Honda Civic 1.6 i-DTEC – UFO se vrací s novou zbraní (redakční test)

A interiér byl velmi podobný kosmické lodi ze sci-fi filmů.

Honda se rozhodla

– v nastoleném trendu pokračovat a podařilo se jí Civic v současné generaci ještě vylepšit.

Kde byl největší problém? Na Hondu překvapivě právě u motoru a podvozku. Japonci totiž v Evropě nezachytili včas trend maloobjemových dieslových motorů. Nabízeli jen 2.2 i-DTEC. Ne že by to byl špatný motor, v přímce a na dálnici s ním byl Civic velmi rychlý, ale zkuste si s ním jet svižně na okresce … Na přední nápravu byl hodně těžký a navíc zadní jednoduché zavěšení bylo, no … s trochou nadsázky: tak akorát na Fabii HTP.

Teď se mi ale dostala do rukou nová generace Hondy Civic s turbodieslovou „jedna-šestkou“

Beru klíček do ruky, na dálkovém ovládání mačkám tlačítko pro otevření dveří, otvírám dveře a usedám do příjemných anatomických sedaček. V duchu si říkám – stará dobrá Honda. Teď bych byl nerad aby to vyznělo hanlivě, ale vrátily se mi vzpomínky na prědchozí generace Civiců z 90. let. Jako by ty materiály byly pořád stejné, přitom jsou ale kvalitnější. Celkově působí opravdu přijemným dojmem. Zasouvám klíček do zapalování a startuju. Začíná na mě všechno svítit a opravdu se cítím jako pilot kosmického korábu. Otáčkoměr, teploměr a palivoměr je na obvyklém místě, ale ukazatel rychlosti je kdesi u okna vpředu a napravo od něj pak má své místo display palubního počítače. Celá při strojovka jako by vás obklopovala a říkala: tady je pánem řidič. V některých testech se můžete dočíst, že se v tomto Civicu sedí vysoko. Je to totiž dáno tím, že pod předními sedadly je palivová nádrž (auto je tak lépe vyvážené, což přispívá k lepším jízdním vlastnostem a také je díky tomuto řešení větší kufr), ale není to tak hrozné. Místa nad hlavou je pro normálního člověka stále dost.

Vše je dobře na dosah.

Na volantu máte dvojci kruhových ovladačů s dalšími tlačítky. Levou stranou volantu ovládáte palubní počítač a rádio, pravou tempomat. Na první pohled se to zdá hodně nepřehledné a na druhý pohled …. je to trošku nepřehledné. I po týdnu jsem si občas některé tlačítka v rychlosti spletl. Ale věřím, že při delším používání si člověk funkce už nepoplete. Naopak se mi nakonec moc líbilo rozmístění ukazatelů na přístrojovce. Rychloměr byl tak akorát v zorném poli a nemusel jsem zbytečně přeostřovat pod volant.

Tím se dostáváme k jízdě.

Tedy k tomu hlavnímu, co vám Honda Civic nabízí. Tady musím říct jedno: tak tohle jsem fakt nečekal. Tohle že je turbodiesel? Jedna-šestka? Jen 88 kW (120 k) ? Jasně, jako foukaná atmosféra to nejede, ale tahle vznětová jednotka je neuvěřitelně dynamická. Jako by měla alespoň o 15 koní víc. Díky kroutícímu momentu 300 Nm je i skvělé pružné zrychlení. Na dálnici můžete směle atakovat hranici 200km/h, i když vedle vás sedí spolujezdec a za vámi se klepou strachy další dvě cestující. Ale ty mohou zůstat klidné. Jednoduchá zadní náprava sice kvůli velikosti kufru zůstala, ale Hondě se ji podařilo lépe odlatit a tak se Civic i dobře ovládá. Úplně v superlativech o ní mluvit nemůžeme. Víceprvek to prostě není, ale na druhou stranu, na tento motor docela stačí. Daleko lepší je manuální šestistupňová převodovka. Řadí se s ní lehce a přesně. Jako za starých dobrých časů. Během letošního roku jsem měl možnost řídit mnoho aut, ale v této cenové kategorii se jedná o nejzábavnější auto, v jakém jsem jel. Hondě sice mezi malými diesly ujel, lidově řečeno, vlak, ale Japonci všechno rychlostí „Šinkanzenu“ dokázali dohnat. Dokonce si troufnu říct,že bych tento motor zvolil raději, než benzínovou 1.8, která je kvůli emisním normám Evropské unie hodně „přiškrcená“ na dynamice a jako by byla „tupá“.

Tenhle turbodiesel navíc v pohodě jezdí za spotřebu nižší než 4 l/100 km. Tenhle diesel je prostě český sen. Pokud nebudete na okreskách pospíchat, lze se dostat na spotřebu cca 3.7 litrů na 100km. Chce to jen trošku cviku a zaplý eko-režim (zelené tlačítko je nalevo od volantu). Na druhou stranu, pokud si budete hrát na Fernanda Alonsa a tlačit na pilu, spotřeba příliš nepřesáhne pětilitrovou hodnotu.

Nový Civic ale nenabízí jen jízdní zážitky.

Zachována zůstala například funkce Magic seat, což znamená, že u zadní řady sedadel jdou nahoru (!) vyklopit sedáky a vy tak vzadu můžete naložit třeba kolo nebo květináč s vysokou kytkou. Má to ale jedinou nevýhodu, odpadá tím výmluva pro manželku/přítelkyni: miláčku tuhle kytku si nekupuj (jinými slovy: nedělej mi v autě bordel) stejně se do auta nevleze….

A co se nevejde na místo zadních sedaček pojme velký a dobře řešený kufr, který má objem 477 litrů. Po sklopení sedaček pak 1378 litrů.

Je jen málo věcí, které bych tomuto Civicu vytkl.

První je display palubního počítače. Hondo, ne všechno musí být retro! Grafika a rozlišení displaye je totiž také jako z minulého století. Navíc je obrazovka malá a „daleko“ – tím pádem, pokud zařadíte zpátečku a chcete sledovat, co se děje za autem …. je pomalu lepší se otočit. Druhým negativé je cena. Základní činí 379.900 Kč a testovaný model s výbavou sport pak: 464.400 Kč.

Civic si vás ale získá

– hlavně pružným a také velmi, velmi úsporným motorem.

To auto si na nic nehraje. Je to prostě Honda … Hrát si s ní můžete vy!

Viktor Tamayo, Periskop