Šestistovka Fiat slaví padesátiny

Šestistovka, první Fiat s motorem vzadu, byla poprvé představena na autosalonu v Ženevě před padesáti lety. Měla Italům umožnit motorizaci ve velkém měřítku. Vývoj si kladl za cíl, aby rychlost převyšovala 85 km/h, dovnitř se vešly čtyři osoby a nevážil víc než 600 kg. Tato konstrukce se ukázala jako velice úspěšná, neboť ji používaly i další modely.

Na svou dobu měl pokrokový a jednoduchý vodou chlazený čtyřválec objemu 633 cm3 a výkon 21 k. V závěru produkce končil na 29 k. I přes skromné rozměry (3,2 x 1,3 x 1,4 m, rozvor 2,0 m) nabízel relativně dost místa čtyřem osobám. Až do roku 1964 se dveře otevíraly proti směru jízdy, poté byly závěsy přemístěny dopředu. V Itálii se vyráběl do roku 1970,

zároveň však vznikaly v licenci další tisíce v Argentině (Fiat), Španělsku (Seat), Jugoslávii (Zastava) a v Německu (Jagst NSU).

Menší pětistovka, nástupce Topolina, přišla na svět v roce 1957. Šlo o první masově vyráběný automobil pro dva nebo malou rodinu. Vynikal spolehlivostí a pro mnoho lidí znamenal první auto. U ní Fiat poprvé použil vzduchem chlazený motor. Nikoliv však se čtyřmi, ale jen se dvěma válci. Jeho výkon se během takřka dvaceti let navýšil ze 13 k (479 cm3) na 21 k (model Sport – 499 cm3). Když ke 3,5 milionům vyrobeným pětistovek připočteme 2,6 mil „600“, tak se dostaneme k číslu, k němuž není třeba nic dodávat.

Majitelé těchto vozidel zpravidla drží pohromadě, organizují se v klubech, sjíždění na srazy a vyměňují zkušenosti i náhradní díly. Jedním z největších a nejaktivnějších je Fiat 600 Club z Příšovic u Turnova (www.f600club.cz). Před několika lety se dalo dohromady pár nadšenců a majitelů italských vozů a založili fiat 600 Club. Jeho cílem bylo obnovit slávu pomalu zapomenutých automobilů.

K prvnímu srazu se dostavilo šedesát fiátků. Vloni jich bylo rekordních sto deset. Tehdy se také zapsaly do Guinnesovy knihy rekordů. Do jednoho se naskládalo šestnáct lidí. Letos se jich sjelo „ jen“ sedm desítek, což vyvolalo ve tvářích pořadatelů malé zklamání. Mnohé majitele zaskočila totiž třicetistupňová letní vedra. Jak známo, malé Fiaty právě nejlépe nechladí. Méně je však někdy víc. Na srazu panovala příjemná atmosféra s jakou se dnes už setkáváme jen málokdy.

Viděli jsme kousky více či méně upravené, vyšperkované i v původním stavu. Někdo upřednostňuje originalitu a původní vzhled, jiný našel zálibu v nejrůznějším vylepšování zevnějšku nebo interiéru. Každý podle svého gusta. Značnou pozornost budil také Fiat v provedení Abarth. Ovšem jen zasvěcení věděli, že nejde o originál, ale věrohodnou repliku, kterou její majitel Michal Zuna staví už osm let a ještě není u konce.

Jako nekonečně dlouhý had se pak vinuly pestrobarevné fiátky malebnou krajinou Českého ráje. Nikdo ze zúčastněných si nechtěl nechat ujít pohled na Trosky, Humprecht či Kost, zdálky byla vidět Hrubá Skála nebo Valdštejn. Prostě, doslova a do písméně jízda opravdovým rájem.