Legenda jménem Ford GT 40

Poprvé okusily tři zbrusu nové Fordy GT 40 vřavu velkého vytrvalostního závodu ve slavném 24 hodin Le Mans v roce 1964. Nikdy před tím se tovární závodní Ford srovnatelného vytrvalostního závodu nezúčastnil, tenhle risk ale dokonale vyšel. Když totiž „gétéčtyřicítky“ za pět let svou krátkou sportovní kariéru končily, měly za sebou v Le Mans neuvěřitelná čtyři vítězství! V letech 1966 – 1969 Fordy v tomto neslavnějším vytrvalostním závodě světa prostě nikomu nedaly šanci. V roce 1967 se dokonce zasloužily o výraznou přestavbu francouzského okruhu: byly totiž tak rychlé, až se toho pořadatelé zalekli a začali okruh zpomalovat …

Koncept dvoumístného závodního kupé GT 40 se středovým motorem pro vytrvalostní podniky byl odstartován teprve v roce 1963. Už zkoušky prvního prototypu ovšem ukázaly, že se konstruktérům povedl mimořádný návrh. Auto bylo totiž od začátku neobyčejně rychlé, ale také velmi robustní a spolehlivé. Jeho jméno vzniklo odvozením od výšky vozu – ta totiž činila přesně 40 palců. Na rozdíl od svých konkurentů nemusel Ford pro GT 40 vyvíjet speciální motor. Ukázalo se totiž, že pro sportovní účely upravený vidlicový osmiválec, odvozený z agregátu používaného v běžných sériových vozech, nasazení ve vytrvalostních závodech dokonale vyhovuje. Ve verzi Le Mans měl osmiválcový motor objem 4,2 litru a výkon 350 koní. Ten bohatě stačil na to, aby na slavné 6,4 km dlouhé rovince Les Hunaudiéres dokázal GT40 rozjet na více než 200 mil za hodinu ( 320 km/h).

Hned při prvním startu vozy GT 40 v Le Mans vedly, než je přibrzdily některé dětské nemoci. Stejně tomu bylo také o rok později, kdy už ovšem uprostřed vozu burácely osmiválce o objemu 7 litrů. Mezitím ale Ford GT40 přivezl do Dearbornu svůj první vavřín, a to z amerického závodu Daytona 2000. Pro Le Mans 1966 připravil Ford modernizovanou verzi označenou Mk II. Hnací jednotkou byl tentokrát sedmilitrový osmiválec OHC o výkonu 485 koní, původně pocházející z vozu Galaxie. A Mk II svou konkurenci ve Francii dokonale zničil. Všechny tři vozy měly po čtyřiadvaceti hodinách závodu na nejbližšího soupeře náskok neskutečných 280 km – a tak si mohly dovolit projet cílem ve společné parádní formaci. Ve vítězném voze se střídali hvězdní Bruce McLaren a Chris Amon, kteří i přes déšť v závěrečných hodinách zajeli průměr 201,7 km/h a ujeli tak více než 4800 km. Ford tím položil základ pro své čtyři triumfy v Le Mans v řadě za sebou. Tuhle slavnou sérii přitom neukončili soupeři – ale nové předpisy, namířené právě proti geniálnímu GT 40.

V roce 1967 se Ford do Le Mans vrátil s novým typem Mk IV. Motor byl sice původní, ale změnila se celá konstrukce vozu. Hypermoderní sendvičový monokok byl mnohem tužší než předcházející šasi – a navíc o 136 kg lehčí. Díky aerodynamicky optimalizované spodní části vozu vzrostla maximální rychlost až na 346 km/h a průměr na kolo se vyšplhal na 238 km/h. Vítězstvím se tentokrát opájela americká posádka A.J. Foyt – D. Gurney.

Pro rok 1968 vstoupil v platnost nový limit pro objem motorů. Ford tentokrát svá „gétéčka“ nasadil prostřednictvím soukromého týmu Johna Wyeraza finanční podpory firmy Gulf. Objem motorů se vrátil k 5 litrům, výkon se však stále pohyboval kolem 460 koní. Motoráři totiž na nový reglement promptně zareagovali a dokázali litrový výkon osmiválce zvýšit z 69 až na 92 k/l! Odměnou bylo třetí vítězství, tentokrát dvojice Pedro Rodriguez a Lucien Bianchi. Fordy v barvách olejářské firmy Gulf navíc získaly i titul mistrů světa sportovních vozů.

V roce 1969 si pak v Le Mans tým Gulf – Ford dovolil malou parádičku: aby dokázal spolehlivost svých vozů, nasadil znovu vítězný vůz z předchozího roku. Tohle auto už mělo něco za sebou: kromě předchozí čtyřiadvacítky totiž vyhrálo i dalších pět kratších závodů vytrvalostního MS. Chytrý reklamní trik Fordu dokonale vyšel. Přinesl mu totiž další triumf, kterého dosáhla dvojice Jacky Ickx a Jackie Oliver. Nádavkem ke druhému vítězství stejného vozu přišel ještě neuvěřitelný rekord: oba borci ujeli za 24 hodin 4997,6 kilometrů!

Po čtyřech vítězstvích v Le Mans odešel GT 40 do zaslouženého sportovního důchodu. Ale v té době už Ford začínal dominovat v jiné sportovní oblasti. Jeho osmiválcový motor Ford DFV se začal výrazně prosazovat ve formuli jedna, kde se po letech stal nejúspěšnějším motorem všech dob. Ale o tom zase příště …

Svět Fordu – léto 2001
Aktuální informace najdete na .