Mika Häkkinen: Jako jednička

Již podruhé byl mistr světa ve formuli 1 Mika Häkkinen nakonec opět první

Je těžké uspořádat si všechny dojmy na konci sezóny formule 1, která na šestnácti dráhách čtyř kontinentů nabídla tolik pohnutých a dojímavých scén. Motivů pro krásné album by bylo bezpočet. Při vší rozmanitosti však nakonec musí zbýt jediný zamilovaný obraz. Na vybrání příslušné momentky, který už má v paměti Norberta Hauga pevné místo potřebuje sportovní šéf firmy Mercedes-Benz pouhý zlomek vteřiny: Průjezd cílem v Suzuce. Mika Häkkinen mistrem světa ve voze McLaren-Mercedes – podruhé za sebou!

Symbolem je pak scéna, při níž Mika Häkkinen nechává svůj stříbrný šíp volně vyjíždět rovinky tak, jak to dovoluje jezdec svému koni po poslední těžké překážce. Osvobozující okamžik, akt osvobození také pro všechny, kdo celý rok pracovali pro úspěch na závodišti. Ti teď vytvořili ohromný lidský hrozen kolem velitelského stanoviště McLaren-Mercedes. Výsledek lze číst na rozzářených tvářích. Ale pěsti jsou ještě sevřeny; napětí, které se po celých pět tisíc kilometrů závodění stále pohybovalo kolem kritického červeného bodu (a někdy i nad ním), se tak rychle uvolnit nedá.

Současně s tím, jak Mika Häkkinen rekordním tempem vylézá z kokpitu, letí všechny ruce vzhůru. Pilot Mercedesu dokázal obhájit titul – jako sedmý pilot formule 1 vůbec. V okamžiku triumfu musí přebolet skutečnost, že k dalšímu double v soutěži konstruktérů chyběly na značku Ferrari čtyři body, když ve finále dostal David Coulthard v nadějné pozici smyk a vyjel z trati. Mika Häkkinen nevyhrál pouze všemu ostatnímu dominujícímu mistrovství světa formule 1. Měl na své straně také sympatie.

To vše už tady jednou bylo, dokonce na stejném místě. A přesto bylo všechno jinak. „Druhý titul je cennější,“ říká Norbert Haug, „protože byly těžší podmínky.“ Na toho, kdo už jednou všem ukázal, se kladou zcela jiné nároky. Ať právem, nebo ne, je to prostě tak: pokud šampión nevyhraje, znamená to pro něj jedině prohru. To je obtíž, kterou zvládl Häkkinen a McLaren-Mercedes. Mistr světa, který tím vším prošel, prozrazuje recept: „Ten tlak je třeba proměnit v energii.“

Kompliment soupeře Michaela Schumachera („Mika je velký šampión“) se skoro utápí v radosti, která působí jako Babylon. Staronový šampión nachází pro svůj opakovaný čin jediné slovíčko: „Brilantní!“ Norbert Haug a televizní reportér z Porýní si vyměňují role a dialekty. Analýza ale zůstává švábská: „Mika všem ukázal, kam chodí Béďa na mošt.“ Což v překladu znamená: bylo to příkladné vítězství. Někdo nalepil na Finův overal zářivě červené startovní číslo jedna, které dosud označovalo služební vůz Häkkinenovy party. Vezme si je s sebou do roku 2000. Věděl, že obhájit špičkové postavení bude těžší, než když je dobýval poprvé. Věděl zejména, co všechno si vyžádá vzájemný souboj těla a duše. Klíčovou vlastností mistra světa ve správně formulované tiskové zprávě. K závěrečnému rozhodnutí bylo vlastně třeba pouze prohodit dvě písmena – ze zdánlivého k.o. v předposledním závodě v Malajsii se stalo jasné O.K. ve velkém finále v Japonsku.

Toto zrychlené střídání protikladů bylo typické pro závodní ročník, v němž o čelnou pozici na startu bojoval střídavě sport a senzace. Tato fascinace zřetelně vystoupí, když rychle prolétneme bilancí značky Mercedes: dvojitý výpadek na úvod; dvojitá vítězství v Barceloně, Budapešti a Spa; nešťastný poker s deštěm na dráze v Magny-Cours a Nürnburgrungu; v Belgii a Rakousku se v zápalu boje vozy Häkkinena a Coultharda dostanou příliš blízko sebe; zuřivé útoky Ferrari na dráze i mimo ni; technické poruchy, strategické úvahy a skvostné jezdecké výkony. „Automobilismus je jako golf,“ říká profesor Jürgen Hubert, který odpovídá v představenstvu společnosti Daimler-Chrysler AG za divizi osobních vozů Mercedes-Benz a také za účast v automobilovém sportu. „Vychovává k pokoře.“ Ve zpětném pohledu vypadají rozmary sezóny skoro jako nevyhnutelné epizody, přispívající k celosvětové atraktivnosti této královny mezi automobilovými závody. Protože nikdo neví, jak to dopadne. Norbert Haug to vidí takto: „I s nejchytřejší strategií stojí člověk v tak složitém sportu, jakým je formule 1, neustále v cestě jedna věc: neodhadnutelnost. Právě to je snad nejdůležitější prvek úspěchu formule 1.

Mrštnost a spolehlivost, ta se požaduje ve formuli 1 také u lidí. Rozhodujícímu závodu bylo pouze několik vteřin, když Mika Häkkinen vystřelil z druhé startovní pozice do úvodní zatáčky už jako první, a po celou dobu musel spolu s osádkou svého boxu odvádět spolehlivou a precizní práci, aby obhájil vítězství i titul. „Suzuka, to byla závěrečná korunovace,“ říká Norbert Haug, „protože se znovu začali ozývat pochybovači, kteří se nedokázali poučit z loňska. Dojem , že je Mika už odepsán, se ukázal jako mylný.“ Podle Haugova názoru je mnohem správnější, aby tým investoval do jezdce veškerou svou důvěru.

To přece známe i z reklam na pojištění: důvěra je začátek všeho ostatního. Nebylo by k tomu ale zapotřebí lepší režírování stáje, což ovšem McLaren-Mercedes kategoricky popírá? Nepomohlo by Häkkinenovi jasné postavení jedničky zbavit se zatížení, které na něm leželo? Vycházejíce z celkových výsledků, které jsou statistickým dokladem správnosti zvolené taktiky, bude třeba leccos vysvětlit – to ostatně připouští také Norbert Haug: „Dobře, při závodech v Rakousku a Belgii to mohlo Miku stát celkem deset bodů. Kvůli technickým problémům ale v této sezóně přišel o čtyřicet bodů. Když se to spočítá, je přece vidět, kde je toho víc na práci.“

Vyhlásit jako zásadu „otevřenou jízdu“ nemá co dělat pouze s principem řízení, podle něhož může vnitropodniková soutěž vést ke špičkovým výkonům ve srovnání s vnější konkurencí, jak je to zcela obvyklé např. mezi inženýry nějakého podniku. Jde přitom také o morálku mužstva. V každé stáji formule 1 se každému vozu přiděluje vlastní tým. „Když ví tým číslo dvě dopředu, že za normálních okolností může být jen druhý, nepřispívá to k jeho výkonu,“ dodává Haug do debaty z titulu své odpovědnosti za vytváření rovných podmínek. „To může vést k erozi ve stáji jako celku.“ Ano s harmonií se to ale nesmí přehánět: „Když vidíme, že si Mika a David navzájem odebírají rozhodující body, přirozeně zasáhneme. Nestavíme ale výhybky předem. Ten, kdo chce dosahovat dvojitá vítězství, musí mít dva stejně dobré piloty.“ Fair play má přednost. K tomu také patří, že se nesmí přeceňovat individuální chyby. „Do jezdců, kteří si vedou tak dobře jako naši, nebudeme přece mlátit jen proto,že se jednou spletli při řazení,“ říká Norbert Haug. Bez ohledu na emoce je někdy dobré vyřadit rychlost a jet na volnoběh. Také tím se ve formuli 1 stanete jedničkou.

Základem úspěchu je vnitřní síla – Šest otázek Norbetu Haugovi

Co jste pociťoval při získání druhého titulu?

Mě se tím splnil sen. Mika dal na trati správnou odpověď na všechny otázky.

Co je na formuli 1 tak zvláštního?

Formule 1 je špička špičkového sportu. Dokonce bych řekl, že neexistuje jiný tak tvrdý sport, jako formule 1. K úspěchu v této disciplině nestačí jedenáct lidí, potřebujete jich pět stovek. Strašný shon, při kterém se nedá jednat v rukavičkách.

Tlak veřejnosti na formuli 1 je velký. Ovlivňuje vás ve vaší práci?

Člověk musí jít svou vlastní cestou. Veřejné mínění vám nedá žádné body do mistrovství světa, ale také vám žádné nevezme. Kdybychom dělali svou práci tak, jako někteří povrchní kritici, nikdy bychom si nevytvořili jezdeckou základnu.

Při boji o titul v roce 1999 se pocity měnily od vrcholu k pádu do propasti. Co z toho vyvozujete pro svůj tým?

Sedm vítězství a sedm případů, kdy nám vítězství těsně uniklo ukazuje, jaký je potenciál stáje McLaren-Mercedes. Mistry světa jsme se určitě nestali díky svým chybám. Nikdo u nás nepůjde na smetiště. Ostatní nadělali těch chyb víc.