Opel Commodore

Opel Commodore první generace (obvykle označovaný jako Commodore A) debutoval koncem února 1967. Konstrukčně navazoval na typ střední třídy Rekord C vyráběný od léta 1966, s nímž měl v podstatě shodnou karoserii i podvozek. Odlišoval se však luxusnější výbavou ve sportovním duchu a výkonnějšími šestiválcovými motory. Jeho předchůdcem byl Rekord L-6(a kupé s označením Coupé-6) s řadovým šestiválcem 2,6 l, který od jara 1964 diskrétně doplňoval nabídku modelů Rekord A a B. První šestiválcové verze Rekordu však byly až příliš nenápadné a zákazníky nijak zvlášť nenadchly. Luxusnější a dražší šestiválec potřeboval zvučné jméno a atraktivní image. A tak se zrodil Commodore.

Elegantní 4,57 m dlouhý automobil se od jara 1967 vyráběl coby dvoudveřový a čtyřdveřový sedan a jako úhledné kupé se splývavou zádí. Na objednávku (a za tučný příplatek) nabízela karosárna Deutsch v Kolíně nad Rýnem přestavbu dvoudveřového vozu na 2+2místný kabriolet. Zpočátku se Commodore prodával se šestiválcem 2239 cm3 o výkonu 95 koní (70 kW) a s jeho o málo větším sourozencem, který z objemu 2490 cm3 dával 115 koní (85 kW). Zákazník si mohl vybrat mezi standardní čtyřstupňovou převodovkou s přímým řazením a dvoustupňovou automatikou Powerglide americké provenience, kterou na podzim 1968 nahradila o poznání lepší třístupňová samočinná převodovka Opel. Mezitím se však už od září 1967 vyráběly sportovněji laděné modely Commodore GS s dvoukarburátorovou verzí šestiválce 2,5 l o výkonu 130 koní (96 kW), které dosahovaly největší rychlosti dobrých 180 km/h.

Zatímco menší motor 2,2 l tiše zmizel ze scény už v září 1968 (vozů s tímto motorem se prodalo jen něco přes 1300 kusů) výkon jednokarburátorového šestiválce 2,5 l byl v létě 1969 lehce zvýšen na 120 koní (88 kW) a zároveň dostaly všechny modely Commodore větší palivovou nádrž o objemu 70 litrů (místo původních 55 l).

Na jaře 1970 se na špičku nabídky vyhoupl nový Commodore GS/E s motorem 2,5 l opatřeným elektronickým vstřikováním paliva Bosch. Díky výkonu 150 koní (110 kW) dosahoval rychlosti nad 190 km/h, což tehdy u vozu s pohotovostní hmotností kolem 1200 kg rozhodně nebylo málo.

Jen pár týdnů po premiéře „ostřejších“ modelů GS/E následovalo decentnější kupé Commodore GS 2800, které převzalo dvoukarburátorový šestiválec 2784 cm3 o výkonu 145 koní (107 kW) z většího typu Admiral. I tenhle luxusněji pojatý Commodore dokázal flirtovat s rychlostí 190 km/h a průměrně spotřeboval 11 až 12 l benzínu na 100 km svižné a komfortní jízdy.

Výroba vozů Commodore A skončila na podzim 1971, přičemž jejich celková produkce od roku 1967 přesáhla 156 tisíc kusů. V letech 1972 až 1977 následovala řada vozů Commodore B, v období 1978 až 1982 pak historii této vývojové linie uzavřely automobily třetí generace s označením Commodore C.

Jan Tuček
převzato z OPEL magazínu zima 98/99
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů OPEL