Kdo to zavinil? (III)

V muzeu, do něhož je vstup zdarma, najdeme na devadesát vozidel a exponátů, všechny v pojízdném stavu. Až na Daimlerovo motorové kolo, jehož originál shořel v roce 1903, a Benzovu tříkolku, jejíž jediný dochovaný originál stojí v Německém muzeu v Mnichově, pocházejí všechna vozidla ze své doby. Firma také přes půl století systematicky shromažďuje veškeré cennosti jako korespodenci, výkresy, prospekty, fotografie, vzácné plakáty, věci osobního dědictví. Jen spisů a listin jsou čtyři tisíce metrů, když ještě další tři kilometry materiálů čekají na zpracování. K tomu je třeba připočítat na půldruhého milionu fotografií a negativů a šest tisíc knih. Vše je pečlivě roztříděno a přehledně uschováno. Arhiv, který patří k největším vědeckým archivům v Evropě., má pro DaimlerChrysler zvláštní význam. Jeho dějiny, resp. historie firem Daimler Motoren a Benz jsou prakticky totožné s dějinami automobilu.

V depozitáři odpočívají čtyři stovky vozidel, udržovaných v perfektním stavu (dalších 80 nákladních je ještě v Alfeldu). Mezi nimi jako by se člověk vrátil o mnoho let zpátky, a tak není divu, že neodoláte usednout za řidítka prvního motocyklu nebo Benzovy tříkolky, a vůbec vám nevadí, že jde „jen“ o repliky.

Součástí vlastního Classic Centra, otevřeného v roce 1993 ve Fellbachu, jsou dílny, kde se restaurují automobily a připravují stroje pro závody veteránů či ukázkové jízdy. Pro majitele starých mercedesů vyrobených po roce 1945 zde mají sortiment náhradních dílů, čítající pětadvacet tisíc položek. Jde nejen o staré zásoby, ale z devadesáti procent o repliky dílů vyrobených podle sloganu – originálněji to už nejde. Pokud byste snad některý díl nedostali, potom jej centrum zadá u jednoho ze svých 150 dodavatelů. Měsíčně se na DaimlerChrysler Classic obrátí kolem dvou tisíc zájemců a nikdo neodejde s nepořízenou. Každého majitele old-timeru s třícípou hvězdou si ve Stuttgartu váží.