laverna dobrého koordinátora. Mezi mé povinnosti patří organizace programu jezdců, od propagačních akcí až po organizaci jejich přepravy k testům. To, že jsem s nimi spolupracoval již od jejich začátků, dělá náš současný vztah ještě pevnější. K tomu, abychom se domluvili, nám kolikrát stačí pouhé kývnutí hlavou a tato těsná provázanost nám pomáhá v dobách, kdy je třeba morálku pilotů trochu povzbudit.“

Připojil jste se k existující, těsně provázané organizaci. Jaké máte s týmem vztahy?

“Prvotřídní. Nikdo mě nikdy nepovažoval za někoho, kdo byl do týmu přiveden zvenčí. Automobilové soutěže jsou takové malé společenství a již dříve jsem měl možnost spolupracovat například s Michelem Nandanem nebo s Emilie le Fur. Bylo to v době, kdy se starali o posádky Peugeotu, které jely v týmu Grifone s 206 WRC a s jinými vozy. Nejtěžší bylo se seznámit se všemi lidmi, protože tým je opravdu velký. Osobně se snažím každého za práci pochválit, ať už stojí v hierarchii týmu na jakémkoli místě. Mou rolí je naslouchat potřebám lidí a také jejich myšlenkám, které jsou mnohdy velice cenné. Je mnohem jednoduší o něčem přemýšlet, když k tomu máte několik pomocníků. I přesto, že se nám v této sezóně příliš nedaří, zůstává atmosféra pozitivní, což jen dokazuje lidské kvality našeho týmu.“

V letošní sezóně vešlo v platnost několik pravidel, která vám vaši práci určitě neusnadnily …

“To je pravda. Všechny problémy jsme museli řešit já a Vincent Laverne a na dva lidi to ho bylo opravdu hodně. Spolupracovali jsme velmi úzce a jeden druhého jsme dokonale doplňovali. Vincent zná pravidla do každého detailu a umí se perfektně koncentrovat. Já se pak mohu soustředit na další věci, jako je styk s jezdci, jednání s FIA atd.. Na naši společnou práci jsme velmi pyšní, již mnohokrát jsme přispěli k zprůhlednění pravidel v rallye. Pracujeme velice tvrdě a doufám, že naše práce ponese ovoce. Nejtěžší věcí je udržet vše v chodu, zvláště poté, co se šampionát rozšířil na šestnáct podniků. Bylo by pro nás mnohem jednodušší nasazovat tři vozy na menším počtu soutěží.“

Co je pro vás, jako týmového manažera, v současném světě soutěží nejvíce frustrující a co vás naopak nejvíce uspokojuje?

“Velmi obtížné je vyrovnat se s tím, jak probíhá letošní sezóna. Víme, že máme potenciál vítězit a také se pravidelně objevujeme v popředí jednotlivých soutěží, ale nedaří se nám dosáhnout výsledků, které si podle nás zasloužíme. Nejvíce jsme byli frustrovaní odebráním vítězství na Kypru, přitom na trati jsme byli nejrychlejší. Ačkoli tento výsledek nakonec neodrážel obrovské úsilí lidí, kteří jsou do procesu zapojeni, jste pyšný na všech 160 tisíc pracovníků firmy Peugeot a to je ta největší satisfakce.“

Na Sardinii jste se již s automobilovými soutěžemi dostal. Jaký je váš názor na místní soutěž, která je nováčkem na poli mistrovství světa?

“Já jsem se Costa Smeralda Rally zúčastnil dokonce jako spolujezdec. Pracoval jsem tam i jako týmový manažer. I minulý rok jsem byl při tom, když Harri Rovanperä s 206 WRC vyhrál. Zkoušel jsem tým informovat o tom, co nás na Sardinii čeká, ale mnoho toho nebylo. Tratě letošního ročníku jsou většinou nové, jsou situovány na území, která jsou soukromým majetkem, což znamená, že mimo termín konání soutěže je na ně velmi obtížný přístup. Z loňských tratí zůstalo v letošním itineráři maximálně 10%. Soutěž se ale jede v jedné z nejkrásnějších částí světa a rychlostní zkoušky mi připomínají portugalský region Fafe. Cesty mají tvrdý podklad a jsou pokryté písčitou šotolinou. Fotografové asi nadšení nebudou, ale piloti místní hladké tratě ocení.“