Buďte pánem svého vozu

Je docela slunečný a příjemný den pozdní zimy či začínajícího jara – chcete-li. Vedlejší silnice vedoucí k víkendovému cíli je téměř prázdná. Otec rodiny za volantem má zjevně dobrou náladu. Téměř nové Audi šlape jako hodinky, motor přede téměř neslyšně a pohodu umocňuje ještě příjemná muzika z CD přehrávače. Suchá a skoro rovná silnice se najednou vnoří do lesa a stáčí se prudce doprava. První teplejší paprsky ještě nesmělého slunce ale přece jen nebyly tak silné, aby se v hustém lese vyrovnaly se sněhovou nadílkou uplynulé zimy. Na zledovatělém povrchu najednou auto přestává poslouchat a ztrácí směr. Smyk je dílem okamžiku. Jen zkušenost řidiče a lepší povrch o pár metrů dál zabránily nejhoršímu.

Tak takovýto scénář by asi nikdo nechtěl prožít doopravdy, ale podobné překvapení na silnici může potkat každého z nás. Proto je tak důležité znát dokonale auto, které řídíme, vědět, jak se chová v mezních situacích, a hlavně, co máme v takovém okamžiku dělat. Strach, panika a zmatek jsou bohužel za volantem mnohem častější než rozvaha, chladná hlava a reakce adekvátní vzniklé situaci. Audi AG proto už dlouhá léta spolupracuje s týmem kvalifikovaných instruktorů, většinou s bohatými zkušenostmi z motoristického sportu, kteří rok co rok naučí tisíce lidí z celého světa základním pravidlům bezpečné jízdy i v krajních situacích. Audi magazín měl v uplynulých zimních měsících příležitost být u takové výuky dokonce hned dvakrát.

AUDI NA HRADĚ

Klientelu kurzu, který se odehrával jednoho velmi mrazivého lednového dne na letišti v Hořovicích, netvořil nikdo jiný, než řidiči Správy Pražského hradu. Důvod, proč právě oni, je vlastně velmi prozaický: až donedávna jsme je mohli vídat za volanty vozů značky Volvo. Ale ty mají za sebou už nějaký ten pátek a nějaký ten najetý kilometr. Prostě nadešel jejich čas a na Hradě se museli rozhodnout, jaká auta flotilu Volvo nahradí. Volba padla na čtyři vozy Audi A6 tiptronic quattro. Ve velké konkurenci, která na trhu luxusních vozů je, to lze považovat za velký úspěch a důkaz vyspělosti a kvality automobilů Audi. A protože mají tyto limuzíny jiné jízdní vlastnosti než vozy dosud Správou Pražského hradu používané, nechtěl ponechat dovozce automobilů Audi do České republiky IVG s.r.o. nic náhodě a zorganizoval pro řidiče z Hradu tréninkové jízdy. Výuky se ujali němečtí instruktoři Freddie Kottulinski a Sepp Heider, kteří znají vozy Audi opravdu dokonale a stejně dokonale je umějí i ovládat, což koneckonců během dne nesčetněkrát dokázali. Vyzkoušet si chování automobilu v mezních situacích v prostoru uzavřeném pro normální dopravu, to je jistě příležitost, která se nenaskytne každý den. Do Hořovic proto přijelo nejen deset řidičů, ale i ředitel Správy Pražského hradu mgr. Martin Šimek a ředitelka autoprovozu Jarmila Černá. Za mrazivého dne se všichni mohli přesvědčit např. o tom, že se systémem ABS lze intenzivně brzdit a současně zatáčet, a vyhnout se tak překážce. Pokoušeli se také uvést vůz do smyku a přesvědčili se o účinnosti elektronického stabilizačního programu ESP.

AUDI MEZI ALPSKÝMI ŠTÍTY

Na další trénink bezpečné jízdy v zimních podmínkách jsme se vypravili až do rakouských Alp, do známého zimního střediska Seefeld. Každý rok se tam prostřednictvím centrály Audi v Ingolstadtu sjíždějí na zimní trénink bezpečné jízdy tisíce lidí nejen z Evropy, ale i ze vzdálenějších a pro nás exotických zemí. Šestičlenná skupinka z České republiky byla složena ze zástupců nejlepších prodejců, dovozce vozů Audi do ČR a Audi magazínu. Seefeld nás přivítal silnou oblevou. Dokonce i místní starousedlíci tvrdili, že takové teplo na přelomu ledna a února už dlouho nepamatují. A tak se počasí spolu s tahanicemi kolem šéfa rakouských nacionalistů Haidera staly asi nejdiskutovanějšími tématy posledního lednového dne. V noci se ovšem vyjasnilo, ochladilo a silný nárazový vítr se konečně uklidnil. Alpy se rozhodly ukázat nám svou přívětivější tvář. Svítání „dne D“, to byl zážitek pro každou alespoň trochu romantickou duši. Naprosto jasná obloha pomalu dostávala tmavě modrý nádech, zatímco zasněžené alpské štíty měnily barvu v paprscích vycházejícího slunce z původní nočně šedivé, přes nachově purpurovou až po zářivě bílou.

TROCHA TEORIE NIKOHO NEZABIJE

Než jsme usedli za volanty flotily vozů Audi A4 2,8 quattro, absolvovali jsme krátkou teoretickou část, podobně jako i v Hořovicích řidiči Správy Pražského hradu. Instruktor naší skupiny Uwe Fricker nás upozornil na několik důležitých skutečností: bezpečnost jízdy ovlivňuje okolní prostředí (např. počasí, viditelnost), vůz (aktivní a pasivní bezpečnost) a řidič. První dva faktory jsou dané a rozhodujícím faktorem je proto řidič. Musí se stále učit, zdokonalovat, vyvíjet a přizpůsobovat novinkám v konstrukci vozů. Typickým příkladem může být chování řidiče ve voze s ABS. Většina lidí řídících vůz bez ABS má zafixováno, že nejde současně brzdit a měnit směr jízdy. Když pak přesednou do auta s ABS, reagují stále stejně. V těchto tréninkových jízdách půjde proto mimo jiné i o to, zafixovat si nový reflex. Důležité pro každého řidiče je vědět, proč se vůz chová právě tak, a ne jinak. Z tohoto pohledu jsou nejdůležitější částí vozidla pneumatiky, které zajišťují jediný kontakt mezi námi, vozem a vozovkou. Síly, které na ně působí, rozhodují o tom, zda vůz projede zatáčku hladce nebo se dostane do smyku. Velký rozdíl přitom je mezi auty s jednou poháněnou nápravou a vozy se stálým pohonem všech kol quattro. Výhody quattra krásně ukazují tyto dva obrázky. Na tom prvním vidíme síly působící na poháněné kolo u auta s jednou poháněnou nápravou. Svislá šipka Źpředstavuje sílu pohánějící vůz vpřed, vodorovná šipka pak odstředivou sílu působící v zatáčce a červeně je vyznačena výsledná síla. Kružnice představuje oblast stability, za ní už jde auto do smyku. Vidíme, že na prvním obrázku se pohybujeme prakticky už na hranici smyku bez jakékoliv bezpečnostní rezervy. Druhý nákres zachycuje stejnou situaci, ovšem u vozu quattro. Síla způsobující pohyb vpřed se rozdělí stejnoměrně mezi obě nápravy a šipka vzhůru je proto poloviční. Vidíme, že i výsledná síla je mnohem příznivější a její vektor končí hluboko uvnitř kružnice. Máme tedy dostatečnou bezpečnostní rezervu. Znamená to také, že zatáčku můžeme projet mnohem rychleji, že hranice smyku se posouvá. Ale pozor! Je tady jedno velké nebezpečí. Když už se auto s pohonem všech kol v zatáčce utrhne a dostane se do smyku, je to pro mnohé řidiče téměř neřešitelná situace. Stane se tak totiž později a ve větší rychlosti. Je proto mnohem méně času na správnou reakci a řidičův zásah. Ale můžeme vás uklidnit, že se to stane prakticky jen tehdy, ztratí-li řidič na silnici s běžným povrchem zcela pud sebezáchovy. Tréninkové jízdy na velké zaledněné ploše v Seefeldu mají v tomto smyslu jednu obrovskou výhodu: Díky minimální adhezi ledového povrchu dochází k dosažení hranice smyku už při velmi nízkých rychlostech. Tak vzhůru na led:

CVIK PRVNÍ

Ještě předtím, než poprvé usedneme za volant, vysvětluje Uwe Fricker, jak máme správně sedět. Volant držíme v poloze „ve tři čtvrtě na tři“ a ne „za deset minut dvě“, jak nás učili v autoškole. Máme tak větší akční rádius bez nutnosti přehmatu. Noha musí být v kolenou pokrčená. Lépe tak přenášíme sílu na pedály (důležité při nouzovém brzdění s ABS) a v případě nehody dochází k utlumení kinetické energie přes kolenní kloub, a kyčel proto nedostane „plný zásah“ jako při napnuté noze. Je to stejný rozdíl, jako uhodit kladivem do rovného a ohnutého hřebíku. Na první cvičení připravila automobilka Audi dva zcela unikátní vozy. Šlo o A4 2,8 quattro, ovšem s odpojeným náhonem přední nápravy. Tato dvě auta nám tedy mají simulovat, jak se chová vůz s pohonem zadní nápravy. ŹVjíždíme na kužely vyznačený kruh o průměru asi sto metrů. Dostane-li se takové auto do smyku, je nutné rychle vyšlápnout spojku (motor přestane zabírat, a přední náprava je tak více zatížena, a na přední kola proto působí větší přítlačná síla, což zároveň znamená lepší přilnavost k vozovce), volant otočit do opačného směru a rychle vrátit. Tím vyvedeme automobil ze smyku.

CVIK DRUHÝ

Tak ten absolvujeme už ve vozech s klasickým pohonem všech kol quattro. V tomto případě jde o to vyzkoušet si, že pokud má vůz ABS, lze opravdu intenzivně brzdit a zároveň zatáčet, a vyhnout se tak případné překážce. Rozjezd na ledové ploše vyžaduje chirurgické zacházení s plynem. Brzy řadíme dvojku a vytáčíme motor asi na tři a půl tisíce otáček. To už jsme však u prvních kuželů vyznačujících silnici, která po pár desítkách metrů končí příčnými kužely představujícími překážku. Je nutné se jí vyhnout doleva. U prvních kuželů začínáme intenzivně brzdit. „Opřete se do pedálu opravdu vší silou, jako byste chtěli prošlápnout podlahu,“ radí Uwe. Poslechneme ho. Auto opravdu i na ledu znatelně zpomaluje, ale přitom stále perfektně drží směr. Ovšem překážka se blíží a už je jasné, že přímá jízda by nás ani s ABS nezachránila od kolize. Je nutné se vyhnout. Trochu nedůvěřivě proto otáčíme na ledu volantem vlevo. „To otočení musí být progresivní,“ říká Uwe a vysvětluje: „Nejdříve pomaleji a pak o něco razantněji, malinko zpátky a znova už razantně. Jde o to, abyste zpočátku donutili vůz jemně začít měnit směr jízdy. Jakmile se to podaří, máte vyhráno. A ještě jedna rada: představte si, že vaše tělo je rozděleno na dvě poloviny. Ta spodní část je v napětí a vyvíjí značnou sílu na brzdový pedál, horní polovina těla je uvolněná a citlivě točí volantem.“ Je to tak! Na první pohled nemožné opravdu funguje.

CVIK TŘETÍ

Byl podobný předchozímu, jen s tím rozdílem, že jsme se překážce vyhýbali na druhou stranu a při manévru jsme tentokrát nebrzdili! Ano i k takové situaci může dojít. Někdy (nemáme-li tak vysokou rychlost) totiž stačí pouze sundat nohu z plynu, využít k brzdění síly motoru a překážce se vyhnout stejným způsobem jako v předchozím případě. Uwe nám s radostí předává další svou zkušenost: „Začínáte-li točit volantem, nikdy se nedívejte na překážku před vámi, ale vaše oči by vždycky měly směřovat do volného prostoru, kam chceme zatočit. To pomáhá.“ A zase měl pravdu!

CVIK ČTVRTÝ

Měli jsme se naučit, jak reagovat při tzv. nedotáčivosti. Tento jev vzniká např., vjedeme-li do zatáčky příliš rychle. Auto jakoby nestačí kopírovat zatáčku, ztrácí stabilitu, začíná „plavat“ a blíží se k vnějšímu okraji zatáčky a má tendenci z ní vyletět. Co teď? V první řadě okamžitě sundat nohu z plynu. Tím se přesune více hmotnosti auta na přední osu, a zlepší se tak přilnavost předních kol k vozovce. A teď následuje to nejtěžší: Musíte jakoby trochu povolit volant a pootočit jím mírně do opačného směru, než chceme zatočit. Je-li zatáčka pravotočivá, plynule pootočíme volant doleva. Je to jakoby proti logice: pravotočivá zatáčka, auto se řítí k jejímu vnějšímu okraji a my bychom mu měli otočením volantu doleva ještě pomoci? Ale je to tak. Auto se tímto manévrem skutečně „usadí“ a srovná do požadovaného směru.

TROCHU LEGRACE NAKONEC

Na závěr nácviku bezpečné jízdy pro nás pořadatelé připravili speciální okruh, který k úspěšnému projetí vyžadoval zvládnutí všech nacvičovaných situací. Tady už šlo spíše o to, aby reakce na typické situace přešly do krve a aby řidič reagoval spontánně a automaticky, bez dlouhého přemýšlení. Po několika vcelku úspěšně absolvovaných kolech se v Uweho rukou najednou objevily stopky. U některých jedinců, včetně mě, zvedla tato vcelku nepatrná věcička adrenalin natolik, že snaha projet trať co nejrychleji, byla korunována v rychlém úseku před cílem dvojitými hodinami. Naopak chladnou hlavu si zachoval a nejlepší cit a koordinaci prokázal Martin Čech z Porsche Brno. Patřila mu samozřejmě gratulace od našeho instruktora a tímto se připojuje také Audi magazín. Při večeři v tyrolském stylu jsme pak debatovali o tom, co nám takovýto trénink přinesl. My, běžní řidiči, jsme si hlavně pochvalovali, že jsme si mohli vyzkoušet něco, co by za jiných podmínek bylo sotva možné. Prodejcům se zase líbilo, že na vlastní kůži poznali, jak se vozy Audi chovají v mezních situacích. Budou tak moci zákazníkům leccos objasnit a přiblížit mnohem barvitěji, kvalifikovaněji a přesvědčivěji. Vlastní zkušenost je totiž k nezaplacení!

Na otázky Audi magazínu odpovídá instruktor bezpečné jízdy Audi AG Uwe Fricker:

Jak dlouho předáváte své zkušenosti ostatním?

Dělám to už patnáct let a stále mě to moc baví. Setkávám se totiž s mnoha lidmi nejrůznějších národností a kultur, s lidmi různých zájmů a profesí, kteří mají jedno společné: mají rádi auta a chtějí se naučit lépe řídit.

Pořádáte kurzy v Seefeldu pravidelně?

Na tomto místě pořádáme kurzy pravidelně každou zimu už od roku 1989. Zajímavé je, že jde o největší plochu preparovaného ledu ve střední Evropě. Samozřejmě nepočítáme-li zamrzlá jezera. Pořádáme ještě pravidelné kurzy ve švýcarském Davosu, norském Lillehammeru a také ve Finsku.

Kolik lidí vám „projde rukama“ každý rok?

Tak jen pro ilustraci, např. tady v Seefeldu je to rok co rok kolem čtyř set lidí. Ale celkově to jsou ročně tisíce lidí.

Jak se k vám zájemci dostanou? Jsou kurzy organizovány výhradně přes Audi AG, nebo se může např. tady v Seefeldu přihlásit i běžný turista, který má zájem?

Ne, to bychom určitě nezvládli. Kurzy organizuje Audi AG z ústředí v Ingolstadtu. Jsou to většinou, podobně jako ve vašem případě, prodejci, dovozci, firemní hosté či spolupracovníci, jsou to lidé z nejrůznějších států – opravdu široké spektrum lidí.

Co byste vzkázal těm, kteří si koupili nový vůz Audi a ještě jej nemají takříkajíc „v ruce“, nevědí, jak se chová v mezních situacích?

To je důležitá věc, která platí obecně pro všechny majitele nových vozů. Každý má pocit, že umí řídit, že je prostě ten nejlepší. To máte jako s povoláním. Nikdy nemůžete říci, že už umíte všechno. Vždy musíte sledovat, jak se váš obor vyvíjí a stále se učit něčemu novému. Nesmíte si dovolit ustrnout. Totéž je za volantem. Technika se vyvíjí velmi rychle, dnes máme mnoho různých pomocných elektronických systémů, musíme ale umět tyto systémy používat. Obrazně řečeno, musíme přeprogramovat počítač v naší hlavě. A to můžeme udělat právě na takovýchto kurzech.

Petr Holman
AUDI magazín 1/2000