Hyundai – auta podle mého gusta

Které vozy jste měl dosud možnost řídit?

Mým prvním autem, jestli se to tak vůbec dá říci, byla Škoda Rapid z roku 1933, ale tu jsem měl krátce půjčenou od kamaráda. Měla řízení na pravé straně, moc nebrzdila, takže to byla prima škola. Nechci říci, že autům rozumím, ale díky rapidu jsem se naučil ledacos opravit či vyměnit. Dalšími vozy, které jsem vlastnil, byly opět škodovka, pak fiat, žigulík a oltcit. Poté jsem se již začal přiklánět k Asii. Mám bratra ve Švýcarsku, který mě zásoboval ojetými auty. Vlastnil jsem dokonce tři identické vozy Datsun Stanza. No a potom nastala éra Hyundai. Nejdříve jsem měl model Hyundai Sonata, následovala další sonata a dnes používám coupe. Aby toho nebylo málo, tak jsme si s manželkou jako rodinné auto pořídili model Hyundai Lantra Kombi.

Jste s vozy Hyundai spokojen?

Až na jednu malou výjimku jsem byl vždy s vozy Hyundai neobyčejně spokojen. U prvního modelu Sonata, dodnes nechápu jak, jsem spálil ventil a občas měnil olej. Od té doby doplňuji pouze benzin, a i když neustále měřím stav oleje, ještě jsem ho nedoplňoval. Jsou to tedy auta přesně podle mého gusta, protože se o ně nemusím starat. Jezdím pouze na pravidelné garanční prohlídky.

Nedávno jste ale servis navštívil…

Před časem jsem do servisu musel, ale byla to čistě moje hloupost. Píchnul jsem na dálnici kolo, a jak je člověk vyděšený ze zpráv o činnosti různých gangů na dálnicích, tak jsem jel dále a čekal, až se dostanu na osvětlenější místo. Tu pneumatiku jsem samozřejmě rozsekal na maděru. Já jsem to ale nevěděl a snažil jsem se gumu lehce opravit speciální pěnou. Když jsem stříkal již podezřele dlouhou dobu, tak jsem se více sklonil a zjistil, že všechna pěna vytekla zadem. Ta pneumatika byla proděravěná skrz naskrz.

Získal jste řidičský průkaz lehce?

Tak to je zajímavé, neboť historku o svém řidičáku jsem vlastně ještě nikdy a nikde neříkal. Autoškolu jsem začal dělat na vojně v Hradci Králové a svou první jízdu jsem jel s opilým instruktorem, který mi udal směr do hospody a usnul. Měl jsem sice najeto několik kilometrů s autem táty, ale byla to první jízda naostro. V ten den skončil předchozí kurs a všichni oslavovali nové papíry. Později jsem rozvážel opilé absolventy kursu domů, takže jsem se po řidičské stránce zocelil hned na začátku.

Vzpomenete si na nějakou kuriózní situaci z cest?

Jeli jsme se s kamarádem z tenisu vykoupat do Hostivice. Byl pátek odpoledne, kdy rekreanti vyjížděli na chaty, a my jsme se dostali do kolony. Na Bílé Hoře stály houfy stopařů a také jedna slečna, která měla prsa číslo snad čtyři či pět a k tomu uzpůsobené tričko. Úplně všichni chlapi se za ní otočili a já také. Když jsem se opět podíval před sebe, bylo pozdě. Narazil jsem do škodovky, která se zasunula pod „vejtřasku“. Voják v tom náklaďáku také příliš nebrzdil a vjel na auto před sebou tak, že měl kola na jeho zadním skle. Byla to nehoda pěti aut. Ta slečna využila situace, že se kolona zastavila, skočila do jednoho z vozů a ujela.

Převzato z Hyundai magazín