20. ročník ploché dráhy Speedway Grand Prix v Praze vyhrál Jason Doyle

Před vyprodaným stadionem Markéta v sobotu zazářil nejen skvělý ohňostroj, ale také sportovní výkony světové špičky ploché dráhy.

Pražskou Mitas Speedway Grand Prix překvapivě vyhrál

– Australan Doyle, ale co tomu předcházelo, bylo pastvou pro oči motoristického fanouška.

V základních jízdách jsme měli možnost fandit našemu Václavu Milíkovi, který splnil, co před závodem předeslal. V předchozích letech bylo vidět, že tento český supertalent jezdí dobře, ale zkušenosti světové špičky mu v prvních mikrosekundách po startu prostě vždy chyběly. Tentokrát jsme se mohli přesvědčit, že po jeho ligovém působení v Polsku, kde se světovými esy jezdí pravidelně, svoje zkušenosti vskutku doplnil. A podle toho také jeho jízdy vypadaly – k dravosti přidal i preciznost, a několikrát stadion bouřil, když se na chvíli probojoval na druhé místo a za sebou nechával slavná jména. Nakonec dojel třikrát třetí, mohl si vyjet ještě čtvrtý bod za další třetí místo, ovšem…

V závěru základních kol

– ujížděl úřadujícímu mistru světa Tai Woffindenovi (který jezdí s Milíkem ve stejném klubu Sparta Wroclaw). V poslední zatáčce Woffinden pod tlakem o postup do semifinále vyjel na kraj do hluboké stopy, až se tajil dech, jak krotil vzpínající se, v hlubočině orající motorku těsně u bariér. Milík jeho problémy koutkem oka zaregistroval, a nejspíš ve zlomku vteřiny zhodnotil, že ani čtvrtý bod mu k postupu nepomůže, stejně tak ani v Grand Prix, neboť jel pouze tento závod na divokou kartu. Ubral plyn, a přenechal tak cenný bod kolegovi, který díky tomu postoupil do semifinále. Každý si na to jistě udělá vlastní názor, faktem ale zůstane, že Milík se posunul o notný kus dopředu. Třeba mu toto přátelské gesto v kolotoči velkých cen jednou pomůže, kdo ví. Vidět ale Milíka, jak nakládá některým špičkovým pilotům včetně dvojnásobného mistra světa, to je něco, co prostě chcete vidět.

Dvě kola semifinále pak v břevnovském kotli zahustila atmosféru

Tolik předjíždění ve čtyřech kolech se nevidí příliš často. Ve druhém semifinále pak Woffinden, který do Prahy přijel v roli vedoucího muže průběžného pořadí, najel do zatáčky tak rychle až neomaleně, že sestřelil Bartosze Zmarzlika. Vzápětí se mu mohutně omlouval, nicméně se tím vyřadil z postupu a připravil se tak o šanci vyhrát na Markétě počtvrté.

Greg Hancock – šestačtyřicetiletá živoucí legenda – vyhrál už první SGP na Markétě v roce 1997

Letos si samozřejmě přál zvítězit v jubilejním 20. ročníku. Jenže Jason Doyle zvolil ve finálové jízdě rychlejší stopu na hraně uježděné a sypké poloviny trati, a i přes Hancockův famózní start na první pozici ho vzal přesně po jednom kole vnitřkem. U šachovnicového praporu si užil pocit ze svého prvního vyhraného závodu Grand Prix v kariéře. Doyle po závodě popisoval pocit, který už zazněl od nejednoho vítěze i v dalších disciplínách: „Říká se, že když jedete pro vítězství, doslova slyšíte, jak v motoru vše tiká tak, jak má, a cítíte, že se ta šance blíží.“ Pocit se mu vyplnil, i přes Hancockovu snahu ho dotáhnout letěl vstříc vavřínům až do konce.

Hancock posléze ujistil fanoušky

– že i když ho nezískání vítězství v Praze mrzí, rozhodně se cítí dost mladý na to, aby bojoval o prvenství v mnoha dalších závodech, a pochvaloval si skvělou trať a množství předjíždění: „To dává šanci na skutečné závodění, na změnu pořadí, a to je skvělé.“ A nám fanouškům se takové závody velmi zamlouvají. Třetí skončil Chris Harris, jehož přijely podpořit davy britských fanoušků. Množství polských fanoušků a nutno říci krásných, rudobíle oděných fanynek letos svou odměnu nedostalo, nicméně je skvělé vidět takovou nadšenou základnu u našich sousedů. Podobnou atmosféru v Praze nad Břevnovským klášterem zažijeme 19. září při Memoriálu Luboše Tomíčka, který loni vyhrál právě Polák Przemysław Pawlicki. Hlediště tedy bude opět vřít, a snad počasí popřeje stejně jako tentokrát, kdy průtrž mračen počkala přesně hodinu po skončení závodu zmiňovaným velkolepým ohňostrojem.