Trulli v neděli před tím závodil na ohruhu v Barceloně rychlostí nad 300km/km. Již následující den si zvykal na rychlost 10 až 11 uzlů v mírném větru ve Valencii.
Tento italský jezdec rychle zjistil, že jachtařský závod America Cup se dosti odlišuje od prostředí F1, a to navzdory tomu, že mezi těmito sporty je mnoho podobností, jako například konstrukce z uhlíkových vláken a složité telemetrické měřění každého životně důležitého signálu závodní lodě či auta.
Italský závodník byl nadšený vybavením týmu a technickým zázemím tohoto sportu: „Formule 1 a America Cup jsou bezpochyby vrcholem ve svých sportovních disciplínách. Před startem bylo velmi působivé, jak posádka ovládala a řídila závodní jachtu, aby získala co nejlepší pozici před startovní čárou. Také jsem byl překvapený při uvědomění si fyzické náročnosti, ale též ticha a koncentrace, která panovala na palubě během startu .“
Jarno Trulli měl sotva čas, aby poděkoval Grantovi Daltonovi a celému týmu novozélandské posádky. Hned podvečer pospíchal z přístavu Valencie Porto na závodní okruh Paul Ricard na jihu Francie, kde již ve 21 hodin sedl do svého monopostu F1 a připravoval si sedadlo na testování nového vozu TF 106B, určené pro Velkou cenu Monaka.
