Escort slaví třicet let

Bruselská premiéra

Poslední den měsíce ledna roku 1968 se otevřely brány bruselského autosalonu a široká veřejnost se mohla poprvé seznámit s novým vozem anglického Fordu, který navazoval na tradici oblíbených typů Anglia a Cortina 1200. Byl to rodinný vůz nižší střední třídy a měl se stát hlavní zbraní Fordu proti vozům Opel Kadett a Vauxhall Viva, které nebezpečně přetahovaly klienty této početně nejsilnější kategorie. Při

premiéře se Escort představil jakou dvoudveřový sedan s motory 1100 a 1300 ccm. V dubnu téhož roku se výběr rozšířil o model kombi.

Necelé čtyři metry dlouhý vůz klasické koncepce, tedy s motorem vpředu a s pohonem zadních kol, umožňoval pohodlné cestování čtyřem osobám. Ty měly k dispozici mimořádně velký zavazadlový prostor o objemu 0,425 m3. K cestovní pohodě přispívalo nejen příjemné pérování a tichý motor, ale i vynikající větrání a vytápění interiéru. Konstrukční řešení vozu odpovídalo tehdejším tendencím. Samonosná ocelová karoserie nesla bezrámový podvozek. Přední kola byla nezávisle zavěšena na spodních příčných ramenech a vzpěrách McPherson s vinutými pružinami a teleskopickými tlumiči. Zadní tuhá náprava byla zavěšena na podélných půleliptických perech, doplněných teleskopickými tlumiči.

O zpomalení se staraly kapalinové bubnové brzdy, na přání se u modelu 1300 dodávaly přední kotoučové brzdy, a to s podtlakovým posilovačem. U Escortu použil Ford poprvé hřebenové řízení s kloubovým hřídelem volantu. Pneumatiky základního modelu měly rozměr 155-12. Pohonné ústrojí tvořil silně podčtvercový kapalinou chlazený čtyřválec OHV s pětkrát uloženým klikovým hřídelem. Na něj navazovala suchá spojka Borg a Beck a přímo řazená čtyřstupňová převodovka s krátkou řadicí pákou. Na přání nabízela továrna montáž samočinné převodovky Borg Warner.

V základním provedení měl motor 1100 s kompresní poměrem 8 : 1 největší výkon 31 kW při 5500/min a dosahoval největší rychlosti 132 km/h. Zrychlení z 0 na 100 km/h zvládal vůz během 24,7 s. Vzhledem k poměrně malé hmotnosti (760 kg) dnes tato čísla mohou vypadat nepřesvědčivě, včetně spotřeby 9,5 l/100 km. V tehdejší době však tyto údaje řadily Escort na špičku mezi konkurenty. Kdo se s těmito parametry nespokojil, mohl sáhnout po výkonnější modifikaci 1100 Super s kompresním poměrem 9 : 1 nebo po modelech 1300, 1300 Super a 1300 GT, které dosahovaly rychlosti 140 až 150 km/h.

Pro sportovní účely pak Ford vyráběl model Escort Twin Cam s motorem Lotus DOHC o objemu 1558 cm3. Měl upravenou zadní nápravu vedenou panhardskou tyčí a používal širší zadní pneumatiky. V sériovém provedením disponoval motor výkonem 86 kW, v soutěžní úpravě 107 kW. Dosahovaná rychlost 185 km/h, úroveň zrychlení a jízdní vlastnosti udělaly z továrních Escortů obávaného soupeře na tratích rallye i v závodech cestovních vozů na okruzích. Ani s tím se však v Dagehamu nespokojili a ve spolupráci s Lotusem připravili další, ještě výkonnější verze, které z Escortu učinily Fordův nejúspěšnější soutěžní vůz.

Na stupních vítězů

Escorty se v prodejnách dealerů ani pořádně neohřály, a již rozhodujícím způsobem pomohly anglickému Fordu k slavnému návratu do světa automobilových soutěží. Poprvé se Escort Twin Cam představil divákům na Rallye San Remo, kde obsadil třetí místo. Poté již následovala série vítězství. Escort triumfoval v Tulipan rallye vítězstvím posádky Clark/Porter, které podtrhli druhým místem Anderson s Davenportem. Nejvážnějšími soupeři jim byli jezdci na Alpinách, kteří však doplatili na divokou honičku v posledním úseku a soutěž nedokončili.

Své kvality prokázal Escort i v další soutěži mistrovství Evropy značek v roce 1968 – v Rakouské alpské soutěži, kde zvítězila posádka Soderstrom/Palme. V mistrovství světa jezdců přerušil Roger Clark sérii vítězství Porsche v Rallye Acropolis, která patří k nejnáročnějším prověrkám vozů i jezdců. Escorty TC jsme mohli v roce 1968 obdivovat i u nás na Rallye Vltava. Své umění zde předváděl Staepelaere se spolujezdcem Aertsem a obsadili třetí místo. Po této soutěži vedl Ford mistrovství Evropy značek se ziskem 44 bodů před týmy Porsche (26 bodů) a Saab (22 bodů). Přes tyto velké úspěchy Fordovi muži neusnuli na vavřínech a pro sedmdesátá léta připravili ještě výkonnější modely Escort RS (Rallye Sport) 1600, 1800 a 2000. Byly vybaveny šestnáctiventilovými čtyřválci Lotus DOHC. Nejsilnější dvoulitr měl výkon 177 kW při 10 000/min. Snaha konstruktérů směřovala k tomu, aby vůz byl co nejlehčí při zachování robustnosti. Díky tomu měl Escort 2000 RS vynikající akceleraci z 0 na 100 km/h za 5,6 s. Výkon modelů RS dopomohl Tomu Makinenovi k trojnásobnému vítězství v anglické RAC Rally v letech 1973 až 1975. Nejlepší jezdec Fordu Roger Clark získal tuto cennou trofej dvakrát, mohutně povzbuzován více než čtyřmi miliony diváků, kteří každoročně fandí především britským jezdcům na britských vozech. V letech 1972 až 1979 vyhrál tuto prestižní rallye vždy Ford!

Své kvality nemohl Escort RS prokázat přesvědčivěji, než na Safari Rally, snad nejtěžší automobilové soutěži světa, dlouhé 6400 km. V roce 1972 obsadili jezdci na Escortech 1., 3., 4. a 8. místo a zároveň získali hlavní týmovou cenu. Vítěz Hannu Mikkola byl navíc prvním Evropanem, který v Safari Rallye triumfoval. Do té doby byli úspěšnější afričtí jezdci, lépe znalí všech přírodních nástrah. Nelze zde nyní vypočítat všechny úspěšné starty Escortů. Neměli bychom však opomenout maraton Londýn – Mexico, uspořádaný listem Daily Mirror u příležitosti mistrovství světa v kopané. Start byl na londýnském stadionu ve Wembley a cíl na Aztéckém stadionu v Mexico City – po absolvování 25 640 km. V Jižní Americe se trať vyšplhala až do výšky 5000 m nad mořem. Zvítězila posádka Mikkola/Palm, další Escorty obsadily třetí, páté, šesté a osmé místo. Byl to naprosto senzační úspěch značky Ford.

Zrození nového Escorta

Technický vývoj směřující k uspořádání s motorem napříč a pohonem předních kol se nevyhnul ani Escortu. V roce 1976 vyjel z nové automobilky Ford ve španělské Valencii první vůz značky s pohonem předních kol – Fiesta. Příkladu Fiesty následoval v září 1980 Escort s čtyřválcovými motory OHC o objemu 1,1 až 1,6 l. V roce 1981 sjel z výrobních pásů již pětimiliontý Escort, úspěch slavila i sportovní verze XR3. V celých osmdesátých letech procházel Escort řadou změn, které ještě podpořily jeho prodejní úspěchy. Oblíbený byl i Escort kabriolet, stejně jako verze s dieselovými motory. V roce 1984 se představila nová verze Escort RS Turbo, vybavený přeplňovaným motorem s výkonem 132 k. Další generace Escortů známe dobře i z našich silnic. Zmínku si určitě zaslouží jedinečný Escort RS Cosworth s pohonem všech kol a s výkonem 227 k, který se začal prodávat v roce 1992. Vedle sportovní verzí si velkou oblibu vysloužily i účelné rodinné kombi.

Escort se za 30 let své výroby stal nezapomenutelným bestsellerem, který vždy poskytoval svým zákazníkům výtečný poměr ceny a užitné hodnoty. Lidé si jej oblíbili pro jeho nenáročnost a spolehlivost. Co víc si mohli konstruktéři v roce 1968 přát?

převzato ze Svět FORDU 3/98
vychází zpravidla čtvrtletně a je k dispozici u dealerů FORD