Aral, dejte přednost bezpečnosti! Téma č. 5: Všichni jsme chodci – 2.díl

Co je podle vás podstatou vztahu chodec-řidič?

Obecně si chodec vždy musí uvědomit, že ne každý řidič, který projíždí kolem, je stejně ohleduplný a má stejně rychlé reakce jako on sám. Neměl by se proto do vozovky vydávat, aniž by se pořádně rozhlédl. Nemá cenu riskovat, hlava chodce je určitě měkčí než jedna tuna oceli. To samé samozřejmě platí i naopak – řidiči by měli v provozu počítat i s nevyzpytatelnými chodci.

Na jaké situace je třeba si dávat pozor?

Fráze o přizpůsobení stylu jízdy podmínkám je už otřepaná, ale například v blízkosti nástupních ostrůvků MHD je pomalá jízda naprostou nutností. Jsou případy, kdy je příliš vysoká rychlost i 10 km/h, například když z tramvaje vystupuje třída školních dětí. Všeobecně se dá říci, že jízda kolem skupiny malých dětí nemůže být nikdy dost opatrná, a kdo kolem ní jede rychleji než třicet, je blázen.

Jsou pro vás problematičtější chodci nebo řidiči?

Chodci jsou účastníci silničního provozu stejně jako řidiči. Každopádně platí, že při jízdě sanitky městem většina problémů s průjezdností jde na vrub řidičů, ne chodců.

Jaký je rozdíl mezi chodci a auty z pohledu řidiče záchranky?

Chodci slyší – počet lidí, kterým sluch omezuje walkman je minimální proti počtu lidí, kteří v autě mají nahlas puštěné rádio a sirénu neslyší. Jsou i tací, kteří se snaží před blížící se sanitkou rychle přeběhnout (není tomu dlouho, co se nám to stalo, a můj parťák tehdy musel strhnout několikatunovou sanitku do protisměru). Pacienti v sanitce jsou velmi citliví na otřesy, a sebedokonalejší hydraulický stůl s nosítky nedokáže takové výkyvy udržet.

Lidé, kteří z jakéhokoliv důvodu kříží sanitce cestu (ať už v autě nebo pěšky), by měli vždy myslet na to, že záchranka nejezdí se sirénou na oběd, ale proto, aby ušetřila čas někoho, kdo bojuje o své zdraví a často i o život.

Chodec, který se chystá přejít silnici, po které přijíždí sanitka, by měl počítat i s tím, že se mu bude špatně odhadovat její vzdálenost – může jet třeba dvakrát rychleji než ostatní auta v tomtéž místě. Sanitka se také může zcela nečekaně vynořit z jednosměrky, pěší zóny, dokonce i v protisměru na dálnici.

Lidé se často domnívají, že sanitky houkají zbytečně, a proto nemají potřebný respekt před modrým majákem. Je tomu tak?

Ano, asi se domnívají, že není možné, aby sanitky jezdily tak často k akutním případům – ale je to tak, my jen v Praze vyjíždíme k 260 pacientům každý den.

Jak se chodci chovají když vidí houkající vůz záchranné služby?

Lidé, když slyší sirénu, mají tendenci zastavit a dívat se, co se děje, aby o něco nepřišli. To je na jednu stranu dobře, protože si sanitky všimnou. Na druhou stranu ale často zůstanou stát uprostřed silnice, jako by je siréna zmrazila, a hypnotizovaně pozorují blížící se sanitku. Ještě jedna věc je důležitá: lidé často projíždějící sanitce mávají. Nás to velmi hřeje u srdce, když víme, že nám tím lidé projevují náklonnost, ale stává se, že objíždíme několik bloků a nemůžeme místo události najít, když tu na nás někdo zamává – pak samozřejmě míříme k němu. To je situace, která pak mrzí i nás i toho člověka, protože my jsme nerudní, že nás zdržel, a on nechápe proč.

3. díl zítra – ve středu – 12. listopadu: Rozhovor s městskými strážníky Jiřím Zedkem a Martinem Hlaváčkem, Městská Policie hl. m. Prahy.