Marocké dobrodružství

V minulém čísle Magazínu Honda jsme se s vámi vypravili do Afriky, kam se sjelo 118 krásných strojů Honda XL 1000V Varadero při podniku nazvaném Varadero Adventure Touring Morocco 1999. Dnes si zavzpomínáme na závěrečný díl této náročné akce pro příznivce jednostopých strojů značky Honda.

Jak později zjišťujeme, písek vířený koly mnoha strojů Honda Varadero se opravdu dostal do všech míst a ještě dlouho po návratu nalézáme jemný saharský píseček v záhybech oblečení, ve výstelce přileb, ale také na méně příjemných místech, jakými jsou třeba brašna fotoaparátu a pouzdra objektivů. Na bílo natřené balvany jsou našimi jedinými orientačními body a pomalou jízdu od jednoho k druhému má na svědomí silniční vzorek pneumatik. Sledování zaváté pisty a bezpodmínečné vyhnutí se světlým plochám, skrývajícím hluboká koryta zaplněná jemným pískem, to je hlavní úkol pro posledních pět kilometrů. Nízko posazené večerní slunce osvětluje cíl naší dnešní pouti. Napravo stavba jako z filmového ateliéru, Auberge Yasmine, před námi jedinečný div přírody Erg Chebbi. Až sto metrů vysoké písečné duny vystupující z okolní roviny zde vytvářejí pohoří měnící se podle intenzity větru. Pod zlatavěčervenými dunami se rozprostírá stanové městečko. Honda Desert Camp bude pro dnešní noc naším hotelem v poušti. Dojezd na parkoviště připomíná dojezd etapy dakarského maratonu. Dotankování

benzinových nádrží se provádí ruční pumpou přímo ze sudů poházených v písku. Strojů poškozených pádem (a není jich málo) se ujímají mechanici a zbytek putuje na střežené parkoviště. Rozložité berberské stany, nazývané haimas, jsou vybaveny vysokou nafukovací matrací, na které již odpočívají ti, kteří dojeli před námi. Luxusní vybavení tábora doplňují sprchové boxy pod širým nebem a večerní osvětlení tábora obstarávají předoucí elektrické generátory, samozřejmě značky Honda. Společná večeře složená z mnoha marockých pochoutek se odehrává pod rozložitým stanem a její součástí je i vystoupení taneční a hudební skupiny. Ženy v bílém lhevu, tradičním marockém oblečení, tančí kolem ohně a dlouho do noci duní bubny nekonečnými kaskádami divokých arabských rytmů. Pohled na černou oblohu posetou tisíci zářivých hvězd potvrdil, že dnešní noc je ojedinělá a pocit z ubytování pod stany z hrubě tkané látky má tentokrát předčit i kouzlo těch nejhvězdičkovějších hotelů. Už samotný budíček v půl šesté je pro valnou většinu účastníků neobvyklým zážitkem. V ranním šeru se míjející postavy zrychlují krok s přibývajícím světlem. Chlad Sahary je osvěžující, a proto rychle do sedel. Cíl dnešní etapy „červená perla“, jak se také Marrákeš nazývá, je vzdálen 585 km. Z mnohých se po předchozím tréninku stali pouštní specialisté, a tak první kilometry ubíhají ve svižném tempu. Po dojetí na první asfaltový úsek přichází organizačně důležitý moment, a to nejen dnešního dne, ale i celého podniku. Varadera se řadí jedno za druhým a s rozestupy dva až tři metra se celá kolona dává do pohybu. Předlouhý had motocyklů jedné značky a jednoho typu se takto pokouší o unikátní zápis do Guinessovy knihy rekordů. V této formaci se ale nedá jet dlouho. Udržet určené rozestupy mezi 118 motocykly se daří po celou dobu, než kolonu zprava předjela kamera, která průběh celé akce dokumentuje. Dobře že se vše podařilo stihnout do míst, kde se část ještě včera průjezdné asfaltové vozovky skryla pod písečnými jazyky. Nyní jen zbývá čekat, bude-li rekord potvrzen a objeví-li se v novém vydání knihy. Za městem Rissani najíždíme na spojnici do Quarzazate. Přes 230 km dlouhý úsek silnice vede náhorní planinou pohoří Ougnat a Sarhro. Široká, rozlehlá údolí s mnohakilometrovými úseky, rovnými jako když střelí, se vyznačují minimem vegetace a nepočetným osídlením. Prostě trasa jako stvořená pro polechtání plynové rukojeti. Přes rychlost okolo 160 km/h se okolní krajina mění jen velmi pozvolna a ubrat plyn nás občas přinutí jen náhodný velbloud kráčející majestátně přes asfaltovou vozovku. Blíží se poledne, vzduch se chvěje a teplota jistě dosahuje 40 (C. Zastávky se proto odehrávají pouze ve stínu stromů, což není tak často, protože vzrostlé stromy jsou zde vzácným jevem. Ranní jedenapůllitrový příděl vody v plastových lahvích již dávno zmizel v našich žaludcích a proto je nutné doplnit zásoby tekutiny. V jedné z vesnic jsme zcela náhodně zastavili přímo u obchůdku. Nikde žádné vývěsní štíty, výloha ani tabule popsaná nabízeným sortimentem. Zkrátka jen pootevřené dveře hliněného domku, do kterých jsme nahlédli. Sortiment dostačující tak pro přežití místních obyvatel byl i pro ty nejskromnější z nás velkým překvapením. Ale zato coca cola si našla cestu i do tohoto koutku světa. Obsah několika tvarovaných lahviček nás příjemně povzbudil a nečekaná tržba jistě zpříjemnila majiteli monotónní den. Po dlouhé jízdě vysušenou náhorní planinou nás údolí Valleé du Draa vítá svěží zelení datlových palem a co chvíli se za zatáčkou objevují další a další zajímavé stavby s vysokými věžemi nazývané Ksour. Většina těchto opevněných hliněných vesnic je opuštěna a zub času zde vykonává dílo zkázy. Za městem Quarzazate začíná silnice zvolna stoupat po jižních svazích Vysokého Atlasu. Dosažením nejvyššího průsmyku Tizi-n-Tuchka (2260 m n. m.) se nám otevírá úchvatný pohled na rozeklaná do červena zbarvené vrcholky okolních třítisícovek, a navíc kdesi v dáli tušíme z každé strany silnice vystupující čtyřtisícové velikány. Nekonečné serpentiny kroutící se po strmých úbočích Vysokého Atlasu nás přivádějí na předměstí Marrákeše, kde se hustým a chaotickým provozem probíjíme k hotelu Mansour. Ten je to nejluxusnější, co zde můžete najít, a pohled do chodeb, sálů a zahrad nás přenáší do příběhů Pohádek tisíce a jedné noci. Poslední společná večeře, neodmyslitelní arabští hudebníci a tanečnice a velkolepý ohňostroj, takové je slavnostní zakončení pětidenního dobrodružného putování Marokem v sedle nových motocyklů značky Honda. Ráno se naskýtá poslední možnost spatřit na hotelovém parkovišti více než stovku Varader. Zanedlouho se účastníci akce vydají již samostatně po trase Casablanca – Rabat do Tangeru, kde nástupem na palubu lodě mířící zpět do Evropy změní svůj africký výlet v minulost, Odjíždějí ale spokojeni, protože vědí, že v Hondě na ně myslí. A to by měli vědět i noví majitelé velkého cestovního endura Honda XL1000V Varadero. Již nyní se totiž uvažuje o dalším ročníku. To, zdali opravdu povede z Berlína do St. Petěburgu, se všichni jistě dovědí včas.

převzato z Honda magazínu 1/2000