Major Stanislav Huml je vedoucím odboru dopravní policie PČR správy Středočeského kraje.
Jsou nehody hendikepovaných řidičů něčím neobvyklé?
Nejsou. Mám pocit, že hendikepovaní bourají méně, respektive za celou dobu praxe jsem nevyšetřoval nehodu, kdy by hendikepovaný nehodu zavinil. Myslím, že jezdí opatrněji a pozorněji. Tím pádem pomaleji, a proto bourají méně než ostatní řidiči.
Jak se chovají hendikepovaní řidiči při řízení, jsou opatrnější?
Určitě jsou opatrnější. Je to zřejmě jejich životní zkušeností. Váží si více zdraví a života.
Je řízení vozidla takovými osobami stejně bezpečné jako u „zdravých“ řidičů?
Ovládání vozidla postiženými je sice trochu jiné než u ostatních vozidel, ale bez získané zručnosti nejsou puštěni do provozu. Pokud projdou zkouškami, znamená to, že vozidlo ovládají stejně jako zdravý řidič a je jedno, jestli brzdí pákou na noze nebo pákou na ruce.
Jaké musí tělesně hendikepovaný řidič splnit podmínky, aby mohl řídit?
Jako každý musí projít autoškolou a při zkoušce prokázat, že plně ovládá řízení vozidla. Do provozu nelze pustit nikoho, kdo nemá za každé situace auto plně pod kontrolou.
Je možné jim nějak pomoci, pokud jsou tělesně postižení za volantem?
Samozřejmě, ohleduplností. Někdy je třeba si uvědomit, že řídí člověk, který třeba neslyší, a proto je marné na něj troubit. Ostatně troubením i na zdravého člověka v nějaké situaci, kdy mu třeba nejede auto na křižovatce, ho jenom znervózníte a sobě nepomůžete.
Jaký nejvyšší věk je pro řízení tolerován?
Řízení není otázkou věku, ale zdravotního stavu. I stoletý člověk může jezdit autem, pokud jeho motorika, oči a ostatní potřebné smysly fungují jak mají.
Zítra v pátek rozhovor s městským strážníkem Viktorem Kopřivou Městská Policie hl. m. Prahy.
/hqdefault.jpg">
