Historie: Opel Kapitän – na vlnách úspěchu

Od svého předchůdce, kterému byla věnována naše minulá výprava do historie automobilky Opel, převzal nový Kapitän vlastně jen motor, řadový šestiválec objemu 2473 cm3 o výkonu 68 koní (od podzimu 1954 byl výkon zvýšen na 71 koní) spojený s třístupňovou převodovkou ovládanou řadicí pákou na sloupku volantu. Podvozek s předními koly nezávisle zavěšenými na příčných ramenech doplněných vinutými pružinami a poháněnou tuhou zadní nápravou s podélnými listovými pery byl naladěný pro komfortní styl jízdy, o bezpečnost se staraly příčné stabilizátory na obou nápravách. Při rozvoru náprav 2750 mm byl elegantní sedan dlouhý 4710 mm, široký 1760 mm a vysoký 1600 mm, jeho pohotovostní hmotnost činila 1250 kg a na poměrně malých třináctipalcových kolech dosahoval nejvyšší rychlosti 138 km/h, přičemž na dálnici bez problémů udržoval trvalou cestovní rychlost kolem 110 km/h. Průměrně spotřeboval 12 l benzinu na 100 km, palivová nádrž o objemu pouhých 45 litrů mu tedy byla poněkud malá.

S novou tváří

Opel Kapitän druhé generace, jemuž členitá příď s ozubenou vodorovnou lištou vynesla přezdívku „žraločí tlama“, se začal prodávat počátkem prosince 1953 a už v následující sezoně zaznamenal rekordní prodej přes 44 tisíc vozů. V létě 1955 prošel řadou změn, dostal novou příď s elegantní maskou, zvětšené čelní sklo a nedělené panoramatické zadní okno (do té doby bylo třídílné). Výkon šestiválcového motoru vzrostl na 75 koní (v úpravě pro švýcarský trh dokonce až na 82 koní).

V létě 1956 byl v Rüsselsheimu uvedený do provozu zcela nový karosářsko-montážní závod, jenž vznikl za pouhé dva roky a náklady 360 milionů DM tehdy představoval největší průmyslovou investici v Německu. V říjnu 1956 zde slavili vyrobení dvoumilióntého automobilu značky Opel a jubilantem se stal pochopitelně velký Kapitän. Brzy nato se na trhu objevila omezená série jubilejních vozů tohoto typu, které se kromě bohaté vnitřní výbavy odlišovaly i navenek – měly totiž střechu, masku, kliky, nárazníky i ozdobné lišty a poklice kol ve zlaté barvě.

Novinkou léta 1957 byl luxusně vybavený Kapitän L, jenž se od standardního modelu odlišoval mimo jiné tradičním bleskem v kruhu umístěným uprostřed masky. Za příplatek se do tohoto modelu montoval rychloběh, který zejména na dálnici umožňoval snížením otáček šetřit motor i palivo.

Hit prodejních žebříčků

Od podzimu 1953 do léta 1955 vzniklo přes 61 tisíc vozů Opel Kapitän s již zmíněnou „zubatou“ maskou, po nich od léta 1955 do jara 1958 následovalo více než 92 tisíc automobilů téhož typu v modernizované podobě. Prostorný a komfortní Kapitän se stal v té době třetím nejprodávanějším automobilem na německém trhu – před ním byl jen lidový Volkswagen Brouk se vzduchem chlazeným motorem o objemu 1,2 litru v zádi a kompaktní Opel Olympia Rekord se 4,2 m dlouhou dvoudveřovou karoserií a vpředu uloženým jedenapůllitrovým čtyřválcem pohánějícím zadní kola.

Bez zajímavosti není ani pohled do dobového ceníku z roku 1957. Nejlevnější VW Brouk se dal pořídit za 3790 DM, zatímco jeho exportní, o poznání lépe vybavená verze se prodávala za 4600 DM.Dvoudveřová Olympia s jedenapůllitrovým motorem a standardní výbavou byla k mání za 5510 DM, za komfortnější model s označením Olympia Rekord musel zákazník zaplatit 6260 DM. Elegantní 4,7 m dlouhý Kapitän však figuroval ještě o poznání výš: V základním provedení stál 9350 DM, v luxusní verzi L plných 10 250 DM (případně ještě o 650 DM víc, pokud byl vybaven rychloběhem).

Na jednu sezónu

Další střídání stráží proběhlo na jaře 1958, kdy debutoval Opel Kapitän třetí generace s rozvorem prodlouženým na 2800 mm a zcela novou karoserií s atraktivními vnějšími tvary a celkovými rozměry 4764 x 1785 x 1500 mm. Pod kapotou zůstal osvědčený šestiválec dvouapůllitrového objemu tentokrát naladěný na rovných 80 koní, takže navzdory lehce zvýšené pohotovostní hmotnosti (přes 1300 kg) a stále jen třístupňové standardní převodovce dosahoval prostorný sedan rychlosti až 145 km/h. V zádi uloženou palivovou nádrž konstruktéři zvětšili na objem 55 l, takže i při dvanáctilitrové spotřebě se nový Kapitän mohl pochlubit slušným dojezdem bez nutnosti tankování.

Problém se však objevil jinde. Nová atraktivní karoserie sice přitahovala pohledy svým rozměrným panoramatickým čelním sklem (kvůli němu také vůz dostal interní označení Kapitän P) a efektní zádí se zaoblenou střechou a do sloupků zabíhajícím zadním oknem, zadní dveře však byly příliš krátké a nahoře se svažovaly do oblouku, takže nastupování na zadní sedadla nebylo dvakrát snadné a pohodlné. A když už byl člověk uvnitř neviděl přes nevhodně umístěné sloupky téměř ven a ještě se musel hrbit pod zaoblenou střechou. Řidič si pro změnu občas při nastupování narazil koleno o spodní (byť zaoblený) roh rámu panoramatického čelního okna.

To vše samozřejmě nelibě nesli zákazníci, se svým dílem přispěchal kritiky přinesl i tisk, a tak bez ohledu na náklady musela automobilka urychleně zachraňovat situaci. Nešťastný Kapitän P se vyráběl jen jedinou sezonu, do léta 1959 se prodalo necelých 35 tisíc kusů a v srpnu 1959 jej nahradil Kapitän P II (někdy také označovaný jako typ P-LV), který se v následujících čtyřech letech stal skutečným hitem a nejúspěšnějším vozem tohoto jména vůbec. Ironií osudu, i když vlastně docela logickou, je, že ve své době nepříliš úspěšný Kapitän P dnes patří k nejvýše ceněným a nejvyhledávanějším automobilům tohoto typu. Sběratelé a milovníci na něm obdivují osobitý design, jehož praktické nedostatky se v jejich očích proměnily v uznávané přednosti.

Nejlepší ze všech

Pro znalce a milovníky vozů Opel Kapitän byl a zůstává nejlepším ze všech automobilů tohoto jména typ P II z let 1959 až 1963. Vznikl poněkud narychlo a musel napravit nepříliš dobrý dojem, který zanechal jeho bezprostřední předchůdce. Konstruktéři a stylisté v Rüsselsheimu i v Detroitu se tentokrát trefili do černého: Nejenže vychytali všechny kritizované nedostatky, ale posunuli laťku o pořádný kus výš, což se projevilo obchodními úspěchy.

Od léta 1959 do konce roku 1963 vzniklo přes 145 tisíc vozů Kapitän této řady, z nichž plné dvě třetiny se prodaly v zahraničí. Rekordní byl rok 1960, kdy produkce sedanu Kapitän překročila 47 tisíc kusů. Není bez zajímavosti, že dobré dvě třetiny z celkové výroby tvořil luxusní model Kapitän L.

Opel Kapitän z let 1959 až 1963 se vyznačoval decentně elegantní, velmi prostornou karoserií klasického střihu s hranatější střechou i zádí. Zadní dveře měly potřebnou délku i výšku a umožňovaly pohodlné nastupování i vystupování, trojice cestujících měla na širokém zadním sedadle bohatě dimenzovaný prostor ve všech směrech. Celkové rozměry sedanu povyrostly na 4831 x 1812 x 1512 mm, přičemž impozantnímu automobilu slušela větší čtrnáctipalcová kola.

Pod rozměrnou kapotou se objevil inovovaný řadový šestiválec s objemem zvětšeným na 2605 cm3, který dával výkon 90 koní a největší točivý moment 186 Nm už od 1900 otáček za minutu. Automobil s pohotovostní hmotností necelých 1400 kg jezdil až 150 km/h, z 0 na 100 km/h dokázal zrychlit za 16 sekund a průměrně spotřeboval 12 až 13 l benzinu na 100 km.

Zpočátku se zákazníci museli spokojit s třístupňovou mechanickou převodovkou doplněnou rychloběhem, od prosince 1960 se pak do luxusnějších modelů Kapitän L za příplatek montovala třístupňová samočinná převodovka Hydra-Matic americké provenience. V létě 1962 dostal Kapitän nové řízení s posilovačem a jako dobré víno dozrál k dokonalosti. Jeho výroba skončila v listopadu 1963.

Nástup velké trojky

V únoru 1964 byla zahájena výroba zcela nové řady velkých vozů Opel, jejíž první člen převzal tradiční jméno Kapitän. Do vínku dostal moderní karoserii pětimetrové délky, jejíž tvary navazovaly na styl, v němž se o necelý rok dříve představil Opel Rekord A. Během jara a léta 1964 se vedle sedanu Kapitän objevily i dva další automobily zvučných jmen: Opel Admiral a Diplomat, takže velká trojka označovaná zkratkou KAD (Kapitän, Admiral, Diplomat) byla kompletní. K její historii se však vrátíme až zase příště.

Jan Tuček
Převzato z OPEL magazínu podzim ’98
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů OPEL