Opel GT – Sportovní elegán

První prototyp kupé s označením Opel Experimental se objevil v září 1965 na frankfurtském autosalonu a během následujících měsíců byl vystaven také v Paříži a Ženevě. Měl otestovat reakce publika a zájem potenciálních zákazníků o podobný typ vozu. Výsledek předčil všechna očekávání a bylo jasné, že se atraktivní dvoumístné kupé musí co nejdříve objevit na trhu.

Zatímco konstruktéři a stylisté, které tehdy vedl Clare McKichan, dotvářeli definitivní podobu budoucího vozu, vedení automobilky hledalo možnosti k jeho sériové výrobě. Podvozkové skupiny a poháněcí ústrojí pocházely z běžné produkce firmy Opel (zejména z typu Kadett), atraktivně střižená karoserie, záměrně připomínající zmenšeninu amerického Chevroletu Corvette ročníku 1968, byla tak trochu oříškem. Jediná německá karosárna, jež by v té době byla schopna dodávat kolem 80 až 100 lakovaných a kompletně vybavených karoserií tohoto typu – firma Karmann z Osnabrücku – byla plně vytížena, a tak se zrodila poněkud složitá, ale dobře fungující německo-francouzská kooperace.

Vývojové oddělení automobilky se obrátilo na francouzskou karosárnu Brissonneau et Lotz sídlící v Creilu, asi 40 km severně od Paříže. Už v roce 1965 tato firma úspěšně zvládla stavbu čtyřmístného kabrioletu Opel Rekord (ten se ale do sériové výroby nikdy nedostal) a ani tentokrát nezklamala. Sama ovšem náročnou úlohu nemohla zvládnout, a tak se kooperace zúčastnila ještě jedna francouzská firma, karosárna Chausson. V jejích dílnách na pařížském předměstí Gennevilliers se lisovaly a svařovaly holé karoserie kupé, které pak u firmy Brissonneau et Lotz dostávaly lak, čalounění a další výbavu. Na železničních vagónech pak karoserie putovaly do Bochumi, kde v továrně Opel dostávaly podvozkové skupiny, motory a převodovky. Zajímavostí bylo, že se na bochumské výrobní lince kupé Opel GT pohybovala promíchána mezi své velkosériové sourozence řady Kadett, soužití však prý probíhalo hladce. Ostatně oba vozy byly ve skutečnosti mnohem příbuznější, než by se na první pohled zdálo.

Opel GT jen s malými úpravami převzal podvozkové skupiny sportovně laděného modelu Kadett SR, měl tedy vpředu lichoběžníkové polonápravy tvořené dvojicemi příčných trojúhelníkových ramen a doplněné příčným listovým perem, zatímco poháněná tuhá zadní náprava byla vybavená vinutými pružinami, dvěma suvnými rameny a příčnou panhardskou tyčí. Obě nápravy byly opatřeny příčným zkrutným stabilizátorem. Brzdy byly vpředu kotoučové a vzadu bubnové, hřebenové řízení vyžadovalo mezi krajními polohami jen tři otáčky volantu a třináctipalcová kola nesla radiální pneumatiky 155 SR 13 u slabší a 165 SR 13 u výkonnější verze – úhledné kupé se totiž na podzim roku 1968 objevilo na trhu se dvěma motory: Model Opel GT 1100 dostal do vínku skromný čtyřválec OHV o objemu 1078 cm3 a výkonu 60 koní (44 kW), dražší model Opel GT 1900 převzal „ostřejší“ čtyřválec OHC, který z objemu 1897 cm3 dával rovných 90 koní (66 kW). V obou případech byl motor standardně spojen se čtyřstupňovou mechanickou převodovkou s krátkou řadicí pákou na středním tunelu, větší čtyřválec však byl k mání i s třístupňovou samočinnou převodovkou.

Při rozvoru náprav 2431 mm a rozchodu kol 1254 mm vpředu a 1284 mm vzadu bylo kupé Opel GT dlouhé 4113 mm, široké 1580 mm a vysoké jen 1225 mm. Díky aerodynamicky příznivým vnějším tvarům vykazovalo na svoji dobu výborný součinitel čelního odporu cx = 0,39, hlavně však přitahovalo obdivné pohledy ať už v klidu, nebo za jízdy. K charakteristickým prvkům kupé patřily světlomety, které se do „pracovní“ polohy nevyklápěly, ale otáčely kolem podélné osy, přičemž kromě nezbytného mechanismu (ovládal se pákou na středním tunelu) vyplňoval přední převis karoserie už vlastně jen akumulátor.

Motor byl posunutý až za přední nápravu, což zlepšilo rozložení hmotnosti na přední a zadní kola, přístup k motoru malým obdélníkovým víkem opatřeným nezbytnou „boulí“ nad karburátorem však nebyl zrovna nejlepší. To ostatně platilo i o zavazadlovém prostoru a rezervě. Kupé bylo čistě dvoumístné, vybavené sedadly s integrovanými opěrkami hlav (nebo spíš zátylku?), za nimiž byl prostor pro zavazadla – přístupný ovšem jen po sklopení opěradel. Kvůli zajištění potřebné tuhosti (ale patrně i ze stylistických důvodů) neměl Opel GT vzadu víko zavazadelníku, horní hranu zádě však uprostřed zdobila chromovaná zátka nalévacího hrdla nádrže o objemu 58 l. Ta byla umístěna za zadní nápravou a nad ní bylo vodorovně uloženo náhradní kolo – opět přístupné jen z vnitřku vozu.

Opel GT vykazoval pohotovostní hmotnost 960 kg (se samočinnou převodovkou 980 kg) a celkovou hmotnost 1160 kg. S motorem 1,1 l dosahoval největší rychlosti 155 km/h a ke zrychlení z 0 na 100 km/h potřeboval 16,5 s. S výkonnějším čtyřválcem 1,9 l dokázal flirtovat s rychlostí 185 km/h a z 0 na 100 km/h sprintoval za 11,5 s (verze s automatickou převodovkou jela nejvíce 177 km/h a zrychlení z 0 na 100 km/h zvládla za 14,5 s). Spotřeba se pohybovala nad desetilitrovou hranicí, hbitější model GT 1900 bez problémů spolykal přes 12 l benzínu na 100 km, model se samočinnou převodovkou ještě o dobrý litr víc. U nadšenců zlákaných atraktivními tvary německo-francouzského kupé to ovšem nehrálo velkou roli – zvlášť když si za tříramenným volantem, posazeni nízko nad silnicí v hlubokém sportovním sedadle s oblými předními blatníky v zorném poli, vzpomněli na reklamní slogan, s nímž Opel GT vyrazil do světa: „Jen létat je krásnější!“ A vůbec jim nevadilo, že je rychloměr jejich vozu poněkud optimisticky ocejchován až do 240 km/h.

V posledním čtvrtletí roku 1968 se výroba úhledných kupé teprve rozbíhala – vzniklo jich necelých 550 exemplářů, z toho pouhý tucet s menším motorem 1,1 l. V roce 1969 se však produkce vyhoupla na rekordních 35 tisíc, z nichž desetinu tvořily modely GT 1100, zatímco drtivá většina zákazníků zvolila dražší kupé Opel GT 1900, jehož výkony lépe odpovídaly atraktivním vnějším tvarům.

Pro ilustraci nahlédněme do ceníku z roku 1969: Dvoumístné kupé GT 1900 s mechanickou převodovkou tehdy stálo 11 880 DM, zatímco slabší model GT 1100 se prodával za 10 780 DM. Čtyřmístné kupé Opel Kadett Rallye 1900 S s motorem o výkonu 90 koní se dalo pořídit už za 8090 DM, kupé Kadett Rallye 1100 SR o výkonu 60 koní za pouhých 7445 DM. Dlužno ovšem podotknout, že Evropa nebyla pro Opel GT nejdůležitějším trhem – téměř 70 procent produkce putovalo do USA, kde se líbivá dvoumístná kupé prodávala v síti mateřského koncernu GM, přesněji v rámci divize Buick.

Jen rok po prezentaci nového kupé se v září 1969 objevilo na frankfurtském autosalonu další lákadlo – otevřený model Opel Aero GT s odnímatelným dílem střechy a mohutným bezpečnostním obloukem. K lítosti mnoha potenciálních zákazníků nakonec zůstalo jen u dvou (možná třech?) prototypů – náklady na malosériovou výrobu totiž vycházely neúměrně vysoké.

Na jaře roku 1970 v tichosti zmizel ze scény slabší model GT 1100, o rok později debutoval v Ženevě inovovaný model kupé GT/J s motorem 1,9 l, ale zjednodušenou výbavou (např. chrom na náraznících a doplňcích nahradila matná černá barva, místo textilních koberců byly použity pryžové …) a příznivou cenou 10 500 DM. Kupé, určené především mladým motoristům – proto přibylo v označení písmenko J – bylo levnější než dřívější GT 1100 a přitom jezdilo velmi hbitě a úspěšně konkurovalo např. vozům VW-Porsche 914, Triumph GT6 a Alfa Romeo 1750 GTV.

Kupé Opel GT se v roce 1972 stalo základem osobitě tvarovaného rekordního vozu s hladkým pontonem karoserie doplněným jen malým kapkovitým krytem nad sedadlem řidiče. Do prototypu byl zamontován přeplňovaný vznětový motor 2,1 l o výkonu 95 koní (70 kW), výrazně vyšlechtěná varianta dieselu určeného pro cestovní typ Rekord. Čtyřstupňová mechanická převodovka pocházela z většího typu Commodore. Vůz na patnáctipalcových kolech dosahoval rychlosti přes 200 km/h. Počátkem června 1972 se na zkušební dráze firmy Opel v Dudenhofenu uskutečnila série rekordních jízd, při nichž se za volantem aerodynamického prototypu střídal mezinárodní šestičlenný tým, který vedl belgický novinář (a někdejší vítěz čtyřiadvacetihodinovky v Le Mans) Paul Frere. Půvabnější část skupiny tvořily Marie-Claude Beaumontová a Sylvia Oterbergová, čtveřici mužů doplňovali Henri Greder, Giorgio Pianta a Jochen Springer. Celkem tehdy stroj s označením Opel Diesel Rekordwagen překonal dva světové a 13 mezinárodních rekordů pro vozy se vznětovými motory o objemu 2 až 3 litry, které do té doby patřily značkám Mercedes-Benz a Peugeot.

Finále rekordní seance (trvala plných 52 hodin) obstaral Jochen Springer, když na letmém kilometru dosáhl průměrné rychlosti 197,5 km/h a na letmé míli mu naměřili 195,8 km/h. Mimochodem – i rekordní průměr na 10 tisíc km tehdy překročil 190 km/h !

Vraťme se ale k sériovým kupé Opel GT. Jejich výroba pokračovala do léta 1973 a byla poněkud předčasně ukončena hned ze dvou důvodů: Francouzská automobilka Renault totiž mezitím získala kontrolu nad karosárnou Brissonneau et Lotz i významný vliv na firmu Chausson a dala zřetelně najevo, že jejich kapacity nehodlá nadále propůjčovat konkurenci. A navíc ze zámoří dorazily nové přísnější předpisy, týkající se bezpečnosti a složení výfukových plynů. Kupé by muselo dostat o 80 mm výše umístěné nárazníky, zcela přepracovanou příď (kvůli odolnosti při bariérové zkoušce) a nově upravený „čistý“ motor. To vše by vyžadovalo nemalé investice – jejich návratnost však byla poněkud sporná.

A tak v srpnu 1973 byla kariéra kupé Opel GT ukončena. Během necelých pěti let se prodalo přes 103 tisíc těchto atraktivních automobilů, z toho asi 70 tisíc bylo exportováno do USA, kde mimo jiné konkurovaly i většímu japonskému kupé Datsun Z se šestiválcovým motorem.

Opel se myšlenky na dvoumístný sportovně střižený vůz nechtěl vzdát a v září 1975 byl ve Frankfurtu nad Mohanem představen prototyp s označením GT/2, jehož moderní design vytvořil Henry C. Haga. Kupé se širokými posuvnými dveřmi a hladkými tvary karoserie se údajně mělo stát předobrazem sériového automobilu, ale nestalo. Roli kupé – ovšem čtyřmístného – hrála až do konce 80. let Manta, v sezóně 1990 pak štafetu převzala Calibra. Ale o tom až zase příště.

Jan Tuček
převzato OPEL magazínu 1/2000