Hned v úvodu můžeme prozradit: Genesis v Praze skutečně nezklamali ! Koncert správně gradoval, dynamické pasáže byly střídány klidnějšími, světelná show se nepřebíjela s hudbou, ale citlivě ji doprovázela. Všichni hudebníci prokázali, že ne nadarmo patří Genesis ke světové špičce – na pódiu se totiž nic nedá ošidit. Kytarista buď hrát umí nebo ne, zpěvák výšky vyzpívá nebo na ně prostě nestačí. Hráčské výkony Genesis se i přes rockové nasazení vyznačovaly elegantní lehkostí. Není divu, za každým z nich stály dlouhé roky dřiny. Jak to vlastně vše začalo?
Hudebníci, kteří měli později vytvořit jádro slavných Genesis, se setkali ve význačné internátní škole Charterhouse v hrabství Surrey. Peter Gabriel, Tony Banks a později i Mike Rutherford se v přeci jen poněkud upjatém prostředí necítili zrovna nejlépe. Britský film If (Kdyby), zachycující deprimující podmínky v podobném zařízení, končil naprostou vzpourou chovanců. “Tenhle film, to byl sen každého kluka, který na podobné internátní škole studoval. Tak to v Charterhouse ale skutečně vypadalo. Když jsem to viděl, úplně jsem zkoprněl! Ani mně, ani Mikovi se tam moc nelíbilo. Rozhodně to ale sehrálo roli při formování kapely,” vzpomínal v Praze Tony Banks. V každém případě je dost možné, že právě nepřívětivé prostředí přitlačilo hochy k tomu, že se chopili nástrojů a pokusili se nějak utéci kasárenskému režimu. Ještě v roce 1966 natočili prvních šest nahrávek, s nimiž zkusili štěstí – to již jako Genesis.
O dva roky později natáčejí své první album From Genesis To Revelation, k němuž se dnes moc neznají. Upřímně řečeno, mají k tomu dobrý důvod. Alba se prodalo rovných 650 kusů, což bylo i na začínající skupinu žalostně málo. “Byla to sbírka docela děsných verzí věcí, které jsme tehdy hrávali. Už mi ani nepřijde, že by to byla naše deska,” hodnotí debut kritický Tony Banks. Kapela se však nevzdala a pokračovala ve svém snažení. Příští rok dokonce odehrála první placené vystoupení – za čtyři série obdrželi všichni muzikanti celých dvacet pět liber !
Na podzim se hoši na pět měsíců odklidili do venkovské chalupy a připravovali se na druhé album. Deska Trespass vychází v říjnu 1969 a v té době již s Genesis bubnuje bývalá dětská filmová hvězda (mihl se dokonce i v beatlesovském Perném dni) Phil Collins. V kapele zakotvil i poslední člen klasického obsazení, jež se na dlouhou dobu ustálí v této podobě: Peter Gabriel, Phil Collins, Tony Banks, Mike Rutherford a Steve Hackett. O skupině se konečně začíná mluvit. Její zvláštní kombinace akustické kytary s klávesami, zcela jistě ovlivněná anglickou lidovou hudbou i klasickými základy Tony Bankse s lyrickými texty, jež neskrývaly básnické aspirace a zjevnou poučenost moderní poezií byla v té době něčím zcela zvláštním. Nemluvě o stále excentričtější pódiové prezentaci sólového zpěváka Petera Gabriela.
Pokud jde o texty, dnes se k nim Tony Banks staví poněkud kriticky: “Slova písní nejspíš zastarávají nejvíce. Upřímně řečeno, u některých starších textů si dnes nejsem jistý, o čem vlastně byly – nebo měly být. Tak to ale s texty chodí. Zkouškou času nejspíš nejlépe projdou ty nejrealističtější věci.” V první fázi vývoje Genesis však byly jejich texty něčím jako poznávacím znamením, podobně jako zmiňované Gabrielovy pódiové kreace. Ten se při koncertech vtěloval do postav písniček do té míry, že používal celou řadu převleků. Šlo to tak daleko, že ve spojitosti s Genesis se začalo mluvit o “rockovém divadle”.
To už kapela dávno nehrávala jen za čaj a nějaké ty sendviče, ale vystupovala v regulérních klubech. Alba Nursery Cryme (1971), hlavně však následující Foxtrot z roku 1972 a Selling England By The Pound (1973) získala kapele jméno, zároveň však končilo jejich první, gabrielovské období. To vyvrcholilo skutečným “majstrštykem”, dvojalbem The Lamb Lies Down On Broadway, zachycujícím Gabrielovy deprese ze západní civilizace, symbolizované bezvýchodnou existencí hlavní postavy libreta tohoto koncepčního alba. Mimochodem, při pódiové prezentaci se Gabriel nechal inspirovat českou Laternou magikou…
Podle některých bylo dvojalbum The Lamb Lies Down On Broadway nejlepší věcí Genesis, rozhodně však bylo labutí písní pro rozčarovaného Gabriela, kterému se nelíbilo další směřování souboru a raději kapelu opustil, aby se mohl věnovat vlastní, velice úspěšné sólové dráze.
Problém s hledáním nového zpěváka se nakonec vyřešil docela originálně – po vyčerpávajících zkouškách různých adeptů se kapela rozhodla, že zpívat bude Phil Collins. Ten svým teplým hlasem vnesl do skladeb Genesis jiného ducha – podle Bankse “jistou jednoduchost”, s čímž lze jen souhlasit. Na druhou stranu je pravda, že teprve s Collinsem u mikrofonu se Genesis nastálo zabydleli v horních pozicích hitparádových žebříčků. Chytlavé melodie, směřující stále více k popovější podobě se samozřejmě musely lépe prodávat než rozevláté kompozice plné jinotajů z Gabrielovy éry. K těm nejúspěšnějším patří samozřejmě album We Can´t Dance z roku 1991 – na roztomilý klip k titulní skladbě asi málokdo zapomene.
We Can´t Dance bylo na dlouhou dobu poslední studiové album skupiny, a současně i poslední deskou, na níž zpíval Collins. Ten se již nějakou dobu věnoval souběžně i úspěšné sólové dráze a tato poněkud schizofrenní situace se nakonec vyřešila jeho odchodem. Kapela nějakou dobu váhala, nakonec ale vzala osmadvacetiletého Raye Wilsona, zpěváka jednohitových Stiltskin.
Jaké to je pro nováčka – navíc podstatně mladšího – nastoupit do tak slavné kapely? “Brzy mi to přišlo naprosto normální. Zpočátku – možná tak jeden dva měsíce – mi to přišlo zvláštní: S kým to vlastně spolupracuji ! Od té doby je to ale naštěstí zcela normální a obrovsky mě to baví. Zapojil jsem se do vzniku alba, úplně mě to pohltilo. A nyní jsme na turné – vím, že je to ještě docela brzo něco říkat, vážně mě to ale baví. A tak by to přeci mělo být,” tvrdí Ray Wilson.
S novým zpěvákem se opět změnil repertoár a zároveň i zvuk kapely – ta náležitě přitvrdila. Tony Banks se brání nařčení z hudební vypočítavosti: “Z mého pohledu tam není nic vykalkulovaného. Já bych to vlastně ani nedovedl ! V podstatě ani nevím, jak to lidé dělají, když si třeba někdo řekne: A teď udělám rapové album. Já to prostě nesvedu. To, co vytvořím ze mě jednoduše vyjde. A takhle jsme to dělali vždycky. Vždy jsme dělali to, co nás nějak oslovovalo. Každý v kapele je zároveň osobností a vnáší do ní různé síly i to, čím zrovna prochází. Měli jsme řadu opravdu hitových alb. Každá muzika je vždy kombinací lidí, kteří jsou v kapele. Nikdy nedělám kompromisy a ani to nemám v úmyslu. Nikdo nás nemůže nařknout z toho, že bychom se opakovali. To skutečně neděláme – s novým zpěvákem to ostatně ani není možné. Takže je to vše pro nás velice zajímavé a vzrušující. Jsem schopen se postavit za každou desku, kterou jsme s Genesis udělali. Každé dodnes věřím !” Na kapelu, která prošla takovým vývojem a dosáhla takových úspěchů, je to co říct!
Josef Rauvolf
převzato z OPEL MAGAZÍNU jaro 98
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů OPEL
Autopůjčovna s nabídkou vozů všech kategorií.
Firmám nabízíme flexibilní pronájem vozů.
KLÍČOVÉ CENTRUM
VÁŠ KLÍČOVÝ PARTNER
Kompletní klíčařský sortiment včetně výroby autoklíčů
