Hyundai i40 1.7 CRDi – proti všem!

Proč opět? Už v minulosti totiž médii prolétl slogan: „Mít Hyundai znamená nemít škodu“.

Ale zatímco v minulosti ještě mnoho lidí nebralo Hyundai jako konkurenci např. německým automobilkám, teď už je situace jiná a i40, kterou jsem měl možnost otestovat je toho důkazem.

Sedan Hyundai i40

– se snaží být alternativou k VW Passat, Fordu Mondeo, Mazdě 6 nebo Škodě Superb. Sám bych si ještě tak před pěti lety nemyslel, že to někdy řeknu, ale Hyundai se povedlo vyrobit velmi dobré auto, které v mnoha ohledech svou konkurenci předčí.

A zaujme hned na úvod vnějším designem.

Tvary „i-čtyřicítky“ navrhlo nové studio v německém Rüsselsheimu. A odvedlo skvělou práci. Jen málokteré nové auto střední třídy se může pyšnit líbivějšími tvary. Ano, vnímání designu je čistě subjektivní a každý má jiný pohled, ale mě se prostě líbí. A nevím, jestli víc sedan nebo kombi. Čím víc času jsem s tímto Hyundaiem trávil, tím víc se mi líbil. Ale možná to byla jen „letní láska“ …

Tak jak si na silnici nespletete i40 s žádným jiným autem, ani interiér vám nebude připomínat žádného z konkurentů, proti kterým Hyundai „bojuje“. Tedy alespoň vzhledem. V kvalitě je mnohdy minimálně na stejné úrovni. Testovaný vůz byl téměř v maximální výbavě, která zahrnovala i kožené čalounění, vyhřívaný volant a vyhřívané sedačky vpředu i vzadu. Přední sedadla navíc byla i ventilovaná, což jsem hlavně v letních vedrech několikrát ocenil. Celkově je interiér velmi útulný. Vše je na dotek příjemné. Elektricky seřiditelná sedadla s pamětí jsou pohodlná, ale jediné co bych jim vytkl, je délka sedáku. Když jsem si prostě sedl do auta, první dojem byl: páni, já snad ani nesedím v Hyundai .. cítil jsem se velmi dobře, ale nadšení malinko opadlo z délky sedáku. Prostě mu pár centimetrů chybí. Ale na druhou stranu, né každému to musí vadit. V Hyundai je i bohatá bezpečnostní výbava. Připlatit si můžete za systém sledování jízdy v pruhu nebo zadní boční airbagy. Skvělé jsou i xenonové světlomety, které se natáčejí podle úhlu natočení volantu. V noci je to skvělá věc. A i40 má dokonce i parkovacího asistenta. Pokud chcete zaparkovat podélně do řady aut, stačí zmáčknout tlačítko a pokud Hyundai rozpozná dostatečnou mezeru, je schopen sám do ní zaparkovat. Jediné co musíte dělat vy je zařadit zpátečku a šlapat na pedály. Auto vám samo řekne, kdy máte zařadit zpátečku nebo popojet dopředu. Ještě aby umělo samo uvařit kafe a bude dokonalé.

Mezi elitu míří Hyundai i bezklíčovým přístupem.

K uvedení vozidla do chodu slouží startovací tlačítko. Po jeho prvním stisku se sedadlo řidiče posune do nastavené polohy a po druhém nastartujete. Naopak pokud motor vypnete, sedadlo se automaticky odsune co nejdál od volantu aby se vám z auta co nejlépe vystupovalo.

Testovaný vůz byl vybaven turbodieslovou sedmnáctistovkou s automatickou převodovkou.

Motor to není vůbec špatný, ale jestli někde Hyundai za svou konkurencí ještě zaostává, tak je to automatická převodovka. Ne, není špatná, na klidnou jízdu, při které se chcete jednoduše dostat z bodu A do bodu B stačí. Řadit můžete i pomocí „pádel“ pod volantem, ale hned vám řeknu, proč jsem z ní tak smutný. Podvozek i40 je totiž sice trošku tužší, ale snese toho opravdu hodně. Dobře drží v zatáčkách a z míry ho nevyvede ani krizové brždění za horizontem táhlé zatáčky. Pokud si tedy chcete vychutnat svižnější jízdu, automatická převodovka „zabije“ dynamiku jinak povedeného dieslu a připadáte si jako by měl motor méně, než 100 kW (136 koní). Je tu sice režim sport, ten dovolí automatu řadit později. V horním pásmu otáček už se toho ale tolik neděje a pokud přesunete páku voliče převodovky do manuálního režimu, stejně si mnohdy automat dělá co chce. Prostě si postaví hlavu a stejně řadí podle svého. Ale jak říkám, někomu to vadit nemusí. Tento vůz si často kupují konzervativněji založení řidiči a pro ně může být tato kombinace skvělá volba, ale sportovněji naladěný podvozek by prostě snesl víc. Mnohem víc.

Na druhou stranu, díky malé „jedna sedmičce“ není Hyundai těžký na přední nápravu a i to dodává i40 na snadné ovladatelnosti a dobrým jízdním vlastnostem.

Co se týká spotřeby, ani tady to není na jedničku s hvězdičkou. Hyundai udává kombinovanou spotřebu 4,7 l / 100km. Já jsem se nemohl dostat pod 6,5 l. Ale vinu na tom nese velký podíl jízdy po Praze.

I tak je nutno říci, že tento Hyundai se celkově velmi povedl.

Opravdu mě velmi příjemně překvapil. Pokud bych měl na závěr vyjmenovat v čem se mi líbil, tak to byl skvělý interiér, podvozek a radost mi udělala i audiosoustava Infinity.

Takže i40

– kvalitní vůz, ve kterém pohodlně překonáte i dlouhé vzdálenosti a téměř nic vám v něm nebude chybět. Snad jen ten zmíněný kávovar …

Srovnávací tabulka modelů:

Autor: Viktor Tamayo, Periskop